Vesna interview: Folklór byl pro nás nepopsaný list, našly jsme v něm hloubku

Jak vás napadlo přijít s tímto ojedinělým projektem?
Patricie: Jelikož jsem studovala na konzervatoři, začala jsem se zabývat folklórními texty, následně vznikaly počáteční písničky. S Vesnou jsem zpočátku neměla velké plány. Když jsem studovala na Berklee, Vesnu jsem si vybrala jako absolventskou práci a všichni mě začali přesvědčovat, že to má potenciál. Vůbec jsem se nesvazovala tím, co to bude a jak to bude. Spíš to přirozeně vyplynulo do současného rozsahu.

Patricie interview: Kdokoliv mi vstoupí do života, je pro mě obrovskou studnicí inspirace

Proč sis vybrala folkór?
Patricie: Protože jsem v tu dobu spolupracovala s kapelou Čechomor a ta mi připomněla mé moravské kořeny. Pro mě to bylo úplně neprobádané pole. Většinou za mnou chodí interpreti, abych jim napsala písničku o lásce, aby to bylo tři minuty třicet, aby se to líbilo lidem, prodávalo se to nejvíc a hrálo nejvíc v rádiích. Folklór byl pro mě nepopsaný list. Tím, že jsem kreativní člověk, dostala jsem chuť to postupně objevovat. Navíc patřím k lidem, kteří rádi předávají hodnoty ostatním. To, že se budu nakrucovat před kamerou a ukazovat svůj dekolt, pro mě není. Ve folklóru jsem našla hloubku.

Je těžké přijít s něčím originálním?
Patricie: Myslím si, že ne, jen se lidé bojí zkoušet nové věci. Bojí se, jak to bude přijímat okolí, bojí se experimentovat. Je to náročnější, než když bych šla a sáhla do šuplíku pro šablonu, podle které to udělalo 150 lidí přede mnou. Ale v tom není zábava, je to jen šablona. Někteří producenti nám vytýkali, že nemáme zahraniční předlohu. Ale spíš bych řekla, že je to pro nás plus než nevýhoda.
Bára: Je s tím hodně práce, ale je to také o trpělivosti věřit a vytrvat na této cestě.

Projekt Vesna, spojující hudbu a bohyně, založila Patricie. Písně psala na Berklee College of Music

NÁLEPKA ŽENSKÉ VERZE ČECHOMORU NÁM NEVADÍ

Někdy jste označovány jako mladší ženská verze Čechomoru, těší vás tento fakt?
Bára: Moc bych to nesrovnávala s Čechomorem, ale chápu, že lidé potřebují škatulku, šablonku, podle které mohou srovnávat… Ale nemyslíme si to. Celý projekt vymýšlela Patricie a je tam znát, že je šmrnclý jazzem či popem. Čechomor to vůbec nemá stejně, protože vychází z daných lidovek, které zmodernizoval.
Patricie: Mně ta nálepka nevadí, protože když lidé jdou na první koncert, aspoň vědí, co mají plus mínus očekávat. Nálepka se strhne ve chvíli, kdy vydáme první cédéčko. Rozhodně se ale nesnažíme nikoho kopírovat.
Andrea: Nijak mi to nevadí. Sice si nejsme moc podobní, ale když už lidé potřebují srovnávat, v rámci naší krajiny je tohle srovnání celkem pochopitelné. Navíc Čechomor má za sebou spoustu krásných výstupů a dost velkou kariéru i publikum, vždycky je obdivuhodné, když se kapela dokáže udržet tak dlouho aktivně na scéně. Takže ano, těší nás to. (úsměv)

S Čechomorem jste měli určité spory, už jste je vyřešili?
Patricie: Během doby, co jsem studovala na Berklee, jsem s nimi měla zpívat na jejich turné. Bohužel mě ale ve škole nepustili a kapela mi to dodnes nemůže prominout. Vztahy v showbyznysu jsou křehké. Vždy jsem si myslela, že hudba je hlavním pojítkem, bohužel není tomu tak a člověk musí být na vztahy opatrný.

SNAŽÍME SE BOURAT STEREOTYPY, ALE FEMINISTKY NEJSME

Proč jste si vybraly téma bohyň?
Tanita: Každá z nás cítí sounáležitost se svým ženstvím a ženskou krásou. Ač jsme každá charakterově odlišná, dohromady nám to funguje. Občas se nás ptají, jestli máme feministické sklony. To je určitě silné slovo, ale zároveň cítíme, že by se čím dál víc měla vyzdvihovat rovnoprávnost žen a mužů.
Andrea: Souhlasím. A za feministky bych nás neoznačila vůbec - právě naopak, přiznáváme fakt, že muže potřebujeme. Vystupujeme někdy samy jako holky, což je potom pěknej babinec (smích). Je to bezvadné, ale zároveň si myslím, že se shodneme, že nejlepší koncerty jsou ve chvíli, kdy tam ty chlapy prostě máme. O ženskost se musí pečovat, ale může vyniknout jen vedle mužů.
Patricie: Myslím si, že si všechny užíváme být ženou. V hudební branži není úplně obvyklé, aby si samy ženy skládaly, produkovaly, samy se rozhodovaly o tom, jak bude vypadat jejich deska.
Bára: Máme tu i docela málo žen muzikantek.
Andrea: A zvlášť instrumentalistek.
Patricie: Samozřejmě narážíme na stereotypy typu, že když je ženská bubenice, nemá dostatečný groove apod. Ale snažíme se je bourat.
Andrea: I když tenhle trend výjimečnosti žen v muzice se dost rychle mění, situace je už úplně jiná než třeba před deseti lety. Ale pořád tam ty předsudky jsou dost cítit a to je to, co je třeba rozbourat, jak říká Patricie.

Jaké jsou vaše dílčí úlohy v kapele?
Bára: Mám nevděčnou úlohu, mám na starosti komunikaci s muzikanty, promotéry, abychom se sešli apod.
Patricie: Každá z nás se podílí na různých věcech. Bára spoluvytváří tvář kapely, Tanita mi bude pomáhat s produkcí desky a Andrejka vypisuje granty.
Andrea: Snažíme se spolupracovat, každá přispíváme tím, co umíme, ale hlavním tahounem bude vždycky Patricie. Já spíš vnímám osobnostní rovinu každé z nás, jak jsme každá jiná a přinášíme do kapely jiný vibe. Což je podle mě hrozně důležité, aby skupina lidí spolu mohla dlouhodobě fungovat v jakémkoli oboru, musí mít jednotliví členové spoustu společného. Zároveň musíme přinášet každá něco svého, abychom se měly navzájem za co obdivovat a pro co podporovat.

Každá z vás ztělesňujete jinou slovanskou bohyni, mohly jste si ji vybrat, nebo vám byla Patricií přidělena?
Bára: Rády bychom řekly, že jsme si vybraly, ale nevybraly. (smích)
Patricie: Teď musím dát Báře za pravdu (smích). Zastávám princip, že když je příliš mnoho volnosti, kapele to škodí. Aby věci fungovaly, je potřeba rozhled a svoboda, ale zároveň i směr a pevná ruka. Nicméně jsem hodně přemýšlela, co komu bude sedět. Každá bohyně má jinou charakteristiku, jiné přednosti, stejně tak i holky, podle toho jsem k tomu přistupovala. Tanita je taková múza, do které se každý chlapec zakouká, proto je bohyně jara. Já zase potřebuju vést kapelu, vybrala jsem si pro sebe Moranu, abych měla na věci sílu. A Bára je starostlivá, takže jasná Mokoš, která ztělesňuje matku. A Andrejka je zase usměvavá a veselá, je to prostě bohyně léta.
Andrea: Musím říct, že to Patricie fakt vytipovala. Myslím, že jsme se každá ve své bohyni našla a svým způsobem nás ovlivňuje. Já jsem například před rokem a půl neměla ve své skříni jediný růžový kousek, natož pak růžovou rtěnku… Uf. No, teď už mám asi čtyři. (smích)
Tanita: Původně dokonce byly jen tři bohyně, já jsem přišla k holkám jako záskok.
Bára: Celkově se to nabaluje a určitě to ze začátku nemělo vizi, kterou to má teď. Ale vzniklo to přirozeně synergicky.
Patricie: Nejdřív jsem se chtěla vytáhnout před spolužáky, abych dokázala, že nedělám jenom pop, ale postupně se to zvrtlo. (smích) Plyne to samo. Například Bára přišla s myšlenkou, že si zahrajeme s filharmonií v Hradci Králové.

Jak se vám hrálo s filharmonií? Kdo dělal aranže? Můžeme se těšit na další společná vystoupení?
Patricie: Hraní s filharmonií pro mě byl jeden z nejsilnějších zážitků v mém životě. Na první zkoušce jsem se asi třikrát rozbrečela. Nejbizarnější na tom je, že náš aranžér, můj kamarád Dominik Svoboda, napsal celé party za pouhých patnáct dní.
Bára: I já mám doteď z hraní husí kůži. Jsem moc ráda, že nám Filharmonie Hradec Králové dala volnou ruku a prostor pro to, abychom mohli vytvořit něco jedinečného.
Andrea: Koncert s filharmonií byl pro nás všechny ojedinělý a úžasný zážitek. Nejsilnější moment byl pro mě také na první zkoušce. Člověk vůbec neví, co má čekat, a najednou přijde ten veliký barevný zvuk, pestrost, mohutnost velkého orchestru. Navíc jsme měli úžasný zvuk a především Dominik odvedl obdivuhodnou práci. V podstatě propojil všechny písničky Vesny různými orchestrálními mezihrami v jednou velkou suitu. Nádherné! V jednání jsou teď nějaká další města a já už přemýšlím nad verzí pro zahraniční publikum. (úsměv)

Jak důležité je pro vás vizuálno?
Tanita: Pro mě dost. Je to pro diváka hned jasnější a pestřejší sdělení.
Bára: Určitě hodně. Vesna je plná příběhů. Já studuju kromě hudby i divadlo a líbí se mi, že na vystoupení máme speciální šaty, které dokreslují naši muziku. Návrhářka Kamila Vodochodská nám pomáhá s kostýmy, postupně nám udělala i jednodušší varianty, ale i praktičtější verze pro festivaly.
Andrea: Ať chceme, nebo ne, vizuálno je první vjem každého člověka. V celém projektu Vesny má vizuálno důležitou roli a v podstatě stojí na stejné úrovni s dalšími druhy umění. To je asi to, co spousta lidí neumí uchopit nebo zařadit. Je to něco nového, ne každý má tu vytrvalost, nápady, prostředky a kreativitu realizovat umělecký projekt v tak širokém pojetí.

Nastupující ženská síla aneb TOP 6 nových českých projektů: Giudi, Vesna, Diva Baara a další

Kdo je pro vás ženským vzorem?
Tanita: Michelle Obama. Myslím si, že je inspirativní. Líbilo se mi, jak jezdívala jako první dáma po školách, jak dávala důraz na školství a jak celkově vystupovala.
Patricie: Beyoncé. Kdybych se mohla do někoho v příštím životě převtělit, rozhodně do Beyoncé, prosím. Přijde mi neuvěřitelné, jak zpívá, jaká je performerka, jak je angažovaná do všeho, co se týká hudby, ať už je to móda nebo marketing. Líbí se mi, že její hudba není jenom o tónech, ale také o tom, co vyjadřuje. 

Nehlásí se vám další muzikanti, že by se rádi přidali do vašeho projektu?
Bára: Muzikanti ne, ale spíš různí performeři. Nabízeli nám i fire show.
Andrea: Líbí se mi, že se o to zajímají lidé různých zaměření a oborů. Celkem často přichází různí kamarádi či známí, že by se do projektu rádi jakkoli zapojili. Také dostáváme nabídky ke spolupráci od různých umělců, malířů apod.

Cílem projektu bylo i zvýšit povědomí o české tradici, folklóru v zahraničí. Už se to podařilo?
Patricie: Hlásíme se na různé showcasy. Zatím nám chybí spojka, která by nám k tomu více dopomohla.
Andrea: Pracujeme na tom. Ještě ale máme neprozkoumaná místa v Čechách, což zahraničním výjezdům samozřejmě předchází. Koncem tohoto roku vystoupíme v rakouském Grazu a snad se otevřou i další dveře.

SRDÍČKO VÍTĚZÍ NAD ROZUMEM, SÁZÍME NA INTUICI A POCITY

Projekt se opírá o mytologii a duchovno, jak jsou pro vás tyto aspekty důležité v osobním životě?
Patricie: Pro mě to hraje určitě velkou roli. Jak skládám, častokrát cítím, že se neopírám o racio, ale spíš skrze sebe nechávám mluvit to, co mě vede. Tahle energie se zhmotňuje v písních a myslím, že právě proto je v nich síla.
Andrea: U mě také vždycky vítězí srdíčko nad rozumem, pokud to mohu takhle zjednodušit. Když se rozhoduji, většinou sazím na intuici, pocity - duchovní stránku. To je asi obecná vlastnost muzikantů i jiných umělců.

V PFku jste tvrdily, že by se lidé neměli bát mít sny a jít si za nimi. Splnil se tímto projektem váš sen?
Bára: Několikrát. (úsměv) Včetně hraní s filharmonií.
Patricie: Stoprocentně. (úsměv) Například tento rozhovor je super!
Andrea: Určitě. Patricie nám každým dnem dokazuje, že všechno je možné a že se vyplatí si za svými sny opravdu jít.

Jaký sen máte teď?
Patricie: Prvním snem je vydání desky. Stane se tak na podzim, ale je možné, že vyjde ještě dříve. Další sen se odehraje v říjnu a myslím si, že to bude hodně hustý. Bude se jednat o křest desky, který bychom chtěli pojmout netradičně. Chceme, aby byl speciální a ojedinělý, nebude tam hrát roli jenom muzika, ale spousta dalších věcí.
Bára: Dalším snem je jet turné s jedním konkrétním interpretem. Momentálně je v jednání.
Patricie: Tak kdyby to s ním vyšlo, byla by to moc hezká kombinace.

Slyšela jsem, že vaše plány by klidně vystačily deset let… Máme očekávat například knihu?
Patricie: Ano, knížku máme v plánu. (úsměv) Bude nést stejnojmenný název jako deska a bude s ní lehce provázaná.
Andrea: Plány jsou velkolepé. Ty letošní už znáte, deska, klip, křest, knížka.. Ty další si ještě necháme pro sebe. (úsměv)

Dívčí projekt Vesna přivedl do pražské Hauch Gallery bohyně

Máte v plánu klip?
Bára: Ano, a to ve spolupráci se skupinou diVize včele s tanečnicí a choreografkou Zuzanou Zizoe Veselou. Jsou to velmi talentovaní tanečníci, kteří posbírali ceny na mistrovství republiky, jezdili turné s Kanyem Westem a spolupracovali se špičkami české taneční scény. Teď se chtějí realizovat i umělecky. Stejně jako my. 
Patricie: Chtěly jsme udělat klip ke všem čtyřem bohyním, začaly jsme mnou - Moranou, protože nám přišla jako hudebně nejsilnější. Jenomže jsem si nespočítala, jak to bude finančně náročné… Přesto bych ráda tento vysněný koncept dokončila, ale je to spíš otázkou budoucnosti.
Andrea: Klipy budou v plánu průběžně pořád. Současná doba si to žádá, v podstatě pro spoustu promo aktivit je klip v dnešním světě víc než deska.

Na jakém nejzajímavějším místě jste hrály?
Tanita: Spodní stage v Crossu, kde se tančí brutální drum'n'bassy. Po koncertě za námi přišel hustý týpek, který se s námi chtěl vyfotit a řekl nám, že tolik něhy dlouho nezažil a že by ji chtěl i nadále s námi zažívat. (smích)
Bára: Mně se líbila zahrada u Broumovského kláštera, hrály jsme venku, stage byla postavená u obrovského stromu. Užila jsem si to díky nádhernému prostředí a skvělé atmosféře, která tam panovala.
Patricie: Souhlasím s oběma. Nejzajímavější ufonským způsobem byl Cross, ale jinak broumovská zahrada.
Andrea: A jako nejčerstvější zkušenost musím zmínit sál Filharmonie HK. Není to nejzajímavější z hlediska "craziness", ale je to krásný prostorný sál se skvělým zvukem a vůní dřeva.

SLOVO "NEJDE" NEEXISTUJE

Patricie, myslíš si, že ti v projektu Vesna pomohl i hit Mám boky jako skříň, jehož text jsi napsala pro Ewu Farnou?
Patricie: Bylo to spíš tím, že jsem měla kontakty a že jsem měla povědomí o tom, jak se ty věci dělají. I přes ten fakt, že naše hudba není mainstreamová, k ní přistupuji komerčním způsobem a aplikuju postup podobný tomu, který mám zažitý.
Bára: Patricie má vizi a je hrozný dříč.
Tanita: Pro Patricii slovo "nejde" neexistuje.
Andrea: (smích)
Patricie: Člověk musí dělat a pracovat na tom, aby věci samy přišly. (úsměv)

Pro koho v současné době skládáš?
Patricie: Pro Ilonu Csákovou, pracuju na textu pro Lucku Bílou, Ivanu Korolovou, ale i pro Ewu Farnou na její nové album. Ale budu muset trochu pauznout. Protože v momentě, kdy se lidi dozvěděli, že píšu, začalo to narůstat a já se nechci textově vyčerpat. Chci si nechat energii pro Vesnu. (úsměv)

Text: Hana Bukáčková, foto: Daniel Salač (rozhovor), Andy Owl (promo fotky), Adam Vopička (promo fotky), Martin Vítek (promo fotky), Jana Habalová (koncert s filharmonií)

Témata: Vesna, Patricie, Morana, Čechomor, Ewa Farna, bohyně