ROZHOVOR | Tomáš Štefka: Doufám, že se mi podaří držet krok s dobou a zároveň zůstat sám sebou

Chtěl jsi být chlapem, proto jsi šel dělat dřevorubce. Podařilo se?
Do jisté míry podařilo. Těžká práce mě zocelila, což k mužství z mého pohledu patří, nicméně si stejně myslím, že k tomu, aby se kluk stal chlapem, potřebuje něco víc než dřinu. Minimálně roky zkušeností. Ty mi zatím chybí, ale aspoň jsem zmoudřel právě o tohle poznání.

ROZHOVOR | Adam Ďurica: Už se na věci dívám jinak

Jak dlouho jsi tuhle práci dělal? Co tě na ní bavilo?
Popravdě stále pracuji v lese, protože doba je, jaká je, a muzikantům zatím moc nepřeje. Ale nezoufám. Píšu songy a stále pracuji na svém muzikantském snu. Na lese je kouzelný ten klid, což by řekl asi každý, ale já mám na mysli ten klid, který vás lapí po tom, co svádíte kolikrát nekonečný a ukrutný boj se stromem, který by mohl klidně zbořit dům. Je to zvláštní pocit, protože pošlete k zemi něco, co tu bylo už sto let před vámi. Na jednu stranu je to strašně smutný, ale na tu druhou vím, že přírodě při dnešním stavu lesů pomáhám.

Studoval jsi konzervatoř, kterou jsi nedokončil. Nelituješ toho?
Nelituji. Potkal jsem spoustu skvělých lidí a profesorů, které mi bylo ctí poznat, zažil spoustu krásného a troufám si říct, že jsem si odnesl cenné vědomosti, ale vím, že moje místo na konzervatoři nebylo.

Jak se dlouho pohybuješ na hudební scéně?
Hudbu dělám od dětských let. Na podiu jsem stál poprvé asi ve dvanácti, a pak už to jelo, první koncerty, zábavy, plesy, ale hudební scénu jako takovou stále dobývám. Zatím mám takovej svůj hudební svět, ale mám touhu objevit celý vesmír.

Hrávals v zábavových kapelách. Platí to stále? Není to „vopruz“ zpívat něčí písničky?
Ano, stále platí, ale letos přijde omezení, chci se teď co nejvíce věnovat své tvorbě a koncertům. Vopruz to není, člověk se má pořád co učit i z cizích písniček, zároveň mě baví být s lidmi, kteří, díky Bohu, chodí vždy v hojném počtu.

Jak moc těžké je prorazit? Proč jsi například nešel do talentových soutěží?
Prorazit je zapeklitá věc, trendy se neustále vyvíjí a posouvají se hranice ve všech možných směrech. Doufám, že se mi podaří držet krok s dobou, a zároveň zůstat sám sebou.
Talentové soutěže mě nikdy moc nebraly a ani jsem se na ně nikdy moc nedíval. Navíc, každý rok talentové soutěže vyplivnou nové a nové vítěze, kteří většinou zaniknou stejně rychle, jak se objevili (až na pár výjimek) a já nechci být ten další ze Superstar. Nechci, aby to vyznělo nějak pohrdavě, to v žádném případě. Jen to chci prostě dokázat sám za sebe. Já bych z toho jinak asi ani neměl radost.

Hrál jsi v kapele MySami s Davidem Nevěčným. Oficiálně jste si dali pauzu a David nyní bubnuje ve skupině Poetika. Sleduješ jeho kroky?
Kapela MySami už neexistuje. Každý jsme šli svou cestou, ale přátelé jsme stále. Hlavně s Davidem jsme v blízkém kontaktu. On je vlastně vždy jeden z prvních, komu pouštím nové věci a vzájemně spolu probíráme svoje nápady. Jeho kroky sleduju bedlivě a jsem na něj každý den pyšnější.

Ty sám máš rád bicí, proč ses zatím na ně nezačal učit?
Občas si zajdu bouchnout do zkušebny, ale asi mě hlavně baví koukat na lidi, kteří to opravdu umí.

Tvoje doména je hra na kytaru. Dají se na to balit holky? Ptám se i proto, že tvé písničky jsou lovesongy.
Holky se asi balit dají, říká se to, že jo? (smích) Ale já jsem po koncertě vždycky tak splavenej, že by to asi nedaly. (smích) 

Neuvažoval jsi o pseudonymu?
Napadlo mě to, ale ponechám si své pravé jméno.

Nyní tě během živého hraní bude doprovázet kapela. Není to škoda? Přijde mi, že čistě jako písničkář bys měl větší šanci uspět.
Jako písničkář nejspíš ano, ale svou hudbu nechci dělat jen písničkářsky. Už teď pracuji na songu, který bude mít moderní sound a trochu opustí toho kluka s kytarou. A kapelu na podiu potřebuju, jsem duší hlučnej člověk a jen kytara by mi nestačila.

Venku máš nový singl Bestiář, na který jsi spolupracoval s Patricií. Mimochodem, budeš přeskakovat na turné její kapely Vesna. Jak se střetly vaše cesty?
Objevil jsem Vesnu na YouTube a zamiloval si jejich tvorbu. Prvně to začalo Láskou z Kateřinic, kde Patricie zpívá s Vojtou Dykem a tahle píseň mě v té době provázela v těžších chvílích a hrozně mi pomohla. Její energie je až neskutečná. A jednou jsem sdílel na facebooku odkaz na jejich živý koncert a Patricie si toho asi nějak všimla a příspěvěk mi lajkla, tak jsem si ji přidal do přátel. Za nějaký čas jsem vydal píseň Zpověď, a na tu mi Patricie zareagovala zprávou, že se jí tvorba líbí a jestli se nechci sejít a probrat, jak to s hudbou myslím. Měl jsem v tu chvíli pocit jak šestnáctka, která má před schůzkou s Justinem Bieberem.

V čem je její přínos?
Patricie mi předala spoustu vědomostí ohledně psaní textu. Neklouzat jen po povrchu a nebát se jít víc do hloubky a zároveň vědět, co chci říct. Zní to asi jako samozřejmost, ale při psaní popových songů to tak samozřejmé není. Hodně mi pomohla při celkové produkci písně Bestiář od zajištění studií, producenta přes zařízení klipu a mnoho dalšího. Bestiář je dílo nás obou.

Komu patří ženský hlas v písničce? Není to čistě náhodou její?
Je to tak. Byla se mnou ve studiu a hlídala každý můj krok. To mi mimochodem dalo taky moc! A konečnej vokál jsme vymysleli vlastně ve studiu, byla tam potřeba jiná barva hlasu, tak mojí písničce Patricie propůjčila ten svůj.

Bestiář znamená dravec. Co vše bys byl ochoten udělat pro kariéru?
Pro kariéru nevím, ale hudbě obětuji celý život. Celý můj svět přizpůsobuji tomu, abych mohl co nejvíc dělat hudbu.

Jak jsi daleko s přípravou svého debutového EP?
Písně mám napsané, teď už je jen nahrát, ještě to nějaký čas potrvá, po finanční stránce, ale jdu si tvrdě za svým.

Miluješ náramky, jsou pro tebe nosičem štěstí. Kolik jich máš? Máš mezi nimi nějakou raritu?
Náramků mám hodně, ani vlastně nevím, kolik, ale nosím hlavně dva - ty nejdůležitější. Rarita je každý z nich, každý pro mě něco znamená, tím od koho je a co mi má připomínat.

Text: Hana Bukáčková, foto: archiv interpreta
Témata: Tomáš Štefka, Bestiář, Patricie Fuxová, Vesna, Zpověď