ROZHOVOR | Tomáš Klus: Posral mě pták, budu mít dnes štěstí aneb Z očí do očí na schodech pod Žižkovskou věží

S Tomášem Klusem jsme se sešli po zvukové zkoušce před jeho koncertem v rámci seriálu Hvězdné léto pod Žižkovskou věží. Jelikož na většinu venkovních prostor zákulisí drtivě dopadaly sluneční paprsky, usedli jsme na schodiště, které bylo před sluncem částečně kryté. Každou chvíli nás sice překračovaly hostesky a servírky, které nosily do VIP prostor občerstvení, to nás ale vůbec nemohlo od zajímavého rozhovoru vyrušit. Stejně jako Tomáše nevyvedlo z míry, když na něj ze střechy přistál ptačí trus.

Musím se přiznat, že ač jsem původně z Ostravy a do Prahy jsem se přestěhoval až před rokem, nevyšel mi čas jít se podívat na Klusymfonii, což byl váš poslední velký projekt před obdobím koronaviru, kdy jste se s Cílovou skupinou spojili s Janáčkovou filharmonií Ostrava. Recenze byly vynikající, o to víc mě to mrzí…
Pozor, jeden termín stále visí ve vzduchu. Kvůli covidu-19 jsme nestihli odehrát koncert v Pardubicích, bylo to jen o den. Zatím stále nevíme, zda a kdy se ten koncert uskuteční, podmínky se neustále mění. Nicméně věříme, že v Pardubicích zahrajeme. Hrát s muzikanty z ostravské Janáčkovy filharmonie pro nás byla obrovská čest a neskutečný zážitek.

LIVE: Tomáš Klus v doprovodu Janáčkovy filharmonie oslnil Prahu. Došlo i na křest desky

K turné s Janáčkovou filharmonií jste vydali výpravně vyvedené dvojalbum na vinylu. Kdo přišel s tím nápadem?
Já jsem ve znamení býka a materiálně založený, takže když už někomu něco nabízím a prodávám, chci, aby si koupil skutečně něco hezkého a kvalitního. Snažím se tedy propojit s lidmi, kteří jsou mladí, kreativní a svobodomyslní, co se týká tvorby, a nekladu jim žádné meze. A vždy jsem příjemně překvapený. Tentokrát jsme s fotografem Michalem Budínským vybrali několik fotografií a nechali je upravit Šimonem Kubou, což je velice šikovný grafik a zároveň bratr mé ženy.

Nechali jste mu volnou ruku?
Spíš jsme neměli moc jasnou představu. Když nám Šimon poslal první návrhy připomínající staré desky Supraphonu ze 70. let, řekli jsme jen: jo, tohle je cesta, kterou chceme jít. Dokonce se nám se Supraphonem podařilo domluvit, aby na dvojalbum umístili staré logo ze 70. let. Mám z toho radost, stejně jako z celé nahrávky, které dělal zvuk Jiří Topol Novotný, skutečný mistr ve snímání zvuku.

Dnešní koncert odehrajete v lehce netradičním prostoru pod Žižkovskou věží a s celou kapelou...
Ano, budeme hrát v plné palbě. Jsme tady podruhé, hráli jsme zde už loni a nemůžeme si to vynachválit. V červnu jsme měli koncert v Praze na Výstavišti v rámci Lucerna Music Bar Open Air a byl to skvělý venkovní koncert. Tady je to na půl venku, napůl uvnitř, navíc lehce industriální. Věřím, že to bude výjimečné vystoupení. Žádný náš koncert není stejný, což mohou potvrdit fanoušci, kteří viděli několik našich koncertů po sobě.

LIVE: Tomáš Klus a jeho Cílová skupina naplnili natřískaný amfiteátr pod Žižkovskou věží radostí a vášní

My jsme teď s Jirkou Kučerovským odehráli poslední koncert ve dvou, což byla taková reminiscence starých dobrých časů. Teď jsem ale najel na model celé kapely a strašně mě to baví. Jsme spíš přátelé než kolegové a čím víc přátel je pohromadě, tím lépe. Tohle je velká zbraň Cílové skupiny v tom nejlepším smyslu slova.

Jak to myslíte?
Bavíme se tím, co děláme. A teď nemyslím jen hudbu, my se bavíme už jen tím, že jsme na pódiu spolu. Na jevišti se občas dějí věci, které jsou očím diváků skryty a já je občas někdy odkryju, když už je to lehce přes čáru.

Přes čáru?
Například když zpívám nějakou dojemnou melodii a kluci vzadu řeší, samozřejmě tak abych to slyšel, třeba jestli už mají přezuto. (smích) To jsou věci, které nám koření každý koncert.

Jak jste prožíval období koronaviru? Pro umělce to bylo složité a těžké časy, ze dne na den jste museli zrušit všechna naplánovaná vystoupení.
Bylo to těžké pro všechny lidi. S mojí ženou Tamarou jsme hned první týden karantény nahráli EP Pět pohromadě, což je digitální mini album obsahující pět písniček. Přemlouval jsem ji k tomu osm let. Skladby jsme dali volně ke stažení za dobrovolný poplatek a byli jsme příjemně překvapeni, když se vybralo přes čtvrt miliónu korun. Tyto peníze jsme pak přes nadační fond pomoci věnovali lidem, kteří bojovali s koronavirem v první linii. Každý bojoval po svém, každý dělal, co uměl. Já neumím šít, tak skládám písničky… a teď jsem posrán ptákem. (Na Tomáše Kluse skutečně přistál holubí trus, pozn. red.) To bude štěstí.

Velký ohlas vzbudila vaše píseň Je doma máma? k filmu V síti, což je dokument o zneužívání dětí na internetu. Ve videoklipu k písni hrajete sexuálního predátora, který si povídá přes webkameru s dospělými herečkami představujíc nezletilé protagonistky filmu. Singl sklidil kontroverzní reakce….
Ano, to bylo naším cílem. Dokonce jsme takové zadání dostali od režiséra Víta Klusáka. Sešli jsme se náhodou na setkání Pátečníků, kam občas zavítám, a jelikož díky podobným příjmením Klus - Klusák tvoříme skvělý jmenný tandem, seděli jsme vedle sebe. Zabředli jsme do hovoru a začali se bavit o tom, co kdo dělá a připravuje.

Ta písnička tedy vznikla spontánně?
Ano, Vít navrhl, zda bych nechtěl k filmu něco napsat. Já mu řekl, že moje práce je dost specifická a nejsem schopen mu odpovědět hned. Domluvili jsme se, že mi dá tak čtrnáct dní a podívám se na film. Po následné projekci filmu jsem pod dojmem hrůzy, kterou jsem na plátně viděl, ihned odjel do studia a tam jsem napsal písničku Je doma máma? Zmiňované kontroverze jsem docílil tím, že jsem si vůbec nebral servítky, hlavně co se jazyka týče. A také jsem použil pro mě velmi netradiční žánr řekněme elektro rapu. Já se v žánrech moc nevyznám, protože je nemám rád. Ale musím říct, že obojí bylo dost překvapivé. Téma i hudební zpracování…

Jak to vypadá s vaším koncertním kalendářem? Zdá se, že hudebních akcí pozvolna přibývá.
Celé jaro máme přeložené na podzim a některé koncerty jsme měli v tomto období už naplánované. Teď je toho hodně a my jsme samozřejmě rádi. Bavíme se, na cestách jsme šťastní, takže to nebereme jako velký zápřah.

Vím, že hodně cestujete. Letos jsem chtěl se synem vyrazit na Island, ale cestu nám překazil koronavirus. Příští rok mu bude 15 let a chtěl by do Thajska, Nepálu nebo Bhútanu. Jak jste se k cestování dostal vy?
Já cestování miluju. Například s našim bubeníkem Petrem Škodou jsme se blíž seznámili v Indii. Někdy předtím jsme předskakovali Joeovi Cockerovi a já se rozhodl, že chci mít kapelu. Tehdejší manažer mě seznámil s Petrem, znali jsme zhruba týden, ale jen zběžně. Pak mi jednou Petr cestou do Brna vyprávěl v autě, že byl v Indii a já prohodil, že tam chci jet také. On tomu moc nevěřil, ale já to myslel vážně a měsíc nato jsme skutečně odjeli. Zní to jako klišé, ale Indie člověka skutečně změní. Děje se to.

Jak Indie člověka změní?
Člověk tam zjistí, že nemůže fungovat na základě racia, ale musí se přizpůsobit, respektive přijmout intuici. Je tam tolik lidí, že zákony fungují na bázi nějaké vyšší moci. Právě tam jsem své objevil největší hobby, což je pátrání po duchu. Od té doby jsem začal cestovat pravidelně. Nacestoval jsem toho dost, ale v posledních třech letech zrušil létání.

Už nelétáte?
Ne. Prostě jsem to zrušil. V rámci určitého uskromnění a šetrnosti. Nemám nic proti létání ani proti letadlům, jen bychom měli najít určitou míru. Věřím tomu, že poptávka určuje nabídku. Jsem třeba pro zdanění leteckého benzínu. Podle mě by měly být letenky drahé, aby to byla vzácnost. Když někam člověk letí za 600 korun, neváží si destinace a už vůbec si neuvědomuje, co to všechno znamená pro přírodu a pro svět. Velmi nás to rozmazlilo a začali jsme si žít nad poměry. Proto se snažím vracet se zpátky a uvědomovat si příčiny a následky svého chování.

V 19. století bylo v módě cestování vlaky a téměř do poloviny 20. století se letecky nikam příliš necestovalo. Dnes jsou ovšem na světě místa, kam už se jinak, než letecky nedostanete.
To je pravda a mrzí mě to. Říkal jste, že syn by chtěl do Bhútánu, slyšel jsem, že je to nádherná země, ale tam se prostě jinak, než letecky nedostane. Asi by to šlo, ale pozemní trasa vede územím, kam by se asi člověk jen tak nevydal. Ale kdo ví, co bude za deset, patnáct let. Mimochodem, i ten Island je prý fantastický. To je jedna z destinací, kam bychom se jednou chtěli podívat.

Autor: Aleš Materna, foto: Iveta Valentová, Pavla Dolanská
Témata: Tomáš Klus, Klusymfonie, Jiří Kučerovský, Tamara Klusová, Cílová skupina