ROZHOVOR | Midi Lidi: Původní blbost získala smysl

Do upoutávky na album jste vměstnali všechny písničky přes sebe do pár vteřin. Co vás k tomu vedlo?
Prokop: Udělat dobrej teaser.
Petr: Jak zkomprimovat všechny nápady, co na desce jsou, žádnej neochudit a zároveň neprozradit.

ROCK BLOG | Nezapomenutelné koncerty Petra Marka z Midi Lidi aneb V backstage s Thomem Yorkem, kapela snů Koňe a Prase a fascinující David Byrne

Neohlášeně jste vydali rovnou dvě alba. Jsou tedy v upoutávce hned dvě alba, nebo jen jedno z nich?
Petr: Jedno. Protože jsme upoutávali pouze na jednu desku, tu druhou. Zněla v tom mišmaši líp. První byla bláto, ale tahle měla hezké souzvuky. Co byl relativně štěrk, to jsem nechal. Někdy hezky vytrčel kousek zpěvu jedné písničky, tu kousek bubnů jiné, kdežto na první se to slilo v jedno.

Vy si zakládáte na takových pětiletkách….
Petr: A to jsme se pokusili narušit a dohnat tu diskografii, aby deska byla v průměru za dva a půl roku.
Prokop: Ale to si musíte domyslet, nevyšla doopravdy.

S vámi to nemůže být jednoduchý…
Prokop: Ne.
Petr: Úplně je.

Byly od začátku v plánu dvě desky nebo to postupně vykrystalizovalo tím, že přišlo hodně nápadů?
Oba: Přišlo hodně nápadů a vykrystalizovalo to postupně.
Petr: Jak jsi to řekla, tak to taky bylo.

Viděla jsem s tebou, Petře, zhruba před dvěma lety rozhovor, ve kterém jsi říkal, že máš sto nápadů na novou desku. Proč tedy deska vyšla až nyní?
Petr: Bylo to 287 dem od nás všech. A před rokem a půl v lednu 2020 jsme s nimi něco začali dělat a nahráli jsme spoustu materiálu. Ale než se člověk probere vším, co jsme vyjamovali... A ten binec bylo potřeba zorganizovat. Takže to trvalo osm měsíců. My vlastně jdeme do studia s tím, že nevíme, jak písnička bude vypadat. A když vycházíme z nahrávacího studia, tak absolutně nevíme, co se pořádně stalo. Pak hledám jehly v kupce sena a zároveň dělám pařeniště, kompost, snažím se ze sena a lejen udělat úrodnou půdu. Počty dem narůstají geometricky, protože některá existují i deset let, chronicky nám přicházejí pod ruku, ale nic z nich furt neleze. A teď se stalo, že se i jedna stará písnička z roku 2008 uchytila. Konečně jsem k ní vymyslel text. Ale většina z dem vznikla v posledních dvou letech.
Prokop: Jsme domluveni, že se nikdy nic nesmí vyhodit, měli jsme ty tendence, ale pak člověk vyhodí věc, která časem uzraje.
Petr: Až nyní jsme si udělali složku “už nikdy”, kam jsme hodili asi padesát písní.
Prokop: Protože se už třeba na čtyřech deskách dostaly do výběru a vždycky propadly.
Petr: Teď se mi stala výborná věc. Zamítl jsem Prokopovo demo, a pak byl úplněk, kdy jsem si řekl, že budu psát texty. Úplněk na mě totiž působí jako výrobní prostředek...

Každý úplněk?
Petr: Jen ten, kdy chci psát texty. Tak jsem si vzal iPad, že si pustím písničky. Otevřel jsem si tedy složku "dema", pustil první písničku a zjistil jsem, že není ve výběru na album. Napsal jsem k ní ale hned text, to samé se mi pak stalo i u další skladby. Takhle došlo k tomu, že jsou nakonec na desce i kousky, které jsme původně nevybrali a ve studiu s nimi nepracovali, ale za úplňku se z nich staly písničky.

Midi Lidi si do Jazz Docku pozvali Koňe a Prase a Ještě jsme se nedohodli

Které třeba?
Petr: Prvotřídní láska, Hrníček…

Prvotřídní láska vznikla ve spolupráci s Petrem Fialou. Na desce máte ale i další hosty.
Petr: Máme tam banjistu Luboše Malinu z Poutníků a Druhé trávy.
Prokop: Geniální banjista světové kvality, nahrává v Americe. Potřebovali jsme asi desetisekundové sólo na banjo v nejnablbější písničce.

Vy už jste na minulé desce naznačili, že se ubíráte od elektroniky pryč a dáváte do písní živé nástroje. Jaké jste použili?
Petr: Housle.
Prokop: Brumli.

Nenápadně se odkazuju na Ondru Ježka, který, když něco míchá, vloží do písně netradiční zvuk. Byl to i váš případ?
Petr: U Ondry Ježka tentokrát vznikl jenom jeden zvuk, hráli jsme na elektronický generátor tlesků. Ale nezapnutý. A na jeho krabici. Hráli jsme na to, protože ta tlačítka, i když nezapnutá, hezky zní. I krabice. Za to jsem moc vděčný, protože to písničce dodává hezkou atmosféru.
Petr: Máme na albu i harmonikáře, který spolupracoval s Prokopem na Medvědích příbězích. Využili jsme ho, protože nás písničky kolikrát někam nečekaně zavedou. A proč tomu nejít naproti. Proto jsme nahráli harmoniku, která zní jako z každého druhého lyrického francouzského filmu.
Máme na desce jako hosty i Pink Floyd. Oni o tom sice neví, není to ani sampl, je to jen ukradená myšlenka. Píseň Existence 2 končí naprostou imitací konce písně Have a Cigar s jakýmsi úryvkem z rozhlasové hry. My jsme to přeložili do češtiny a znovu zinscenovali, hraje tam moje maminka a její manžel. Perverzně jsme okopírovali tento scénář. Smysl to nemá. Ale, jak se později ukázalo, v té rozhlasové hře se mluví o “disciplinárce” a vypadá to, že nějaká rodina má jakýsi zvláštní problém s úřady. A hezky se to samo ve výsledku propojilo s textem následné písničky, která je o sociálních problémech “normálních” lidí! Takže původní blbost získala smysl!

Existence 2 navazuje na jedničku z roku 2007?
Petr: Je to znouzectnost. Udělal jsem demo, které se mi hrozně líbilo, ale pak mi došlo, že zní stejně jako předchozí Existence. Že jsem se vykradl. Ale protože se mi to velmi líbilo, tak jsem ho nazval „dvojkou“. A pak už jsem napsal text, který na ten původní navazuje. A teď teprve mi došlo, že „druhá existence“ vlastně přímo souvisí s tématem emigrace! Vlastně člověk začíná existenci číslo dvě!

V tétopísni se odkazujete na Hermana Hesseho, na Marcela Prousta pak v songu Kožich. Čím si vás tak pánové získali?
Petr: Marcel Proust je tam proto, že se hodil do rýmu. Ale kde se tam vzal chroust, na který se rýmuje, už nevím. Až zpětně jsem si zase uvědomil, že tato píseň, která je o tom, že nemáme ulpívat v minulosti, abychom si nekontaminovali současnost, docela pěkně souzní právě s Hledáním ztraceného času, které Proust napsal. Protože hledat ztracený čas je ztráta času! Takže se tam Marcel Proust dostal úplně podvědomě. A Hermann Hesse je můj nejoblíbenější autor, jsem v něm úplně zanořený jako v nejkrásnější, pro mě povznášející četbě. A je pro mě i zajímavé, že Hesse moc nemá humor a ironii, a když se o to snaží, tak mu to úplně nejde. Ale vypráví pro mě spoustu velmi podstatných věcí o světě.  

Texty jsou zábavné, je jich přehršel. Budeš si je všechny pamatovat? Neušil sis na sebe bič?
Petr: Bude to problém! Na minulé desce jsem se některé texty učil měsíc a pořád si je občas musím před koncertem zopakovat. Ale zároveň se mi na tom zapomínání líbí, jak se říká, že je vlastně dobrý, jak prý má člověk „žít v přítomnosti“! Některé části textů si zapamatuju přirozeně, ale některé si píšu zbytečně složité a heslovité, krkolomné, jsou tam lámané verše, slovní hříčky a nejhorší je, když se ta slova podobají. Třeba jako v písničce Beran.

V Jaroměři řádili Ventolin a Midi Lidi, diváky rozveselili

Improvizuješ rád, když ti vypadne text?
Petr: Ano, ale občas z toho nevyleze nic zajímavého.

Díky tobě jsem si musela v písni Láska je švédský stůl vygooglit slovo tlumok.
Prokop: Když jsem byl malej, tak jsem toto slovo slyšel v Hurvínkovi, což je žebradlo… Chlebník.
Petr: Archaický název pro zavazadlo, batoh určený pro turistiku. Musím říct, že mám vždy radost, když umístím slovo, které se hojně nepoužívá a působí jako pěst na oko. A když navíc na nějaký vyloženě nezpěvný  slovo vymyslím dobrej rým, mám pocit, že jsem v textu něco dokázal.

Lišily se přípravy alb od předchozích?
Petr: Poprvé jsme nahrávali ve studiu, které jsme si nezvučili amatérsky sami.
Prokop: Ale byl tam profi zvukař. Nejsme tak dobří zvukoví inženýři a podle toho to tak i dřív znělo.
Petr: Citoval bych Ondru Ježka, který naše desky míchá: „Kapela Midi Lidi vám donese ty nejhezčí a nejhnusnější zvuky zároveň.”

Kapitolou samou o sobě jsou názvy vašich desek. Jak vznikají?
Petr: V průběhu roku vznikne asi padesát až sedmdesát názvů pro desku, nápady si posíláme SMSkou.

Stejně tak tomu asi bylo i u desky Operace Kindigo, která byla součástí trilogie. Tu jste chtěli vydat, a pak zaniknout. Proč jste to nedotáhli do konce?
Prokop: Byl tam plánovaný i Hospital u Blbých, ten bych ještě rád udělal. Hastrmans, Tatrmans & Bubáks jsme dodrželi. A pak je v plánu taky instrumentální album Epochy, které bude ilustrovat dějiny zeměkoule. Jednou se mi zdálo, že ho hrajeme na otáčivém hledišti v Českém Krumlově.

LIVE: Midi Lidi vyprodali MeetFactory, místo desky křtili internetový odkaz

Stalo se, že vám sny prostoupily do textů?
Petr: Na naší druhé desce je písnička Lednice. Text i melodie vznikly ve snu, nahrál jsem je uprostřed noci do diktafonu, ráno jsem nahrávku překlopil do počítače do jedné z rozpracovaných písniček a už to nepotřebovalo žádnou úpravu.

Na nahrávce poprvé zpívá celá kapela. Jak k tomu došlo?
Petr: Přirozeně. O písničce Lázeňský švihák jsem si říkal, že by bylo hezké, kdyby ji nazpíval Tom Kelar. Už zpíval na našem soundtracku Trash on Mars, což je album, o kterém nikdo neví. Zpívá na něm krásně, tak jsem si říkal, že by bylo dobrý o tuhle hlasovou barvu na nové desce nepřijít. Markéta zpívá odjakživa ve velké části našich písniček a Majda několikrát říkala, že by chtěla zpívat. Zároveň přinesla několik námětů k písním. Demo písničky Táborák jsme měli dokonce vyřazené, ale Majda si ho tak oblíbila, že začala mluvit o možném tématu písně a za tři minuty jsme měli hotový text. Tak bylo jasné, že to musí zpívat ona.

Na albu vyčnívá i píseň Chopok…
Prokop: Ta vyčnívá i na Slovensku. Tam jsem ji i napsal.

Spíš jsem myslela její stopáž. Osmnáct minut. Není to moc?
Prokop: Přesně tolik trvá jízda z Chopku dolů. Ale první verze, o které jsme uvažovali, měla dokonce třiatřicet minut. Museli jsme ji zkrátit podle té jízdy. Ale spousta našich prvních studiových verzí písniček je velmi dlouhá.
Petr: Pro milovníky vinylů je dobrá zpráva, že píseň bude na celé jedné straně, tak když se nebude líbit, tak tu stranu můžou vynechávat.

Asi ji nebudete přehrávat na koncertech...
Petr: To bychom asi ani nedokázali. Je hrozně křehká a nejsme naživo tak dobří, abychom udrželi její napětí.

Rádi do textů zakomponováváte úryvky od jiných autorů, jako třeba z Komety od Jarka Nohavici nebo z Touhy od Landy.
Petr: Když jsem prvně v životě slyšel z dálky z rádia Touhu, tak jsem si myslel, že se v písni zpívá „tohle je vrána, kámo, vrána…“ A mně se to strašně líbilo, dojalo mě to při vzpomínce, jak mě tatínek vodil po lese a ukazoval mi houby, zvířata a mě to tenkrát nezajímalo… A tak jsem byl pak nadšenej, že Landa jen tak normálně ukazuje synovi svět! Aby se to rýmovalo, dal jsem před to text, že houby máš sbírat “hlavně zrána“. Bylo tam potřeba dostat přeskokana sdělení.

Jak dlouho ti trvá napsat text?
Petr: Ty nejlepší vznikly za pět až deset minut. Nejobtížněji se mi psala Láska je švédský stůl, kdy mi Majda řekla, že chce píseň o tom, že “je dobré vybírat si srdcem a  ne z toho, co se zrovna nabízí”. Ale nastavil jsem si hrozně komplikovaný metrum, který mělo strašně moc slabik. Musel jsem tam dávat hodně vycpávek, ale přitom dbát, aby to zároveň mělo smysl.

V písni Les se mi líbí verš „šla Nanynka do zelí, všechny nás to zocelí“. Věříš tomu?
Petr: Myslel jsem to jako ironii na falešný tradicionalismus. Kdy se třeba přikloníme k folklóru nebo nějaké tradici a o ni opíráme pak důkaz svých konzervativních hodnot. Třeba klasická tradiční rodina nebo anti-ekologické argumenty, že máme mít všichni právo na blahobyt, a proto musíme jezdit v autech.

Společným pojítkem obou desek je „zkusme se domluvit“. Chápu to dobře, že alba na sebe navazují? Jsou koncepčně propojené?
Petr: Nehledej nic. Ber to jako dvě desky, u kterých se brzy zapomene, že vyšly takhle vedle sebe.
Prokop: Ber to jako náhodu.
Petr: Ber to tak, jako kdyby vyšly dva a půl roku po sobě.

Skrývají v sobě poselství?
Petr: Láska není trapná.

Myslíš si, že se lidi schovávají před city?
Petr: Taky schovávám svou romantickou část povahy za ironii. Je to sebeobrana, abych nevypadal trapně. Přitom to trapné není. Nikdy jsem neměl rád All You Need Is Love od Beatles, ale teď se mi líbí. Asi senilním.
Prokop: Já se třeba dojímám u večerníčků a pohádek, na které se dívám s dětmi.
Petr: Já zase, když se někdo zachová hezky.

To mi připomíná i váš další počin. Asi před rokem jste vydali krátký film Hemenex…
Petr: Jsem rád, že jsi ho zmínila. Písnička je samozřejmě úplná blbost, její metafora je strašná, ale kdo ji vydrží si poslechnout, je odměněn. A film je o tomtéž. Kamarádi se pobijí kvůli nějaké maličkosti. Pointou ale je: „Pojďme se domluvit, protože nakonec si stejně budou muset pomáhat."

Text: Hana Bukáčková, foto: Grolich & Grolichova, archiv
Témata: Midi Lidi, Nikdo se ti nebude smát, když budeš mít lidi rád, Heal The World, konečně!, Láska není švédský stůl, Petr Marek, Prokop Holoubek