RECENZE: Květy na novém album těží z poetiky sobě vlastní. Oslava dvaceti let se povedla

Vydáno 18.11.2020 | autor: Barbora Pěchová

Kapela Květy letos slaví dvacet let existence a při této příležitosti vydává devátou řadovou desku nazvanou Květy Květy. Kolekce jedenácti skladeb vznikla opět pod taktovkou dlouholetého spolupracovníka Květů Ondřeje Ježka.

RECENZE: Květy na novém album těží z poetiky sobě vlastní. Oslava dvaceti let se povedla RECENZE: Květy na novém album těží z poetiky sobě vlastní. Oslava dvaceti let se povedla

Květy

Květy Květy

Skladby:
Do tmy, Robot, Koňýku, Turné v Polsku, Voskovec v Americe, Okolí špitálu, Uši, Kinedryl, K, Nekonečný, Zkouška sirén

11 skladeb / 41:57 min

 

Vydavatel: Indies Scope

Od posledního alba Spí vánoční pták, které vyšlo v roce 2017, se v kapele opět proměnilo nástrojové obsazení, Květy jsou znovu kvartetem. Bubeník Aleš Pilgr se rozhodl přesunout ke kontrabasu a na jeho místo za bicími usedl Jakub Kočička, který hraje například také s kapelou Muchou. Naživo tuto sestavu již nějakou dobu úspěšně prověřují a nová deska potvrzuje, že i ve studiu šlape vše, jak má.

RECENZE: Experimentující Květy na nové desce baví i po půl osmé

Květy se řídí jednoduchou matematikou: dvě dekády existence, dva singly. Tím prvním je Robot, melancholická skladba o nenaplněné lásce s bolestným, a přesto nakažlivým refrénem, k níž vyšel i videoklip Jana Fuksy. Formou „koláže“ záběrů z mobilu, starých videozáznamů, filtrů a promítání na zeď koresponduje s grafickou podobou desky i obou singlů.

Druhým singlem je skladba Do tmy. „Já k tomu napsal text o tom, že se řítíme a nevíme kam. Ale když o tom zpětně přemýšlím, nemusí to být jen negativní. Nemít jistotu je někdy jednoduše dobrodružné. Ty písně jsou o tom, jak se snažím se nebát. A taky o tom, že jediné, co má váhu, jsou mezilidské vztahy,“ říká Kyšperský. A když zpívá o tom, že se řítíme do tmy, hudba se ve zběsilém rytmu řítí taky. 

Hlavními motivy desky jsou mezilidské vztahy, touha a izolace – nejde však o momentální koronavirovou situaci, jak by se mohlo na první pohled zdát. Pojednává o tématech, které si v sobě neseme celý život, a které nevyléčí konec nouzového stavu. Z těchto melancholičtějších skladeb stojí za zmínku K, „svatební“ píseň Koňýku a asi nejsilnější moment celé desky Kinedryl.

Květy Květy se ale netopí jen ve smutku a melancholické pasáže vyvažují energické a elektroničtější skladby s odlehčenějšími texty jako Turné v Polsku, Voskovec v Americe a netradiční vyznání lásky Uši.Bylo by pěkný mít děti s někým jako jsi ty / Uprostřed planety s někým jako ty / S někým, komu to sluší a má tajemný uši“.

Květy interview: Elektronika není o zvuku, je to stav mysli

Z Martina Kyšperského jakožto hlavního autora skladeb tryskají, podobně jako z Járy Cimrmana, na všechny strany erupce písní kapelních i sólových, soundtracků, hostování, seriálových, filmových a divadelních rolí nebo knih. Naštěstí však nemůžeme říct, že by se jednalo o „sopku, která svou činností zasypala sama sebe“. 

Květy mají i po dvaceti letech stále co nabídnout a novým albem přinášejí něco nového a aktuálního. Zároveň to jsou pořád ty Květy, které fanoušci znají a mají je rádi. Navíc asi nikdo jiný nedokáže zazpívat věty jako „cpu si do pusy polystyrén“ (Zkouška sirén) nebo „chtěl bych řešit tvý důchodový připojištění“ (Uši) tak, aby to znělo poeticky. V těchto všedních reáliích se posluchač často pozná, zasní se a vydá se objevovat svět květovských hříček.

Text: Barbora Pěchová, foto: archiv kapely
Témata: Květy, Martin Kyšperský

4,00

čtenáři

hlasuj
zavřít