LIVE: Tomáš Klus a jeho Cílová skupina naplnili natřískaný amfiteátr pod Žižkovskou věží radostí a vášní

Tomáš Klus

Hvězdné léto pod Žižkovskou věží

16. 8. 2020

Přesně v sedm hodin se na pódiu objevili muzikanti a před publikem spustili tóny úvodní skladby Huate, dlouho však všichni marně hledali zpěváka. Slyšeli jeho zpěv, leč vidět nebyl. Zčistajasna se pak Tomáš Klus vynořil s mikrofonem v ruce uprostřed diváků, zlehka se provlnil mezi nimi až dopředu a za hypnotického prozpěvování textu „huate, leno leno maote, hajano, hajano, hajano... jsme jedno nekonečné slunce, navždy, navždy, navždy“ dokázal se spoluhráči vyčarovat magickou atmosféru, jež díky monotónní rotaci téměř taoisticko-budhistického nápěvu s jeho postupnou gradací měla až uhrančivý dopad, aby závěr písně vyústil ve strhující finále, kdy zpěvák popadl akustickou kytaru a energickou hrou potrhal několik strun. Úvod jako zklidnění duše přecházející v úder blesku.

Tomáš Klus zpíval pod Žižkovskou věží. Filozofoval, vyzýval k tanci a improvizoval

Hned první písní si dokázali hudebníci podmanit publikum. Už z jeho úvodních reakcí na druhou skladbu Dobré ráno bylo zřejmé, že nejenom rána mohou být dobrá, ale dobré mohou být také večery – a tento skýtal naději stát se nezapomenutelným. A ano, skutečně se jím pro většinu fanoušků stal... Jedinečným večerem, při kterém mohou být sami sebou, skvěle se bavit, zpívat, komunikovat a konverzovat se zpěvákem, ale překvapivě v prostorách amfiteátru pro sedící publikum také i tančit. Hned v průběhu třetí písně Chátrám naběhl na pravou stranu pod pódiem roztančený mladý kluk, který postupně strhával dav žen a dívek, které opouštěly svá místa a přidávaly se k tanci. A tančící a zpívající zůstávaly nejenom v průběhu další písně Haló pane, ale v podstatě po celé vystoupení. Což samozřejmě nevydržel ani hlavní aktér večera, zpěvák, bavič a také výborný tanečník Tomáš Klus, který mezi tyto ženy vtrhl jako velká voda a dokonce v bujarém křepčení jednu z žen "poboskal" na tvář. 

A v tomto strhujícím tempu, kdy hit střídal hit, vtipný monolog ještě vtipnější dialog, časté herecké vložky se proměnily v roztodivné taneční kreace a zpěvák se každou chvíli zjevoval po celém prostoru amfiteátru, se pokračovalo po celý koncert. Nemohly chybět písně Nina, Chybíš mi, Mořeplavci ani Pánubohudooken, song, který v podstatě nastartoval kariéru Tomáše Klause, a který s ním pod Žižkovskou věží unisono zpívali téměř všichni. A následovaly další a další, jako třeba Pocity či mnohými ženami a dívkami očekáváná Marie. Překvapivě bohaté byly také aranže písní a bylo znát, jak neuvěřitelně vyhranou a sehranou je celá Cílová skupina.

Zvláště Jiří Kučerovský, který je po boku Tomáše Kluse v podstatě po celou dobu jeho kariéry, se vypracoval ve famózního kytaristu, který zvládá s bravurou nejen doprovodné party, ale často také velice složité vyhrávky a kytarová sóla. Výborně ale zahráli i další dva hudebníci, pestře hrající bubeník Petr Škoda a basák a klávesák Jan Lstibůrek. V závěru vystoupení se pak chopil mikrofonu Jan Jelen, jenž jako host zazpíval písničku Flusnu, která se objevila jako bonus na zatím posledním albu Tomáše Kluse, Cílové skupiny a Tomášovy ženy Tamary nazvaném SpOlu, které vyšlo před dvěma lety.

Kapitolou samou o sobě jsou Tomášovy proslovy a dialogy s publikem. Jeho slovní hříčky a experimenty často přecházely v parodie, a bylo zcela jedno, zda parodoval sám sebe, nebo třeba Andreje Babiše. Vždy tyto často spontánní promluvy vzbuzovaly výbuchy smíchu nejenom diváků, ale mnohokrát se zalykali i samotní muzikanti. Často však také diváky nabádal k zamyšlení nad současným světem, rapoval, rýmoval, či vyzýval k jednotě. Tomáš Klus je rozený bavič a jeho výhodou je, že není sebestředný a dokáže si udělat legraci i sám ze sebe. Výborně komunikuje a vtipně odpovídá na dotazy z publika, proto se jeho fanoušci i na tuto část vystoupení vždy těší s radostí a tyto jeho promluvy činí každé vystoupení doslova originálním a neopakovatelným. 

Po více než dvou hodinách se už zdálo, že ani muzikanti, ani fanoušci více nezvládnou, ovšem opak byl pravdou - přišly další skladby a přídavky, což už nevydrželi ani mnozí jiní posluchači a postupně se hrnuli před pódium, aby si mohli užít atmosféru téměř na dosah hlavních aktérů. A nebyly to jen ženy a dívky, kterých bylo v publiku nepřekvapivě mnohem více, ale také dost mužů. Mezi nimi například nepřehlédnutelný bývalý hvězdný fotbalista Jan Koller. Nedělní hvězdné léto přitahovalo hvězdy, a těmi hvězdami nebyli jen hudebníci na pódiu, ale ve skutečné hvězdy žhnoucí radostí a vášní se proměnili úplně všichni, kteří ten večer byli v amfiteátru. Jejich hvězdný žár zářil dlouho do noci i po skončení tohoto výjimečného koncertu poté, co se rozešli do svých domovů či přilehlých žižkovských barů a hospůdek.

Koncert v rámci hudebního Hvězdného léta pod Žizkovskou věží ukázal, že Tomáš Klus a jeho Cílová skupina patří na našem hudebním nebi k tomu nejlepšímu, a tak není divu, že všechny jejich koncerty jsou často dlouho dopředu vyprodané.

Dvě a půl hodiny trvající vystoupení všechny přítomné přesvědčilo, že talent a charisma Tomáše Kluse obstojí jak v citlivých písních zpívaných pouze za doprovodu akustické kytary, mnohem více však vynikne jako součást širšího kolektivu, kdy pestrá aranžmá kapely napříč žánry, tu s příměsí jazzu a funky music, do nichž Tomáš často své texty rapuje, tu s rockovým drajvem přecházejím až do metalových poloh, jinde se španělskou hravostí flamenca, vždy však citlivě sloužící samotné podstatě jednotlivých songů, dokáží přidat písničkám další rozměr.

Zcela jinou dimenzi pak dostanou jeho skladby například za doprovodu symfonického orchestru, jako v podání Janáčkovy filharmonie Ostrava, o čemž se mohli přesvědčit návštěvníci jejich společného loňského tour v rámci projektu Klusymfonie. Je jen dobře, že Tomáš Klus střídá tyto své polohy od akustického dua až po velkou orchestraci svých písní, a koncert s Cílovou skupinou pod Žizkovskou věží patřil k výjimečným kulturním událostem letošního léta.

Text: Aleš Materna, foto: Iveta Valentová
Témata: Tomáš Klus, Jiří Kučerovský, Cílová skupina, Hvězdné léto pod Žižkovskou věží