ROZHOVOR | Petr Pečený (Doctor P.P.): Franta Sahula byl fenomén. Tři dny jsme se ve studiu opíjeli a všechno pak museli přetočit

Kdo ve vás vzbudil zájem o hudbu? Které kapely jste v mládí zaregistroval mezi prvními?
Svou první kapelu jsem založil, když mi bylo patnáct s Miloněm Šternerem, který byl později u začátků Arakainu. Zhruba před rokem zemřel. Naše skupina se jmenovala HS Band. Začali jsme hrát na zábavách. A zájem ve mně vzbudilo to, co jsme hráli. Bachman–Turner Overdrive, což byla kanadská kapela. Pak jsme hráli AC/DC, Deep Purple, zejména hard rock. Z českých muzikantů mě hodně oslovil Vladimír Mišík. Když jsem slyšel Stříhali dohola malého chlapečka, byl jsem úplně vedle. Samozřejmě jsem měl rád i Katapult nebo Olympic. Ale hlavně kapely typu Deep Purple, Led Zeppelin, Rolling Stones. Kvůli nim jsme si řekli, že budeme hrát. Třeba Beatles jsem nikdy nemusel. No a pak přišel punk a to bylo pro nás, zábavové rockery, naprosté zjevení. Začalo mě to strašně bavit, i když jsem hrál jinou muziku.

VIDEO: Doctor P.P. přilákal do posilovny Ivana Mládka, Petra Jandu nebo Antonína Panenku

Letos uplynulo třicet let od vydání debutu Je to pečený (1996). Koho napadlo svěřit pěvecký part Sabině Laurinové, tehdy začínající herečce?
To už je třicet let? Ty bláho… Napadlo to mě, protože se mi strašně líbila, dodnes jsme kamarádi. Hrála i v našem posledním klipu Dítě Stounů. Hráli jsme spolu v Hamletovi, takže jsem věděl, že výborně zpívá. Odehrála spoustu muzikálových rolí, je fakt velmi dobrá zpěvačka. A Fanánek napsal nádherný text. Tohle album bylo hodně úspěšný. Skladbu Beránci hrála všechna rádia, vyhrávala hitparády. 

Byli jste Akademií populární hudby nominováni v kategorii Objev roku. Nezdá se vám, že přízeň kritiků postupem času zeslábla?
Důležití jsou fanoušci. Když se podívám, kolik je zhlédnutí u videí, kolik máme poslechů, jak lidi reagují na koncertech… Tehdy po nominaci – dneska je to Cena Anděl – jsme to hrozně schytávali. Spousta lidí nám nepřála. Objevily se články, že jsme si to zařídili, že jsem všechno zaplatil, že jsme kapela vyhnaná „manažerskými prášky“ a podobné blbosti. Když se zjistilo, kdo vlastně je Doctor P.P., najednou to vzbudilo nevoli. Doctor vlastně volně navázal na tu zábavovou kapelu, která skončila tím, že já šel na vojnu a Miloň Šterner do Arakainu. A ještě s námi tehdy hrál Luboš Grossmann. Když jsem byl na vojně, měl kapelu Pestalozzi, která byla docela slavná. Chvilku jsem muziky nechal a právě on přišel asi v roce 1995 a řekl, že chce, abych zase zpíval, a že založíme kapelu. Takhle to vzniklo. Šli jsme poprvé v životě do studia, natočili desku, která byla úspěšná, a song Beránci byl hit. Dodnes mně mnoho lidí říká, kolik se u toho zplodilo dětí. (smích) Je to ploužák, který už ale nehrajeme. Vždycky říkám, že by ho měl zpívat mladej krasavec, abych ještě vydělal jako autor textu na tantiémách. (směje se)

V písních si dělám legraci sám ze sebe, může za to Fanánek

Na vašich deskách se pravidelně už od té první podílí i Fanánek ze Tří sester. Vzpomenete si, kdy jste se setkali poprvé?
S Fanánkem jsem se viděl poprvé jako ředitel Intergramu. Poslal je Vladimír Kočandrle, ředitel EMI, že půjdou za největším odborníkem na autorské právo. Byl jsem den po oslavě svých narozenin... Oni čekali nějakýho dědka, což už dneska jsem, ale tehdy jsem nebyl. Přišli a tam byl floutek s kocovinou v jejich věku. Jak říká Magor (pozn. aut.: Tomáš Doležal): „To byl začátek krásného přátelství.“ A upřímně, jsem moc vděčný za to, že nám to vydrželo. Kamarádit s chytrejma lidma je príma.

Punkové řádění na Valníku: Totální nasazení, Doctor P.P., Vision Days i E!E

Druhou nahrávku Jeliman (1999) produkoval Ondřej Soukup. Jaký byl jeho největší přínos?
Ondra je skvělej člověk. Otevřel nám oči, byl náš první profesionální producent. Hodně jsme se od něj naučili. Mám pocit, že jsme se seznámili, když jsem byl spolumajitelem Divadla Kalich, ale přesně už nevím. Mimochodem, Jelimana vymyslela Gábina Osvaldová, stejně jako název první desky. Měla spoustu geniálních nápadů na texty a Jelimana si s náma lidi dodnes zpívají na koncertech. A Ondrův syn František, kterého znám odmalička, nám později s Kubou Prachařem napsal úspěšnou písničku Levák a pomohli nám natočit povedený klip.

Jedna z položek vaší diskografie se jmenuje Tenkej led (2002). Kdo se může snadněji ocitnout na tenkém ledě – právník nebo rocker?
Myslím, že to je fifty fifty. (smích)

Podle poznámky v bookletu měl na tomto albu František Sahula na starosti „zpěv, kraviny“. Můžete být v případě těch „kravin“ konkrétnější?
Franta Sahula byl fenomén. Hrál s námi několik let. Na Tenkej led dělal i obal. Napsal nádherný písničky. Dodnes, když někde hrajeme a jsou tam Synové výčepu, což je jeho bývalá kapela, ve které skvěle zpívá Rosťa Cerman, si o tom povídáme. Skoro pokaždé se nám vybaví, co v tom městě Sahula vyvedl. Třeba jsme jeli kolem Větrnýho Jeníkova. Povídal, že tam bydlí samí Jeníci a všichni neustále prdí, a proto se tomu říká Větrný Jeníkov. Taky bylo vtipný, když vymyslel, že pojedeme točit zpěv do studia Sono a on na mě bude dohlížet, abychom to nahráli dobře. Dopadlo to tak, že jsme se tam tři dny opíjeli a všechno potom museli přetočit. Typickej Sahula...

V období desky Omyl mladších třetihor (2005) byl součástí kapely Ota Balage. Čím se vám podařilo nalákat tak respektovaného a zkušeného hudebníka?
Byli jsme kamarádi a jemu se líbilo, co hrajeme. Zůstal s námi několik let. Moc si ho vážím. Taky jsme s ním zažili neskutečný historky. Je vtipnej. Jednou jsme někde hráli a já viděl, jak drží mobil. Hrál a přitom něco psal. Později jsem se ho zeptal, co dělal. On odpověděl: „No, psal jsem, že teď nemůžu, hraju.“ (smích)

Na CD Lochneska (2007) máte text od Petra Hoška (Plexis) k písni Já mám vztek. Zpíváte „Ta moje snaha je tak marná, už Slavík asi nebudu, začala zpívat Ewa Farna, a ze mě dělá pobudu“. Měl jste příležitost seznámit ji se svou v podstatě prorockou skladbou? Před skoro dvaceti lety jste asi jen vy a Petr Hošek tušili, že bude prodávat vstupenky po desetitisících…
Ewu znám od doby, co přišla do showbyznysu. Připravoval jsem její první smlouvu a vždycky se rádi vidíme. Myslím, že tu písničku zná. Moc jí ten úspěch přeju, protože i přes to, co se jí povedlo, zůstala stejná. Příjemný člověk, milá holka, nemá nos nahoru. Opravdu přemýšlí o tom, co dělá, a dělá to moc dobře. Především jí přeju, aby se jí dařilo i dál. Hrála u mě na Benátský v roce 2025. Koncert byl úžasnej. A její kytarista Lukáš Chromek nám produkoval jedno album, kde je náš současný největší hit Bicáky, tricáky, kokosáče, který napsal Pepa Bolan. Lukáš je fantastický muzikant. Teď se domlouváme, že bychom spolu zase udělali nějakou písničku. Oba se na to těšíme. A mimochodem, v klipu na tuhle píseň mi Karel Gott osobně předává Zlatého slavíka, což tehdy vymyslel Martin Hrdinka.

Posuneme se k Rock'N'Roll Zombie (2009). Rock'N'Roll se průběžně objevuje i v názvech několika skladeb – Pohřební Rock'N'Roll, Elvis Jabko Rocknroll, Hej Rock'N'Roll. Je právě tohle styl, který nejvíc sedí ke skupině Doctor P.P.?
Těžko říct. To ať si řeknou fanoušci. Rozhodně máme rock'n'roll rádi. Beru to tak, že rock'n'roll je pro mě vlastně základem většiny muziky. Ale nerad bych se pouštěl do filozofování, co je co. Kde je závan rock'n'rollu, to se mi líbí. I jako přídavek hrajeme jeden klasickej rock'n'roll.

V písni Zdravý doktor, která je na stejnojmenné desce (2013), zpíváte: „Dieta mi moje zdraví vrátí, nebudu pít alkohol." Zkusil jste někdy v té době skutečně žít stoprocentně zdravě?
Určitě ne. Text napsal Fanánek. Stejně jako hodně dalších na naše alba. Promítá se do nich, že jsme kamarádi. On si ze mě dost často utahuje, a já tím pádem zpívám písničky, které si ze mě dělají legraci. Tohle je jedna z nich. Text pokračuje: „Mojitu jsem sbohem dal, piju jenom lehkej sekt. A s mým tlakem bych se bál provozovat nějakej sex.“ Paradoxní je, že v té době jsem ještě nepil šampaňské. A za pár let jsme s Ing. Magorem založili firmu na dovoz šampaňského. Takže Fanánek je rovněž trochu prorok, předpověděl to. Když někdy poslouchám naše desky, což se často nestává, je v nich kus mého života, co se týká holek a dalších věcí. Třeba písnička Moře mám rád popisuje, jak jsme s bratrem a partou jeli do Chorvatska. Lidi z Hamleta, Tři sestry a přidali se i moji rodiče. A máma si všem stěžovala, že s bratrem pořád kalíme a vůbec jsme nešli do moře. Za celou dobu jsme byli asi dvakrát. Fanánek hned napsal text. Tyhle poťouchlosti miluju.

Zatím poslední album Levák je z roku 2018. Dočkají se fanoušci v dohledné době jeho nástupce?
Dlouho jsme nic nedělali, ale protože se kapele daří a koncerty mají úspěch, nakoplo nás to a chceme dělat nové věci. Ale připravujeme jednotlivé skladby, první z nich je Dítě Stounů. Ta se hodně povedla. Nazpíval jsem ji s Leškem Wronkou, text napsal Kuba Ryba. Postupně připravujeme několik nových věcí. Myslím, že během dvou let by album mohlo být hotové, ale nijak netlačím. Spíš mi jde o to, aby písně byly dost silné pro koncertní set. U „Dítěte“ se to evidentně povedlo, lidi si ji zpívají a je cítit, že se jim líbí.

Viděl jsem nedávno vaše vystoupení v Horním Maršově v Krkonoších, kam jste se s kapelou rychle přesunuli z festivalu Keltská noc. Jak těžké je přeladit se během pár hodin na úplně jiné publikum a prostředí?
V průběhu pár písniček se většinou podaří energii, spojení s lidmi navázat. Naši fanoušci jsou hodně pozitivní a je z nich cítit chuť se bavit. Možná si fandím, ale podle ohlasů mám pocit, že to takhle funguje. Momentálně se snažím nehrát víc než čtyřicet koncertů za rok, protože mám i jiné aktivity a chci si to opravdu užívat. Občas dvoják uděláme, když nejedeme daleko, ale nepreferuju to, spíš naopak.

Krkonoše i Podkrkonoší mají specifickou atmosféru. Máte tam nějaké oblíbené místo, ať už na hraní, nebo na relax ve volném čase?
Mnohokrát jsme hráli na Keltské noci, ať už kdysi na Háskově, nebo pak v Harrachově. Zažili jsme tam neskutečný mejdany. K té akci mám opravdu silný vztah. Samozřejmě mám z Krkonoš krásné zážitky z dob vysoké školy, kurzů a podobně. Ale pro mě je základ Šumava. Jsem z Rokycan a odmala jsem tam každý víkend jezdil s lyžařským oddílem. Měli jsme i soustředění, třeba čtrnáct dní v zimě. Takže nejvíc je pro mě Šumava, ale Krkonoše mám taky rád.

ROZHOVOR | Lou Fanánek Hagen: V dnešní době by Tři sestry nevznikly. Už nemám tak revoluční pohled na svět

Mezi vaše aktivity před několika lety přibyl festival Benátská! Objevilo se na druhé straně pódia něco, co vás jako pořadatele překvapilo?
Na Benátské jsem několikrát hrál. Právě proto jsem do toho vstoupil. Musel jsem se hodně učit. Naštěstí společník Pavel Mikez, který festival zakládal, to samozřejmě umí. Máme rozdělené, kdo se o co stará. Necpu se do oblastí, které jsou jeho parketa. Jsem rád, že tam jednou za rok potkám kamarády, protože jako právník jsem pro spoustu lidí ze showbyznysu pracoval a rádi se vidíme. Jako pořadatele mě docela překvapují slavné kapely, většinou jsou všichni pokorní. Je zajímavé si s nimi chvíli popovídat, dát si třeba panáka. Letos byli Roxette, dříve skupiny jako Helloween, Europe. Nebo Dave Stewart z Eurythmics. Mluvit s ním o Bobu Dylanovi, kterého úplně miluju, bylo super. Protože on Boba Dylana opravdu potkal. Člověka to obohatí. Ale pochopitelně nejsem žádný filantrop. Snažím se, aby festival vydělal peníze. Není to jednoduché, náklady jsou obrovské.

V prodeji jsou už vstupenky na příští ročník. Můžete prozradit, kdo by měl být hlavním tahákem?
Jedno velké jméno už máme potvrzené, ale ještě ho nesmíme říct. Co se týká zahraničních kapel, máme několik tipů a věřím, že budou návštěvníci spokojení. Stejně jako s letošním ročníkem, který se opravdu povedl.

A koho byste rád pozval, kdybyste nemusel řešit rozpočet a finance, ale mohl si jen splnit sen?
Tahle otázka padá často, ale nerad na ni odpovídám. Právě proto, že se na finance musím ohlížet. Některé sny jsou nesplnitelné. Nejradši mám Rolling Stones. Jenže to je opravdu jenom sen „Dítěte Stounů“. Takže zůstávám na zemi a budu zvát kapely, na které mám peníze a které mají naši fanoušci rádi. Mimochodem, na závěr právě fanouškům patří největší poklona, protože bez nich by žádné festivaly ani koncerty nebyly. A taky za to, že na našich koncertech i na Benátské je tak pozitivní energie a díky tomu si to s klukama fantasticky užíváme. 

Text: Tomáš Rumler, foto: archiv Petra Pečeného
Témata: Petr Pečený, Doctor P.P., František Sahula, Lou Fanánek Hagen, Sabina Laurinová, Ondřej Soukup, Ota Balage