ROZHOVOR | Márdi (Vypsaná fiXa): Koncert je nejlepší svetr

Nedá mi to a musím připomenout váš koncert na hlavní scéně festivalu Rock for People. Z mého pohledu to byl i v tom vedru skvělý zážitek.
Pro nás to byla velká odměna, jedno z největších množství lidí, které jsme kdy pod sebou měli, fanoušci nás příjemně překvapili, nečekali jsme, že se tam sejde snad deset tisíc lidí a předvedou v horku neuvěřitelný kotel. Bylo to jiné než běžné koncerty, měli jsme trému, ale dobře to dopadlo a strašně rychle to uteklo.

SOUTĚŽ: Vypsaná fixa

Playlist hradeckého koncertu vybírali samotní fanoušci. Překvapili vás něčím?
Ani ne, vyhráli očekávaní favorité. I tu jednu novou píseň Buvol jsem tam vpašoval, aby se tam objevilo něco z desky Kusy radosti, která byla venku teprve krátce.

Několik hodin po vás na stejném pódiu vystoupili Green Day. Setkali jste se?
Ne, ti měli samostatný prostor, jakoby vlastní planetu jen pro sebe s doprovodem stovek lidí. Ale dostali jsme se do luxusního zázemí, kde byly kapely jako třeba Weezer a viděli jsme, jak to chodí ve velkém světě. Perfektní zázemí, nadstandardní občerstvení v podobě funkční restaurace, žádná obložená mísa... Vypadli jsme z našeho běžného prostředí.

Jaký byl zvuk?
Hráli jsme na stejný aparát jako ostatní. Problém nastal, když se ve druhé písničce basákovi rozbil aparát, ale zázrakem se to podařilo vyřešit. 

Jak?
Zařadili jsme Antidepresivní rybičku, kde nehraje, a on to stihl opravit. Takže to dobře dopadlo a nakonec jsme měli pocit hrdosti, že jsme jako jediní čeští zástupci na velké scéně nezklamali. 

Není problém, když po takovém megakoncertu máte hrát někde v Horní Dolní?
Je to rozdíl. Něco jako když nás před lety dali před The Offspring v Praze a potom jsme hráli v Červených Pečkách, kam přišlo padesát lidí. Ale za dva týdny v Rock Café už na nás přišlo 400 lidí, i když v Praze do té doby chodilo jen pár desítek. Co se týká počtu lidí, náš bubeník Pítrs miluje, když je menší počet návštěvníků, na každého vidíš, jsi s nimi v kontaktu. My do toho všude dáme všechno, takže jsme po Rock for People hráli jako vždycky a ten návrat do reality nebyl nijak strašný. Vůbec léto bylo skvělé. Druhým vrcholem pak byl červnový křest Kusů radosti v Praze v Ledárnách Braník, kam také dorazila spousta našich fanoušků a my jsme zažili dvě hodiny čirého štěstí. Ještě se tak někdy dostat třeba do Glastonbury...

Příběh českého hitu: Vypsaná fiXa – Samurajské meče

Hraní v cizině byste se nebáli?
Není proč. Už jsme navštívili asi deset zemí včetně japonského turné v roce 2012, které je vrcholem naší zahraniční expanze. Bylo to tam skvělé, v Japonsku je rocker králem, tam všechny zajímá i předkapela. Odehráli jsme tam s japonskou partou Doping Panda pět koncertů. Nakonec člověk, zjistí, že by to nějak zvládl. Četl jsem teď životopis Davea Grohla, kde vzpomíná, jak na jeho školní kapelu přišlo na koncert dvanáct lidí, tak je to podobný model. Akorát v jiném levelu.

Jak se prosazují písně z Kusů radosti do playlistů koncertů?
Už jsme tam dostali osm písní a hodláme tam dostat všechny a dát prostor minimálně deseti skladbám. Je ale těžké nežít z minulosti, v klubu zahrajeme maximálně 25 věcí, a máme deset desek a na nich asi 120 písní. Je těžké z nich vybírat a ještě tam vecpat novinky. Ale po dlouhé době mám pocit, že jsme udělali desku, ze které toho budeme hrát hodně. Hrajeme z úplně každé desky alespoň dvě písně, nejméně z Krásný smutný den, takže takových 70 pecek střídáme plus novinky. Není to úplná legrace si všechno pamatovat, ale zatím čtecí zařízení nepotřebuju, i když občas něco vypadne. 

Takže na turné zazní velká porce nových písní z aktuálního alba?
Celé léto jsme se řídili starou dobrou pravdou, že pokud chceš mít nové hity, musíš hrát nové písně na koncertech, aby je lidi dostali pod kůži. Jediný problém byl v tom, že festivalový set je poměrně krátký, a tak jsme vždy zahráli čtyři, nebo pět novinek. Poctivě jsme to střídali, tímto způsobem jsme nové písně dobře natrénovali a taky jsme zjistili, že všechny dobře fungují i v živém provedení. Teď se situace mění, protože samostatný koncert trvá někdy i dvě hodiny, a tak můžeme naší nové desce Kusy radosti dát mnohem větší prostor. Těšíme se na to a zveme všechny, protože playlist bude naprosto exkluzivní a už se nikdy v tomto složení nebude opakovat.

Choreografie? V té jsme nejhorší

Klasická šňůra k desce. Samá větší města, Brno už prý je vyprodané. Zahrajeme minimálně deset nových kousků, teď je největší šance je slyšet na živo. Další roky jich budeme hrát tak pět. Desku jsme sice pokřtili v Ledárnách Braník, ale asi ji znovu pokřtíme v každém městě. Musíme to rychle vymyslet a vybrat kmotra.

Budete mít předkapelu?
Vyřešili jsme to tak, že jako speciálního hosta turné představíme našeho tour managera Wóďu. Měl kapelu Špuntkvaně, ale teď začal hrát sám vlastní písně jen s kytarou. Je šikovnej na podiu i mimo něj.

Bude nějaká speciální choreografie?
V tom jsme nejhorší. Naše manažerka  to s náma má fakt těžký, protože se nás snaží přesvědčit, že by nebylo špatný občas vymyslet přidanou hodnotu. A my?  Žádné projekce a scéna, jen aparát. Taky nástup na koncert je naše slabina, podivně se přitrousíme a začneme hrát. Přemýšlím nad nějakým intrem. Na druhou stranu první píseň je nekompromisní nášup, a tak je nejlepší intro ticho.. Ale určitě něco vymyslíme do vánoční Lucerny, kde 22. prosince turné končí. Jak nás znám, uděláme to sice na poslední chvíli, ale bude to dobrý. Ve Velké Lucerně už jsme hráli, nazvučit je to tam peklo, ale měli jsme tam dobré koncerty. Ten sál má génius loci, ta historie tam na tebe dejchá.

K turné prý vznikla výtvarná soutěž…
Zadání je, že lidé doma udělají návrh plakátu na libovolný koncert ze šňůry. Pak se bude hlasovat, který je nejlepší. Trochu mě zájem zatím zklamal, ještě to musíme zpropagovat.

Vzniknou ještě nějaké videoklipy z nové desky?
Buvol byl dobrý, chtěli jsme další, a nakonec se v jeden den točily dva klipy - na Kouřící miminko, do kterého přijali pozvání Lukáš Pavlásek, Michal Dalecký a Vanda Chaloupková s Adélou Elbel. V Bagristu ze Suezu se fanoušci mohou těšit na Pavla Lišku. A aby toho nebylo málo, tak nám včera poslala animovaný klip až ze Španělska šikovná dívka Kvída. Je tam na Erasmu a dala si s tím velkou práci. Na albu je to taková nenápadná píseň, ale já ji mám moc rád. V tom klipu máme zajímavou brigádu  a taky je tam bulteriér, s kterým jsem toho v covidových časech hodně nachodil, a tak trochu ho považuju za spoluautora textů. 

A nové písničky?
Já mám z období covidu opravdu velký množství písniček, přemýšlím, že si snad udělám nějaký boční projekt, aby nezůstaly navždy v počítači. S Fixou nahrajeme novou desku nejdřív za tři roky, a tak se to trochu nabízí.

Píšeš ještě texty pro druhé?
Teď jsem napsal něco pro Davida Kollera, pak jsem dělal text pro Hanu Zagorovou, ale to už bohužel vzhledem k jejímu úmrtí neklaplo. Škoda, byla to pěkná věc, Jura Hradil k ní složil hudbu. Taky jsem napsal část textů na desce kapely Doga. Lidsky jsme si sedli, teď nedávno jsem jim napsal text k písničce Route 66. Dělá se mi s nimi dobře, vědí, co chtějí a já jim píšu tak, aby zpívali o tom, co žijí.

Ještě jsem se nezeptal, jak zapadl nový basák Kryštof Mašek.
Zapadl skvěle, měli jsme kliku. Je dobrý, že je z muzikantské rodiny, ví o co jde, má klidnou povahu a je technicky zručný. Je taky nadšený, že po hraní u Mekyho Žbirky má před sebou pořádný kotel. A konečně je v kapele někdo, kdo má rád fotbal, takže občas vyrazíme na Slavii. Až se u nás v Pardubicích dostaví stadion, tak ho se šéfem našeho labelu pozveme sem. Doufám, že se zachráníme.

Dojedete turné a co vás čeká v příštím roce?
Teď už vím, co budeme dělat v létě - je celé zabukované, mimo jiné znovu zahrajeme na Rock for People. Jinak leden a únor si dáme volno, pak dotáhneme turné k desce. Jeden z prvních jarních koncertů máme 31. března, kdy vystoupíme v Plzni na Žebříku! 

Text: Roman Jireš, foto: Klára Mariňáková, Michaela Fousková
Témata: Vypsaná fiXa, Márdi, Kusy radosti, Rock Café, rozhovor