ROZHOVOR | Michal Prokop: O posledních věcech života ještě zpívat nechci

Text písně Ostraka od Michala Bulíře, která dala název celému albu, se mnou pěkně zamával. Říkal jsem si, že zase někdo skvěle vyjádřil něco, co cítím také, ale neumím to takhle říct. Možná by bylo dobré čtenářům vysvětlit, co vlastně Ostraka znamená.
Ostraka byl střep hliněné nádoby, na který psali občané starověkých Athén jméno někoho, koho chtějí vypudit z obce. Postupem času se tato původně ochrana demokracie proti tyranii vyvinula v něco, k tomu se dneska říká ostrakizace. Myslím, že více se k tomu říct prostě nedá.

ROZHOVOR | Michal Prokop: Pracuji intuitivně, vždy potřebuji vnější impuls

Spoluprací s Pavlem Šrutem, Janem Burianem nebo Jiřím Žáčkem jsi laťku, co se týká textů, nasadil pěkně vysoko. Jakým způsobem hledáš nové textaře?
Slova k písním nacházím různým způsobem. Já dostávám spoustu různých textů, jak od lidí, s kterými už jsem pracoval nebo pracuju, tak i úplně od cizích, a vždycky na mě něco takhle vyskočí. Třeba text ke skladbě Vyrovnání mi jeho autor Marian Zima poslal mailem. V době, kdy jsem ten text dostal, jsem ho vůbec neznal a do loňského vánočního koncertu v pražském Foru Karlín, kde jako baskytarista doprovázel mého hudebního hosta Milana Kňažka, jsem ho nepotkal. Byl to úplně cizí člověk, ještě ke všemu Slovák, a poslal tak silný český text, že jsem se zpočátku lekl a řekl jsem si, že tohle zpívat nemůžu. Říkal jsem si, že je krásný, ale o posledních věcech života ještě zpívat nechci. Jenže v den mého předloňského koncertu ve Foru Karlín došlo ke střelbě na filozofické fakultě v Praze. Přečetl jsem si znovu ten text a napsal jsem autorovi, že ho beru a že by se to mělo jmenovat Vyrovnání. Takhle jsem se dostal k jednomu z nejzásadnějších textů, které na desce jsou. Původně mělo album Vyrovnáním končit, ale pak jsem si řekl, že končit tímhle až velkým patosem se mi nechce.

Takže album končí tvoje úprava semaforské skladby Na shledanou Jiřího Šlitra, a tím jsme u dalšího textaře, kterým je Jiří Suchý. To je trochu nečekané spojení…
S panem Suchým jsem měl tu čest pracovat. Od roku 1972 do roku 1975 jsem hrál truhláře Petra v Kytici, kterou napsali s Ferdinandem Havlíkem. Ačkoliv jsem na jeho písničkách vyrůstal jako většina lidí z mé generace, vlastně nikdy jsem od něj nic nenatočil. Původně jsem k Na shledanou vymyslel bluesový riff, ale mojí ženě se nelíbilo, že chyběl začátek, jaký má originál. Tak jsem si nechal nahrát piano, do kterého jsem nazpíval ten kabaretní úvod. Pak jsem to poslal panu Suchému a on mi hned odpověděl, že se mu to hrozně líbí a že věří, že si to líbilo i Šlitrovi.

Nejvíce textů na novou desku ti dodal o generaci mladší Michal Bulíř, který vedle skvělé titulní písně otextoval mimo jiné skladbu Hollywood. Jak jsi přišel k němu?
Michal mi před časem prostřednictvím mého manažera Davida Gaydečky poslal balíček textů, které mě zaujaly. Text Hollywood se mi moc líbil, ale pořád jsem nebyl schopný s ním něco udělat. Nějak mi to nešlo zhudebnit, tak jsem ho nabídl našemu basákovi Zdeňkovi Wimpy Tichotovi, a on z toho udělal tuhle pecku.

Příběh českého hitu: Michal Prokop a Framus Five - Kolej Yesterday

Hudbu jsi nedělal ani k zásadním písním Ostraka a Vyrovnání. Proč?
Cítil jsem, že jak v případě Vyrovnání, tak Ostraky nejsem ten, kdo by měl k textům dělat muziku. Oslovil jsem tedy našeho klávesistu Andyho Čermáka a on odvedl skvělou práci.

Album představuješ na sérii koncertů Ostraka Tour, která začala 28. dubna v brněnském Sonu. Jednou ze zastávek turné bude i vystoupení na festivalu Metronome Prague, kde s Framus Five zahrajete 19. června. Jak se na to těšíš?
Já jsem nikdy na ty velké festivaly nebyl, některé mi připadnou trochu jako pouť, když tam hrají scény proti sobě, do toho ty stánky a taky nemám rád, že musím do hodiny zkrátit playlist. Metronome bude každopádně největší festival, na kterém letos zahrajeme.

LIVE: V lomu Velká Amerika zněla Kolej Yesterday, Michal Prokop a Framus Five nadchli fanoušky

Mimochodem, když deska končí skladbou Na shledanou, v člověku to vyvolává pocit, že se můžeme očekávat ještě nějakou další.
Já už jsem v roce 2006 jednu desku nazval Poprvé naposledy, tak už nic neříkám. Vzhledem k mému věku odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil. To je jediné, co k tomu můžu říct. Nikdy jsem to nedělal tak, že když končím desku, tak prohlásím, že už se těším na další. To musí přijít zvenku nějaký impuls. Jakým byl třeba v roce 2005 Pavel Šrut, který mi dodal texty, a já se po sedmnácti letech v politice vrátil v následujícím roce na hudební scénu. Impulsem pro vznik Ostraky pak byly demosnímky, které mi bez předešlého upozornění začali posílat moji mladí spoluhráči Andy Čermák, Pavel Marcel a Zdeněk Wimpy Tichota.

Text: Roman Jireš, foto: David Webr, Jaroslav Noska, Mia Feres, Lukáš Knoll, Jindřich Buxbaum, Ivan Prokop
Témata: Michal Prokop, Framus Five, Michal Bulíř, Jiří Suchý, Ostraka