ROZHOVOR | K.Flay: Náhle jsem ztratila sluch v jednom uchu. Svým způsobem mě to posílilo

V neděli jsi publikovala na svém Instagramu story se sochou Franze Kafky v židovské čtvrti v Praze. Četla jsi od něj něco!
Ano! Jeho socha je divná, ale zajímavá.

Slyšela jsem, že jsi vášnivá čtenářka. Co teď čteš?
Začala jsem s In Memoriam od Alice Winn. Dostala jsem tu knížku od kamarádky, což je podle mě jeden z nejlepších dárků, jaký člověk může dostat – knihu, která znamená pro někoho blízkého něco osobního.

Kdo z vás mě považuje za podivína, ptala se K.Flay, která Praze nabídla živelnou show

Máš nějakého oblíbeného spisovatele či spisovatelku?
Jednou z mých nejoblíbenějších spisovatelek je Marilynne Robinson a její knihy Housekeeping a Gilead… Mám pocit, že u čtení je to spíš o jednotlivých knihách než autorech, na rozdíl třeba od kapel. Víš jak, všichni většinou jmenujeme nejoblíbenější kapelu z fleku, ale u těch spisovatelů to nebývá konzistentní napříč jejich tvorbou.

Takže kdo je tvoje nejoblíbenější kapela?
Moje nejoblíbenější kapela jsou asi Metric. Je to kanadská alt rocková sestava a začala jsem je poslouchat v době, kdy jsem sama začínala tvořit hudbu. Ovlivnily mě dost ohledně určitého citu pro texty a v práci s intenzitou emocí v nich.

Jsi introvert, nebo extrovert?
Extrovert.

Takže ti nevadí vystupovat před lidmi, nebýváš nervózní?
Svým způsobem nervózní jsem, ale popsala bych to slovy, která použila moje kamarádka – je to jako kdyby se tělo vzpínalo, aby mohlo vyjít vstříc příležitosti. Nestydím se před lidmi mluvit nebo stát, ale i tak jsem před show nervózní, protože se chystám předvést něco plné energie, vášně a zranitelnosti. Musím se na to duševně i fyzicky připravit. Je to svým způsobem pozitivní varovný signál, že mi na něčem záleží. Znamená to, že jsem přítomná a není mi to u pr*ele. Když ti na něčem záleží a je to pro tebe důležité, tělo tě na to připraví. Takže jo, jsem nervní před každou show, ale v dobrém.

To je ten pozitivní stres, který by měl člověk zažívat.
To máš pravdu.

Tvým motivem pro nejnovější album Mono je právě vážnost ve smyslu, že ti na něčem záleží. Jaká skladba z něj je tvou nejoblíbenější?
Myslím, že jedna z mých nejoblíbenějších je Yes I’m Serious, což je odpověď na první skladbu s názvem Are You Serious?. Ta písnička vznikla skrze velmi zábavný a vzrušující proces. Je to pětiminutový rapový výlet a byla to vlastně první část, kterou jsem napsala. Takže jsem nejdřív napsala konec, který odpovídal na začátek toho textu – na skladbu Are You Serious? Napsala jsem ji bez nějakého předchozího přemýšlení a přišlo mi, že je dost poutavá. Tak jsem ji zahrála Paulovi, mému producentovi, a jemu taky přišla zajímavá a poutavá. Byl jeho nápad přidat do ní různé beats a prvotně ji nahrát jako píseň pro vinyl, takže to byl tzv. needle drop. Myslím, že to byl jiný proces psaní hudby než obvykle, a to jsem si fakt užila. Yes I’m Serious zachycuje cestu, po které jsem v poslední době šla.
Občas se v životě stane, že se ocitneš v místě nebo situaci, která se ti nelíbí. Uvnitř sebe najdeš pocit, který bolí. Mnohdy si stěžujeme, že jsme se ocitli v situaci, ve které být nechceme a odmítáme ji. Ale tu situaci nebo cestu jsme si sami vybrali. Ovšem máme možnost tu situaci nebo místo změnit. Můžeme z ní situace odejít a přestavět si řešení po svém. Nikdy není pozdě. Tím samozřejmě neříkám, že jednoduché vyřešit dlouhodobý problém, odejít ze vztahu nebo skončit se závislostí, ale myslím, že je důležité připomínat si, že každý z nás má sílu na to to změnit. Ta písnička je vlastně o tomhle pocitu síly. Celé album Mono je ve své podstatě o tom – na pozadí tvorby tohoto alba je moje nedávná ztráta sluchu. Tohle náhlé postižení bylo nepříjemné a složité, ale díky nějaké práci se sebou a lidem, kteří mě obklopují, jsem dokázala najít na tom i něco pozitivního a přizpůsobit se tomu.

Teď s tebou musím sdílet svoje sluchové postižení, protože přesně vím, jak se cítíš. Od nějakých sedmi let mám poškozené levé ucho. Ne že bych na něj vůbec neslyšela, jako to máš ty, ale slyším na něj dost špatně.
Takže to znáš sama, je fakt výzva na jednu stranu vůbec neslyšet. Hůř se mi třeba orientuje v prostoru, nedokážu určit, odkud přichází zvuky. I přesto dokážeme kolem sebe vytvořit podmínky pro to, abychom s tím fungovaly a svým způsobem nás to i posílilo. Každá taková změna se na nás podepíše i v chování, jsem teď například vnímavější vůči jiným lidem s nějakým smyslovým postižením. Svým způsobem je krásné, že se lidi dokážou tak přizpůsobovat.

Dokonce to má svá pozitiva. Když je třeba venku kravál a chci spát, tak si prostě lehnu na zdravé ucho, a to druhé ty zvuky utlumí. Je to jako špunt.
No přesně, ha ha! Já tomu říkám „moje bezpečný místo“. Řeknu své přítelkyni „Jdu do svého bezpečného místečka“ a vypnu.

Tvoje přítelkyně z kapely Kid Sistr je taky hudebnice a vím, že vaše spolupráce na písničce Spaghetti nebyla původně plánovaná, ale budete spolu tvořit i do budoucna?
Určitě! Od té doby jsme spolu zase tvořily. Když jsi ve vztahu, tak se snažíš svůj kreativní proces trochu oddělovat od partnerského života, ona má svůj proces a já svůj. Vycházíme spolu ale nejen jako lidi, ale i jako hudebnice, což je super.  A myslím, že si obě proces psaní užíváme.

Jaká je tvoje nejoblíbenější rapperka?
Momentálně Little Simz, miluju její poslední album. Mám ráda její hru se slovy. Historicky mám dost ráda Missy Elliott, na ní jsem vyrostla a byla takový můj prubířský kámen. Missy Elliot byla vždycky dost svá, měla dost bizarní estetiku, a to mě bavilo.

Měla jsi možnost se s nimi potkat?
Zatím ne.

LIVE: Terapie rapováním. K.Flay s davem zpracovávala syrové emoce

Dneska je fakt pěkně. Jaké je tvé nejoblíbenější roční období?
Podzim. Zrovna to pozdní září a začátek října je úžasný. Vyrostla jsem kousek od Chicaga, kde je hodně lesů, takže tam to vypadá skvěle, když se listy barví.

Teď ale žiješ v Kalifornii.
Tam žádná roční období nejsou. Jižní Kalifornie je v tomhle divná, je to tam pořád stejné.

Přemýšlíš, že by ses odtamtud odstěhovala zase domů?
Počasí tam sice nemám ráda, ale v L.A. je skvělá komunita. Umělecky je to tam velmi rozmanité, je tam hodně snílků a intelektuálně mě to stimuluje. Takže jsem ráda tam, kde zrovna jsem.

Text: Natálie Bártlová, foto: Tereza Slowiková
Témata: K.Flay, Mono, alternativa, indie, MeetFactory, Praha