ROZHOVOR | Aleš Háma: Nepovažuji se za baviče, neumím přijít před lidi a začít ze sebe sypat frky

Aleši, nedávno skončila další série televizního pořadu Tvoje tvář má známý hlas, kterou mnoho lidí sledovalo. Jak na to vzpomínáte? Lišilo se nějak natáčení nyní a před pandemií?
Poslední řada Tváře byla úplně jiná. Jednak jsem vystupoval v roli moderátora vedle Ondry Sokola, ale hlavně tam prošlo poměrně hodně lidí covidem, takže se muselo improvizovat z dílu na díl a já jsem byl snad jediný z účinkujících, kdo ho nechytl. Bylo obrovské štěstí, že se nám podařilo řadu dotočit.

TOP 7 vystoupení třetí řady Tvoje tvář má známý hlas: Milan Peroutka jako hermafrodit a další perly

V tomto zábavném formátu jste si vyzkoušel tři různé role. V které jste se cítil nejlépe?
Já jsem se cítil dobře v každé pozici. Nejtěžší je samozřejmě role účinkujícího, ale i role porotce, kouče a moderátora je zábavná a každá nabízí mnoho barev. Byl jsem rád, že jsem nemusel tancovat.

V neposlední řadě jste se stal jednou z prvních tváří kampaně na očkování proti koronaviru. Byla to pro vás jasná volba? Jak se k tomu všemu stavíte?
Byl jsem poměrně jasně rozhodnutý, že se očkovat nechám, a tak jsem to dal vědět bez nároku na jakýkoli honorář. Ve finále je to ale volba každého z nás, nejsem tady od toho, abych někoho přesvědčoval. Každý má svoji hlavu a svoje názory. Já jsem jenom dal na srozuměnou, jak to mám já.

Jste muž mnoha profesí. Lidé vás mají zafixovaného jako baviče, který umí udělat legraci, klidně i ze sebe samotného. Jdou vám fóry hned od pusy? Nebo nad nimi musíte přemýšlet?
Většinou je to takový kompromis. Některé vtipy si chystám dopředu, aby měly pointu, nepovažuji se úplně za baviče, neumím přijít před lidi jako třeba Petr Rychlý a začít ze sebe sypat frky a veselé věci. Spíš se snažím znadhlednit a zhumornit to, co je potřeba normálně sdělit. Samozřejmě, že hodně věcí člověka napadá na místě, zvlášť když má parťáka, takže je to tak padesát na padesát.

Účinkujete i v divadle. V jakých hrách a muzikálech vás aktuálně můžete vidět?
Momentálně mě můžete vidět v divadelních hrách komorního divadla Kalich Frankie a Johnny a Můj nejlepší kamarád a také v muzikálech divadla Broadway Mýdlový princ a Kvítek mandragory. Už se těším na diváky.

Mimo jiné zpíváte i sólově. Váš debut Plesová sezóna mi popravdě utekl. Nyní jste vydal druhé studiové album. O názvu desky jste dlouho přemýšlel. Proč vyhrál tento?
Název desky je poměrně prostý, podle duetu s Danielou Písařovicovou, který jsem napsal. Dlouho jsem přemýšlel, s kým ho budu zpívat, a nakonec jsem se rozhodl pro Danielu, protože s naší kapelou Hamleti vystupovala několikrát jako host a bylo to vždycky hrozně fajn. Navíc jsme kamarádi, tak jsme to zašli k Norbimu Kovácsovi, který desku produkoval, zkusit a podle mě se to povedlo úplně úžasně.

Proč není za větou otazník, ale tři tečky? V názvu písně není třeba nic.
Může to být otázka i konstatování. Možná povzdech? Nechávám na každém, ať si tam doplní, co potřebuje.

Desku vydáváte po deseti letech. Proč tak dlouhá pauza? Časosběr témat a inspirace, nebo jste využil času v koronavirové pauze?
Neměl jsem předtím moc času. Tak vehementně jsem pracoval v jiných oborech, že jsem se k vlastním písničkám nedostal. Když jsem během loňské pandemie na jaře uklízel ve své pracovně, nahmátl jsem první desku Plesová sezóna a řekl jsem si, že je na čase opět se věnovat hudbě. Tak jsem se do toho pustil, vzal jsem starší rozpracované písničky a dopsal jsem písničky nové, je to tak padesát na padesát. Covidová pauza za to trochu může, ale myslím, že nejsem sám, kdo měl čas na tyhle hezké věci.

Písně jsou autorské, tematické, přímočaré, s nadhledem a vtipem, ale i vážnější… napadají vás při konkrétní činnosti, jako například myslivectví, při natáčení pořadu Karavan, rybolovu, nebo až posléze, když máte klid na psaní?
Napadají mě vlastně kdykoli a vždycky to začíná jinak. Někdy nápěvem, někdy sloganem, jindy nápadem a slogan se hledá, někdy první refrén a pak dopisuji zbytek, je to opravdu jak kdy a je mi jedno, co u toho dělám. Jestli jsem na rybách, v lese, za volantem anebo u piana.

Jedná se ve srovnání s prvním alebm o epičtější desku. Co vás k tomu vedlo?
Ano, určitě, myslím, že lidé chtějí slyšet příběhy a myslím, že je to na desce vyrovnané. Jsou tam i lyrické písně, ale ta epičnost a vyprávění příběhů, myslím, přichází trochu s věkem.

Vizuál navazuje na předchozí. Černobílá kombinace s vodou, oblekem, kachničkami. Mám to chápat tak, že na sebe navazují i jinak?
Desky na sebe navazují emocemi, pocitem a vjemem, a tak jsem chtěl, aby navazoval i vizuál. Žlutá kachnička je takový hezký element, ale hlavně fotky Lenky Hatašové jsou povedené, takže mám radost i z vizuálu.

K vizuálu se váže vtipný příběh. Při focení jste málem uhořel ve vaně, když do ní spadla lampička. Nyní jste fotil ve studené vodě v milíčovském rybníku Vrah, kdy jste měl pod oblekem neoprén. Vy snad zajímavé historky přímo přitahujete.
Je pravda, že jsme fotili v rybníku Vrah a voda byla ledová jako blázen. Lenka je trochu náročnější, což chápu a svou práci dělá pořádně, tak jsme fotili dlouho a byla mi zima i s neoprenem, ale zase tak tragické to nebylo.

Nesvezl jste se tedy s ostatními na vlně otužování, jak to bylo moderní především v minulém roce?
Otužování určitě ne. Stejně tak jako nejezdím na kole proto, abych byl zdravý, ale protože mám jízdu na kole rád a rád jí naplňuji čas, když mám nějaký cíl. Takže jezdím na kole třeba nakoupit. I s otužováním potřebuji nějaký cíl, takže se budu otužovat třeba při rybolovu nebo focení desky. I když bych třeba začal, nebudu se fotit na Instagram, abych byl trendy za každou cenu.

Ale zpět k desce. Přistupoval jste v přípravách rozdílně oproti debutu?
První desku produkovali Boris Carloff a Ďurko Bernát, Norbi Kovács tam jenom hrál a nyní se ujal aranže. Přizval nejlepší muzikanty, které mohl, to znamená Jirku Zelenku na bicí, Olina Nejezchlebu, Péťa Vondráček na piano, Péťa Berki na klávesy, Kačka Svobodová zpěv, Daniela Písařovicová… Jsou to lidé, kteří s Norbim hrávají a jsou to pro mě legendy. Kdo by si nepřál, aby mu na cello hrál na desce Olin. Já myslím, že nikdo takový na světě neexistuje.

Duet Jaké by to bylo měl být původně s Monikou Absolonovou, nakonec jste ho nahrál s Danielou Písařovicovou. Proč z původní spolupráce nakonec sešlo?
Přemýšlel jsem o tom, že by bylo fajn, kdybychom měli s Monikou duet, protože si to slibujeme mnoho, opravdu mnoho let. Monika tedy řekla: ‚Něco napiš‘, ale když jsem to dopsal, bylo mi jasné, že to není úplně pro mě s Monikou, to nás ještě čeká a těším se na to.

Mezi hosty je i meteoroložka Dagmar Honsová. Ví o tom, že je na albu? Nebo jste použil úryvek z nějaké natočené předpovědi?
Naopak, my jsme byli s Dagmar v čilém kontaktu a já jsem ji o to poprosil, předpověď je nahraná speciálně pro tuhle písničku, takže to není žádná krádež a moc za to děkuju.

Účinkoval jste v kapele Hamlet. Nedávno jsem zaznamenala, že jste ohlásili po 25 letech konec. Proč? Co bylo důvodem?
Impulsem k ukončení spolupráce byly různé názorové neshody. Nerozešli jsme se ale ve zlém. Já to mám třeba tak, že můžu zavolat kterémukoli členovi Hamletů, ať už je to Hardy, Dalibor, nebo Jakub, prostě si myslím, že to tak mělo být. 25 let je hodně dlouhá doba. Lidé se scházejí a rozcházejí, a tak je to i s kapelami. Mám další kapelu, podobné těleso, kde hrajeme s Jakubem Wehrenbergem, to je jediný pozůstatek Hamletů, Mirek Kejmar, náš spolužák z konzervatoře, který vypomáhával i v Hamletech, hraje na bicí a na piano Péťa Vondráček. Ten má kromě své kapely Lokomotiva ještě kapelu s námi a říkáme jí pracovně Hámaletí.

Text: Hana Bukáčková, foto: Lenka Hatašová
Témata: Aleš Háma, Tvoje tvář má známý hlas, Plesová sezóna, Jaké by to bylo...