ROZHOVOR | Květy: Cítili jsme přetlak energie a na albu je to slyšet

Vydáno 15.12.2020 | autor: Barbora Pěchová

Brněnská kapela Květy oslavila dvacet let své existence albem s prozaickým názvem Květy Květy. Kromě pozitivních recenzí si novinka vysloužila i nominaci na Cenu Vinyla a patří mezi letošní události tuzemské alternativy. Nejen o albu jsme si povídali s Martinem E. Kyšperským.

ROZHOVOR | Květy: Cítili jsme přetlak energie a na albu je to slyšet ROZHOVOR | Květy: Cítili jsme přetlak energie a na albu je to slyšet

Květy Květy je vaše první deska po proměně sestavy. Aleš Pigr se přesunul od bicích ke kontrabasu a místo něj usedl na bubenickou sesli nový člen Jakub Kočička. Co vás k personální proměně vedlo? 
Ten pohyb je strašně zdravá věc. Jakub hraje na bicí úplně jinak než Aleš. A ten zase na kontrabas nepoužívá žádná klišé, která by člověk slyšel u zkušeného basisty, ale hledá melodie a pracuje s barvou zvuku. Například používá různé krabičky, což zase tolik basáků nedělá. Cítili jsme v sobě přetlak energie. Já myslím, že to na desce je slyšet. Je hodně rocková.

RECENZE: Květy na novém album těží z poetiky sobě vlastní. Oslava dvaceti let se povedla

Obal nové desky i obou singlů jsou vytvořeny formou koláže ze starých černobílých fotografií. Kdo je autorem těchto koláží a jak vznikaly?
Ty jsem dělal já a vzniklo jich asi desetkrát tolik, než se do bookletu vešlo. Jakub Horský, který má grafické studio, mi pomáhal s výběrem fotografií, díky němu jsem to celé dotáhl. Kvůli jeho šikovnosti jel do Hradce Králové, kde jsme nad tím seděli a zkoušeli různé věci. Nakonec k těm černobílým kolážím přibyla zlatá barva v podkladech i v písmu. Tu kombinaci jsme ještě neměli. Koláže jsou jako sny. Taková krajina jinde neexistuje. 

Proč zrovna název Květy Květy? Může to odkazovat na dvě dekády existence kapely?
Ano, dvě dekády. Dvě dvojice v kapele: kytaristi a rytmika. Dualita, vztah. Ta deska je z většiny o vztahu kluka a holky. A taky to vypadá pěkně. Je to takovej anti-název. Musíte to slovo říct třikrát za sebou, to už je malá mantra. Vypadá to jako chyba, nebo jako tapeta. Nechtěl jsem nějaký další pěkný název, chtěl jsem něco riskantního. Jsem zvědavý, jak to půjde googlovat.

Oproti předchozím deskám se kromě studia Jámor Ondřeje Ježka nahrávalo i ve zlínském Studiu V. Proč jste nahrávali na dvou místech?
Ve Zlíně se natočilo asi osmdesát procent. Veškeré základy. Hráli jsme je živě, aby to dýchalo. Já pak jel do Prahy dotočit jen zpěvy a kluci v karanténě natočili nějaké drobnosti. A taky smyčce, aranžované Ondrou Kyasem. Ty točil na violu a housle jeho kamarád Honza Bělohlávek. A něco i Ondra se svojí dcerou. Ale ještě k tomu Zlínu. To studio vypadá jako horská chata. Obložené dřevem, větší ale útulná místnost. Mohli jsme to točit i v Brně, ale chtěli jsme někam vypadnout. 

Na kulturní sektor dolehla krize kolem koronaviru naplno, jak se tahle divná doba dotkla vás osobně? Převažují negativa, jako jsou zrušené koncerty, nebo se vám na celé situaci podařilo najít i nějaké světlé body?
Vůbec si nestěžuju. Je to průšvih, ale prostě to tak je. Těším se na koncerty, ale nebudu plakat, že nejsou, protože jsou důležitější věci. Aby lidi neumírali a aby nešlo do kytek ještě víc důležitých věcí. Takže se snažím ten čas využít kněčemu dobrýmu. Ale je to už dlouhý. 

Jaké jsou vaše hudební vzory a zdroje inspirace? Můžete zmínit aktuální hudební objev, který vás skutečně nadchl?
Výbornou energii má kapela Koňe a Prase. Mám moc rád desku Leto s Monikou od Moniky Midriakové. A ještě teď pomáhám točit a aranžovat písničky slečně, co si říká Alen, a baví mě to. A celou jarní karanténu jsem dělal na desce Jana Fice. Aranžoval jsem ji a míchal. Jeho písničky jsou skvělý a já mám radost, že to oslovilo spoustu lidí.

RECENZE: Experimentující Květy na nové desce baví i po půl osmé

Co vaše filmová kariéra? V roce 2017 jste si zahrál třeba v seriálu Trpaslík, nerýsuje se vám další filmová nebo seriálová role? Existuje vlastně nějaká role, kterou byste si skutečně chtěl zahrát?
Já hrál v hodně věcech. Něco se už vysílalo a něco teprve bude, například Dáma a král, Specialisté, Přes prsty, Terapie sdílením, Rédl, Nonstop lahůdky, Případ pro exorcistu... Nejdůležitější ale byla  zkušenost s filmem Marťanské lodě, kde hraji hlavní roli s Eliškou Křenkovou, a ten půjde do kin příští rok. Zahrát bych si chtěl cokoliv, co nejsem. Třeba doktora, vraha, policajta, homosexuála, tatínka nebo vědce. Teď mám v diáři dvě malé role: výstředník na sraze youtuberů a zaměstnanec banky.

Text: Barbora Pěchová, foto: Lenka Sedláčková
Témata: Květy, Květy Květy, Martin E. Kyšperský, Prase a Koňe, Leto s Monikou, Jan Fič

zavřít