ROZHOVOR | Kateřina Marie Tichá: Album Plamen jsem nahrávala na mikrofon z roku 1930 obalený alobalem

Album Plamen vydáváš zhruba tři roky od debutu Sami. Vím ale, že původně mělo vyjít snad už minulý rok. Kde se to zdrželo?
V létě 2022 jsem měla dopsaných osm písniček a říkala jsem si tehdy, že do konce roku by mohlo být druhé album hotové. Jenže se nám s Bandjeez nepodařilo najít čas, abychom skladby dokončili a nahráli ve studiu. Když jsme se pak konečně sešli, nestihli jsme, co jsme měli, a do toho se mi stejně nepovedlo napsat poslední dvě písničky, takže jich pořád bylo jenom osm.
Rozhodli jsme se tedy, že album vydáme na jaře 2023. Situace se ale opakovala a já jsem navíc na více než měsíc odletěla na Kostariku. To už jsem věděla, že před létem desku nestihneme vydat. Vše jsme odsunuli na podzim, kdy se ale narodilo dítě producentovi Ondřeji Turtákovi, a on nebyl příliš k zastižení. Byl to prostě trochu blázinec, tak se to odložilo až na zimu 23.

Podobně je to s písní Nový dům, o které jsi nám v září roku 2022 prozradila, že by měla být novým singlem. Nakonec si ale na novou píseň museli tvoji fanoušci počkat ještě další rok…
K Novému domu jsme v té době natočili live session, která se nám ale nakonec moc nelíbila. Nedopadla podle našich představ a řekli jsme si, že s ní nechceme vyjít ven jako s první společnou autorskou věcí. Rozhodli jsme se počkat na něco, s čím budeme spokojení. A to se stalo teď v létě, kdy jsme vydali píseň Plamen.

RECENZE: Kateřina Marie Tichá a Bandjeez si na albu Plamen padli do noty

Posunula se nějak od doby před dvěma lety? Byla už předtím nahraná ve spolupráci s Milanem Caisem?
Nebyla. A až když do ní vstoupil, začala pro mě celá nahrávka dávat smysl. Milan Cais pro mě v písni představuje bezpečí, teplo, které jsem si v ní představovala, ale vůbec jsem nevěděla, jak ho do ní dostat. A vlastně i proto možná v tom roce 2022, kdy jsem ji nazpívala bez něj, nevyšla…

Nakonec jsi ale jako první singl z druhého alba vydala Plamen. Proč právě tato skladba?
Vyjadřuje pro mě novou sílu, energii a začátek.

Má obrovský úspěch na streamovacích platformách, na Youtube má videoklip skoro milion zhlédnutí. Čekala jsi něco takového?
Bála jsem se. Když člověk vydává po tak dlouhé době něco nového, a navíc trochu jiného než to, co dělal předtím, nikdy neví, jaké odezvy se dočká. Čekala jsem všechno možné. Byla jsem připravená na nejlepší variantu, ale i na tu nejhorší.

Celkově mi přijde, že jsi na novém albu odvážnější… Jde o výsledek spolupráce s Terezou Balonovou a také s Bandjeez?
S Terkou jsem hudebně spolupracovala už na písničkách pro debutové album. Ale s Bandjeez se mi otevřela mnohem větší tvůrčí svoboda a prostor pro „blbnutí“ a pro hraní si. Zároveň si ale myslím, že jde také o výsledek mého dospívání. Nalezla jsem v sobě novou sílu a tvůrčí energii a sebevědomí v samu sebe coby autorku. 

Lišila se v souvislosti s Bandjeez nějak práce na této desce? Přinesla jsi jim hotové písničky od A do Z, nebo do nich mohli hudebně a třeba i textově zasahovat?
Klukům vždy písničku přinesu v bodě, kdy má začátek, prostředek a konec. Má sloku, refrén, bridge… Má formu. Maximálně jí chybí například dopsaná druhá sloka. Jinak jim ale nosím hotové kusy. Když je v jedné písničce názorů moc, celé se to tříští. Ale stává se, že přinesu hotovou skladbu a kluci řeknou: „Tady by bylo hezčí, kdyby byla mezihra.“ A podobně. Písničku se mnou dál tvarují a mění. Někdy to zní super, jindy ne a já jim říkám: „Nene, zůstaňme u toho, jak jsem to napsala já.“ (smích) Takže ano, tvarují se mnou písně, ale až když jsou hotové jejich základy.

VIDEOROZHOVOR | Kateřina Marie Tichá: Nevěděla jsem, co se sebou hudebně, než jsem potkala Davida Stypku

Zmínili jsme Terezu Balonovou. Říkala jsem si, jestli na albu nebudete mít duet. Ještě nepřišel ten čas?
Mám ho napsaný. Napsala jsem pro nás písničku, měla být i na albu, ale nestihli jsme ji s Terkou a Bandjeez nahrát. Znamenalo by to další odkládání vydání desky. Skladba je ale hotová, jenom ji musíme dotáhnout do finále. A až bude správný čas, určitě ji vypustíme ven.

Překvapila mě tvoje spolupráce se Štěpánem Kozubem. Jak jste se poznali a byl tvůj nápad oslovit pro Znamení právě jeho?
Štěpán jsou s Jirkou Krhutem součástí takové té ostravské party, kde se zná každý s každým. Můj klávesák Pavel Sotoniak, a v poslední době i ostatní „moji“ kluci, je občas doprovází na koncertech. Seznámila jsem se s nimi, když jsme hráli v létě roku 2021 v Karlových Varech tribute Davidu Stypkovi. Byli jsme na místě kvůli zkouškám už den předem, a právě Štěpán s Jirkou tam měli vystoupení a Pavel je doprovázel. Poprvé jsem je tam slyšela naživo a velmi se mi líbili. Jejich písničky jsou hodně intenzivní, zároveň je ale ve Varech celou dobu shazovali humornými vložkami, přičemž tím ale vůbec nerozbili koncept koncertu. Naopak ho celý povýšili na další úroveň. Na Štěpánovi mě zaujal jeho příjemný vypravěčský hlas a hned jsem věděla, že do Znamení, které jsem v té době už měla napsané, bych přesně někoho takového potřebovala.

V songu Znova zpíváš o tom, co by bylo, kdyby ses narodila jako někdo jiný. Je to věc, o které často přemýšlíš?
Určitě je to téma, které jsem si potřebovala zpracovat. Ale ano, přemýšlím o tom. Respektive, teď už tolik ne, protože člověk postupem času dochází k jakémusi smíření, ale určitě to byla věc, nad kterou jsem v minulosti často hloubala.

A zeptám se ještě na písničku Smečka. Zpíváš v ní: "Vím, že tu někde jsi, jen s tebou nemůžu mluvit, tak zkusím do sevřených plic nabrat trochu vzduchu. Ještě pořád se můžeme scházet tam, odkud je každá báseň.“ Při poslechu mě napadlo, jestli není věnována Davidovi Stypkovi?
Je. Nikde to explicitně neuvádím, ale ano, je věnovaná Davidovi.

Chci si dělat muziku po svém

Na albu se nachází celkem deset skladeb, přičemž je v průměru každá dlouhá přes tři minuty. Přitom aktuální trend je v muzice, a nejen v ní, opačný. Všechno se zkracuje, zrychluje… Přemýšlelas sama o tom, že bys písně zkrátila?
Vůbec. Nechci se až tak moc přizpůsobovat. Nechci být nutně zatvrdlá v minulém století, ale přizpůsobovat se úplně všemu novému mi taky přijde zbytečné. A upřímně si myslím, že lidi, kteří poslouchají písničky, které mají dvě minuty, by si ty mé nepustili, i kdyby ty dvě minuty měly. Je to jiná cílovka.

Jdeš si svojí cestou…
Snažím se. Zároveň to ale není tak, že bych si nutně potřebovala jít svou cestou a ti, co jdou s davem, by podle mě byli hrozní. Ať si každý dělá, co chce. Já si jen chci muziku dělat po svém a když se bude líbit spoustě lidem, budu ráda. Nemůžu tomu ale všechno uzpůsobovat.

Produkce alba se opět ujal Ondřej Turták. Byl pro tebe jasnou volbou?
Už při vydání debutového alba jsme se rozhodli, že bychom spolu chtěli dělat i to další. Když se Ondra tehdy chopil mých písní, velmi mi to pomohlo. Do té doby nikdo příliš nevěděl, co s nimi. Z Ondry se stal můj parťák, který mi je pomohl dotáhnout. Tentokrát pro něj bylo natáčení nové v tom, že se nahrávalo s kapelou. To ještě nikdy předtím nezažil. Říkala jsem si, že to pro něj bude fantastická příležitost, a on o to také stál. 

Prozradil, že jsi nahrávala na mikrofon z roku 1930… Čí to byl nápad?
Ondrův. Koupil raritní super mikrofon, který, kromě toho, že byl krásný a má úžasný čistý zvuk, chytal taky všechna rádia z okolí. Takže když jsem zpívala ty jemné, něžné písně, do kterých člověk musí být maximálně ponořený, slyšela jsem ve sluchátkách reklamy na auta a podobně. Myslela jsem, že mě klepne. (smích) Pak se ale Ondra s někým poradil a zjistil, že musí určité části mikrofonu obalit alobalem, aby nechytal rádiové frekvence. A opravdu to pomohlo.

Už za pár týdnů s Bandjeez vyrážíte na své první turné. Jaké u tebe převládají pocity? Bojíš se?
Mám velký strach, větší než kluci. Popravdě jsem ani nechtěla přidávat druhý koncert v Lucerna Music Baru, myslela jsem, že se nebude prodávat. Ale teď už je i ten vyprodaný. Stejně jako koncerty v Brně, Litomyšli, Frýdku-Místku, Nymburku a Plzni.

Už tušíš, jak bude vypadat váš koncertní playlist?
Základ bude ve starých písničkách a budou mezi ně přidány nové. Už mám o playlistu nějakou představu, na soustředění jsme si ho dokonce už vyzkoušeli. Myslím si ale, že se bude ještě během turné tvarovat.

V prosinci v Malostranské besedě fungovaly velmi dobře i právě nové skladby. Tvoji fanoušci si je s tebou dokonce zpívali, přitom je mohli znát jen z koncertů. Jaký je to pro tebe jako interpreta pocit?
Strašně krásný. Musí si ty písničky na koncertech nahrávat, a pak si je doma z mobilu pouštět, protože jak jinak by je mohli znát? Je moc hezký pocit, když si moji fanoušci ve skladbách, které jsou pro mě samotnou velmi osobní, najdou svoje příběhy a dokážou se s nimi ztotožnit. Jsem moc zvědavá, které songy z nové desky se budou lidem líbit.

LIVE: Kateřina Marie Tichá s Bandjeez pohladili v Malostranské besedě po duši

Máš třeba ty na novém albu nějaké favority?

Mám ráda všechny písničky a každou z jiného důvodu. Příběh V horách je pro mě velmi osobní a pořád čerstvý, hluboce se mě slova písně dotýkají. U Poprvé si pořád pamatuji moment, kdy jsem ji psala a cítila jsem se strašně lehce a šťastně. A podobně bych mohla pokračovat dál. Znova, Nový dům, který byl první společnou písní s Bandjeez, skladba Kdo ví a její příběh… Postupně bych je vyjmenovala všechny.

Vypadá to, že podruhé vyprodáš pražský Lucerna Music Bar. Možná už příště budeš muset do jiného klubu! Třeba na oslavu třicetin, které budeš mít v srpnu?
Možná, uvidíme. Bylo by krásné na podzim udělat třeba jenom dva koncerty, jen větší. Člověk ale nikdy neví. Snažím se věci neplánovat. Vím, že chci hrát ve větších prostorách, ale zároveň se chci vracet i do menších, protože jsou v nich koncerty intimnější. Zmíněný koncert v Malostranské besedě byl strašně krásný. Nerada bych se něčeho takového vzdávala. I kdyby na nás chodily tisíce lidí, ráda bych se vracela do menších prostor, které mají hezkou atmosféru.

Je krásné, že to vidíš takto. V současné době se spíš interpreti ženou za čím dál většími prostory…
Přitom na malých koncertech jsou fanouškům nejblíže. Kdybych já mohla jít na oblíbenou zpěvačku do malého klubu! Jen si to představ. Kdyby přijela Aurora a zahrála by v Malostranské besedě. Já bych za ten lístek dala klidně dva tisíce, abych s ní v tom malém prostoru mohla být.

Text: Andrea Štipčáková, foto: Radek Kudláček
Témata: Kateřina Marie Tichá, Bandjeez, Štěpán Kozub, Milan Cais, Tereza Balonová, Plamen