ROZHOVOR | Kryštof Michal (Portless): Je těžké nepociťovat křivdu, když vám někdo mává ukradeným jménem před očima

Vydáno 04.12.2024 | autor: Šárka Blahoňovská

Po sedmi letech od poslední desky se Portless vrací s albem Recharged, které slibuje energickou směs tvrdosti, melodičnosti, ale i humoru. Kryštof Michal v rozhovoru otevřeně mluví nejen o novince, ale také o sporu o značku Support Lesbiens, jenž ovlivnil další směřování všech členů.

ROZHOVOR | Kryštof Michal (Portless): Je těžké nepociťovat křivdu, když vám někdo mává ukradeným jménem před očima ROZHOVOR | Kryštof Michal (Portless): Je těžké nepociťovat křivdu, když vám někdo mává ukradeným jménem před očima

Proč v tobě i po dvanácti letech rezonuje spor o ochrannou známku Support Lesbiens? Přijde mi, že je tam všechno jasné...
Ty asi ty informace máš, ale musíš si uvědomit, že 90 % lidí ty informace prostě nemá. A lidé stále chodí na kapelu jménem Support Lesbiens a diví se pak, na co to vlastně šli, že to s námi nemá nic společného. Dostává se to k nim pouze z druhé ruky i teď po letech a chodí s tím za mnou. Nedávno jsem třeba byl v jednom podcastu a měl jsem vícero reakcí, že po deseti dlouhých letech z toho rozhovoru pochopili, co se vlastně tehdy stalo. Ty nejasnosti okolo jsou přetrvávající. Matoucí totiž je, že přestože jsem soudní spor vyhrál a Hynek byl odsouzen, tak Hynkovi ta ukradená značka Support Lesbiens zůstala. A navíc ji dále používá.

Portless interview: Naše značka posiluje, ale bude trvat ještě nějakou dobu, než se název usadí

To je strašně komplikovaná situace...
Je a není. Jednoduše. Existuje kapela Support Lesbiens. Její značku vlastní dva zakládající členové skrze s. r. o. A protože jsou to nejlepší kamarádi, mají v tom s. r. o. nezávislý podpis, aby se nemuseli kvůli každému podpisu scházet. Mluvím samozřejmě o sobě a o Hynkovi.
On se jednoho dne rozhodl rozepře uvnitř kapely řešit silově a bez mého vědomí na sebe tu značku přepsal. To mi následně sdělil a dušoval se, že tak činí ze strachu o vlastní pozici v kapele, a že kapela beze mne stejně existovat nemůže, takže to považuje spíš za „technikálii“.
Což ale nemění nic na faktu, že i mezi nejlepšími přáteli je takový čin prostě a jenom obyčejnou krádeží, byť na ten úkon měl právo díky nezávislému podpisu. Tomu nezávislému podpisu, který má zásadní vliv na pochopení celého příběhu rozpadu Support Lesbiens a pochopení dnešního stavu, kdy já jsem vítěz sporu a Hynek odsouzený zloděj, ale zároveň mu ta značka Support Lesbiens zůstává a on ji používá dál. Ale nepředbíhejme…
Já jsem chtěl tu kapelu totiž stále zachránit. Ani v tu chvíli, kdy mi oznámil, že mě de facto okradl, mě nenapadlo jít se soudit, a stále jsem věřil, že existuje řešení našich sporů. V rámci toho mě Hynek stále ujišťoval, že kdybychom se měli snad jednoho dne opravdu rozpadnout, tak Support Lesbiens samozřejmě zaniknou a on tu ukradenou značku beze mě používat nebude. Po dvou letech, na konci roku 2012, tato situace nastala.

A pak jsi se zbylými bývalými členy Support Lesbiens založil Portless.
Už tahle formulace je trochu zavádějící. Ale vlastně díky za ni. Na konci roku 2012 jsem se s Hynkem sešel a oznámil mu, že to dál takto nelze táhnout, a že tímto ukončuji činnost Support Lesbiens, neboť je to vlastně na nás dvou, zakládajících členech, a logicky naším rozchodem kapela končí. Dle dohody nebudu původní jméno kapely používat ani já, ani on. Oba si případně stvoříme nové hudební projekty.
Pak jsem vydal prohlášení, kde jsme toto oznámili. My čtyři z pěti původních členů Support Lesbiens zakládáme formaci Portless a pokračujeme dál bez Hynka. No a pak to začalo.
Hynek zhruba po týdnu vydal prohlášení, kde zcela otočil. Deklaroval, že situaci nechápe, a že nám přeje moc štěstí. Ale že značku Support Lesbiens přece nemůže nechat padnout…
Nezbylo mi než začít řešit možnosti, jak se tomuto šílenství bránit. Bohužel zatímco jsem se po dva roky snažil kapelu zachraňovat vnitřně a nebojovat právně, prošvihl jsem účinné možnosti právní obrany. Nakonec se ukázalo, že jediná právní cesta je trestněprávní žaloba. Žaloval jsem tedy Hynka jako okradený společník s. r. o. Předmětem krádeže je samozřejmě značka Support Lesbiens, kterou Hynek vlastním podpisem převedl na sebe.

Jaký byl tedy výsledek soudu?
Naším cílem byl především rychlý rozsudek. Potřebovali jsme mít v ruce nějakou obranu proti Hynkovým mediálním útokům. Navíc vznikla situace, kdy pro většinu veřejnosti to bylo slovo proti slovu. On prostě najednou tvrdil, že je vše jinak.
Neřešila se tedy de facto hodnota značky Support Lesbiens, ale pouze to, jestli jsem byl Hynkem jako společník okraden, či ne. Soud rozhodl naprosto jednoznačně, že Hynek mě jako společníka okradl. Přes odvolání i dovolání. Odsoudil ho k nějaké malé pokutě, protože tehdy se neřešila hodnota značky.
Takže jsem měl v ruce rozsudek trestněprávní a doporučení, abych nadále vedl s Hynkem nový spor, tentokrát civilního charakteru. Neboli soud o skutečnou hodnotu značky. Já jsem se nakonec rozhodl k tomuto soudu nejít. Přestože bych nakonec pravděpodobně uspěl, jak naznačil trestněprávní rozsudek.

Takže si nemyslíš, že by ten dlouholetý soudní proces někam vedl?
Můj právník mi tehdy vysvětlil, že takové spory jsou náročné a velmi zdlouhavé. Kdybychom to celé podstoupili, možná bychom za patnáct let měli vítězný rozsudek, ale značka by mezitím byla minimálně poškozená nebo vlastněná někým úplně jiným. Hynkova tendence převádět ji účelově na další osoby, podle toho, jak se právní spory vyvíjely, byla zjevná. Takže všechny indicie naznačovaly, že druhá strana sporu se bude bránit zuby nehty. A asi jsem toho taky už měl dost.

Jak reagovali ostatní lidé z hudební branže?
Asi jako v jakékoliv jiné branži. Někteří se vás nezdráhají doslova podrazit a někteří chápou přesně, nebo minimálně tuší, jaké prasárny se ten Hynek dopustil. Asi jako všude. Smutné je, že přestože někteří informace mají, tak nenašli za ta léta sílu se omluvit.

Původní Support Lesbiens stále existují, jen se jmenují Portless

Takže dodnes cítíš křivdu?
No, já myslím, že je to velká křivda. Je těžké to nepociťovat, když vám někdo stále mává tím ukradeným jménem před očima. Respektive jde o to, že existence toho titulu je především matoucí.
Vždyť původní Support Lesbiens de facto stále existují. Jen se jmenují Portless.

Jak vám to všechno ovlivnilo hudební kariéru?
Zcela. Název naší kapely to odráží. Jsme teď Portless a chceme fungovat dál. Snažíme se uchovat si to nejlepší ze Support Lesbiens a přidat něco navíc. A věřím, že na dvou posledních albech Back a Recharged se nám to podařilo. Už dvanáct let máme tuhle situaci v zádech a stále hledáme nové, ale i ty staré fanoušky. Snažíme se dělat hudbu a dostat ji k posluchačům, což je teď o to náročnější, když nemáme ani rozpočty na kampaně, ani moc neovládáme Facebook. Který už je taky mimo. Sociální sítě se vyvíjejí a každý den přichází nové platformy, takže se to s touto novou deskou budeme snažit dohnat a dostat ji blíže k posluchačům.

Portless přivezli do Brna nové album Recharged, pokřtily jim ho fanynky

Vyšla vám nová deska Recharged. Jak zvládáte jako amatérská kapela, jak jsi Portless sám označil, její propagaci?
Musíme se s tím prostě poprat sami. Učíme se to a jsme rádi za každého, kdo je ochoten napsat, že Portless vydali novou desku, protože tím nám hodně pomáhají. Ale podnikáme zároveň zásadní kroky k tomu, abychom vám ten content byli schopni vyrábět sami a v daleko větší míře.

Jak dlouho nové album vznikalo album? Co můžeš říct o procesu tvorby?
Já měl vždycky ten problém, že když už se mi začne líbit demo verze, tak už bych ani nechodil do studia, protože přenahráním se to vždy malinko změní. Tady se mi po dlouhé době stalo, že nahrávání mé pocity zlepšovalo. Dalo by se říct, že příprava demo verzí zabrala řádově měsíce. Nikam jsme nespěchali a docela jsme si s tím hráli, aranžovali, nazpíváváli. Teprve pak šel René s kluky nahrát naživo do Studia Svárov s Lukášem Martínkem, kde jsme nahrávali i tu minulou desku. A poté se to finálně nazpívalo zase u Reného ve sklepě, kde vznikají i všechny demo verze. Tam já zpívám nejraději. A Recharged mě baví. Dokonce tak, že si ji i sám rád poslechnu, což není úplně obvyklé. Mám pocit, že se nám podařilo to samé jako na minulém albu Back s Henrym D, které vyšlo před sedmi lety. Obě alba mají podobný formát – sedm písniček. Po sedmi letech.

Musím říct, že se vám moc povedl přebal, který zachycuje kosmonauta v džungli, ale také akvarijní rybičku. Jaký má toto spojení význam?
Žijeme v době, kdy se z diskuzí vytrácí naslouchání a racionalita. A samozřejmě to jsou stále peníze. O nic jiného nejde. Škoda. Takový zvláštně vykloubený svět si stavíme. A to velmi agresivně a ortodoxně. Ten kosmonaut v těžkém skafandru v takovém pěkném lese je takový kontrapunkt, ne? A ta rybička. Já bych to radši nechal, ať si to každý vyloží po svém. Možná bychom si mohli trochu víc naslouchat.

Když jsme u těch textů, jaký je význam skladby We All Need Sex, která je v playlistu jako poslední? Jak ta odráží ten leitmotiv alba?
Já myslím, že je to vkusný příklad toho, že umíme být i konzervativní. Jde samozřejmě o nadsázku ve vztahu k tomu, co vše se teď ve vztahu k sexu řeší. A připomenutí toho, že příroda to jistě původně zamýšlela jako obranu před vyhynutím druhu. Touha po sexu, touha po přežití. Jinými slovy, pokud lidé toto přestanou pociťovat, tak je podle mě něco špatně a začne nám hrozit vyhynutí.

Jak s celým konceptem přebalu koresponduje název desky Recharged?
Pamatujete si lockdown? Jak se nesmělo ven? Měl jsem potom těch prvních pár dnů pocit, že si od nás ta příroda opravdu odpočinula a je tak nějak čerstvější. Možná i proto ten prales. Ale název se také vztahuje k tomu, jaká v kapele panuje nálada. Jeden, dva roky jsme jezdili po republice a lidi nám úplně dobili baterky. Desítky opravdu skvělých koncertů na nás měly tento účinek a najednou René zase začal dělat písničky.

Prý jste použili i hlas vygenerovaný umělou inteligencí. Je to pravda?
AI hlas jsme použili v písni Time 4A Miracle a je dost dobrý. Jinak se toho začínáme trochu bát.
Je to totiž dost děsivé.

Kdo další, z masa a kostí, na albu hostuje?
Hostů na desce je několik. Máme společnou píseň FreeFreedom, kde hostují rapper Hendry D, Dan Kurz z Kurtizán z 25. Avenue a zpěvačka Aneta Hollandrová. Na klávesy pak ve skladbě Through My Door hraje Jan Steinsdörfer ze skupiny Chinaski.

Jaké máte zatím na novinku ohlasy?
Ohlasy máme skvělé. Jediný negativní byl na to, jak si můžeme dovolit dělat crowdfundingovou kampaň na desku, která má sedm písniček. Já sám nevím, jestli je to ještě album, sám nad tím přemýšlím. Lidi si to kolikrát už nemají kde přehrát, ale přesto fyzické nosiče budou, aby je měli ti, kteří o ně mají zájem. Recharged vyjde i na vinylu, ten přebal si to zaslouží.

Proč byl křest alba posunut?
Ozvalo se zdraví. Ale vybrali jsme skvělý náhradní termín 28. ledna 2025. Vlastně to má i vícero pozitivních souvislostí. Fanoušci budou mít více času album lépe naposlouchat. Zároveň aktuálně chystáme natáčení videoklipů. Takže konec ledna je ideální termín se přijít zahřát.

Můžeš už říct, jaké skladby jsou kandidátem na další singly?
Bude to dvojka a trojka z Recharged, tedy skladby FreeFreedom a StupidEra, na které zároveň připravujeme klipy.

Text: Šárka Blahoňovská, foto: archiv Portless, Veronika Mašková
Témata: Kryštof Michal, Portless, Support Lesbiens, rock

zavřít