ROZHOVOR | Vesna: Začíná být zřejmé, že je to pěknej průser

Jak se máte, holky?
Bára: Jsme trochu přepracované. Vidíme se teď každý den a chystáme klipy, písničky, nacvičujeme. 
Patricie: Občas mám pocit, že když to ještě chvíli bude takhle pokračovat, zaslechnu Vesna a vyskáčou mi pupínky. Ale vím, že si brzy začneme zase chybět a budeme chtít vymyslet něco dalšího. 

Vesna pokřtila album Anima v Lucerna Music Baru, fanoušky strhla k tanci

V době koronaviru jste se zapojily do hot16challenge (umělec má v rámci ní nahrát šestnáct taktů do jakéhokoliv beatu, pozn. red.). Jak se vám to líbilo?
Patricie: Ta naše rapová písnička byla recese. Zavolal mi to jeden liberecký rapper a myslela jsem, že je to špatný vtip. Nejdřív jsem se tomu smála, načež jsem dostala paniku, jak to do tří dnů zvládneme.
Bára: Vzniklo to celé hodně spontánně. Ale když si člověk udělá takovou tu zdravou srandu, tak to funguje. Také to byla skvělá příležitost všem ukázat, že nejsme pořád tak vážné holky. 

Jak vnímáte ohlasy?
Bára: Někteří to nepochopili, ale ohlasy byly celkem dobré.
Patricie: Když na klip natrefili někteří fanoušci hip hopu, pod písničkou se začaly objevovat komentáře typu „chcípněte“. S tím jsem se nikdy nesetkala, naše fanouškovská základna je jiná. Říkala jsem si: „Okej, rapová komunita je asi trošku toxické místečko.“ 

Jak vnímáte aktuální situaci kolem covid-19?
Patricie: Měly jsme naplánované turné, ale situace je divoká. Nikdo neví, co bude. Umělcům začíná docházet, že to neznamená jen více času na psaní písniček či na rozvoj sama sebe a tak dále. Už začíná být zřejmé, že je to pěknej průser. Přestože jsou samozřejmě postižena všechna odvětví, kultura podle mě odráží zemi jako takovou a je součástí hodnot společnosti. Současná podpora kultury je naprosto nedostatečná.

Vaše nové album Anima vyšlo 9. října. Znamená to, že na vás karanténa zapůsobila produktivně? 
Patricie: Během prvních čtrnácti dní karantény by pravděpodobně vznikly velmi depresivní písně. Pak se ale situace zklidnila a já jsem v tom klidu a tichu našla prostor k tvorbě. Během tohoto období jsem napsala tři písně. Na album Anima jsme vybíraly zhruba ze třiceti songů, které vznikly v průběhu posledních tří let.

Anima je střetem mnoha světů, zvířecího a lidského, pohanství a elektroniky. Druhé album kapely Vesna se povedlo

Co bylo kritériem pro výběr písní? Podle jakého klíče jste rozhodly, které dáte na album, a které naopak ne?
Patricie: Pro nás bylo důležité, aby na albu nebyla žádná písnička do počtu. Chtěly jsme, aby každá skladba byla silná a výrazně autorská.

Takže všechny písně na albu jsou práce Patricie? 
Bára: Hudbu a texty píše Patricie, na aranžích pracujeme všechny. 

Co pro vás představuje název alba Anima?
Bára: Dech, životní sílu, vzájemnou přitažlivost mezi mužem a ženou, průvodce nevědomí, duše. I proto se nové písničky točí kolem zvířecích motivů. Zároveň se na albu zračí duše, kterou jsme si chtěly uchovat, přestože jsme se rozhodly jít víc do popu než předtím.

Co je tedy hlavním tématem písní?
Patricie: Vyrovnání dvou protipólů světů. Mícháme různé styly, hlavně asi pop, indie folk nebo etnické prvky. Na předchozí desce jsme se zaměřily na slovanské bohyně. Na albu Anima jsme spolupracovaly s producenty, kteří do písní vnesli i mužské vnímání. Jsou tam hluboké songy, ale i festivalové a odlehčenější.

Tohle téma krásně vyjádřila výtvarnice Míla Fürstová na přebalu alba. Zatím vyšly k albu čtyři videoklipy, plánujete další?
Bára: Zatím vyšly klipy k písním Voda, Nezapomeň, Bílá laň a nejnověji Dračí perutě. Ta poslední vznikla ve spolupráci s fotografem Milanem Vopálenským a je o přijetí ženského těla s jeho nedokonalostmi. Při natáčení jsme vystoupily ze své komfortní zóny. Určitě se fanoušci můžou těšit na další, tvorbu klipů milujeme.

Už tu padlo, že se některé písně točí kolem symboliky zvířecího světa. Která zvířata jsou vám nejbližší?
Olesya: Já jsem v pubertě milovala knihu Jonathan Livingston Racek od Bacha. Chtěla jsem se odstěhovat do jiné země. Vždycky mě fascinovala ptačí křídla, asi kvůli mé touze odletět. Miluji sokoly a orly, jsou pro mě symbolem svobody.
Bára: Proto je u nás. Z Ruska přiletěla až do Vesny. Mě zase fascinují vlci. Dokonce tak moc, že jsem si v době karantény pořídila saarloosova vlčáka, což je poloviční vlk. Teď s tím zvířetem žiju a je to neustálé zkoumání.
Patricie: Partner se tam taky občas objeví, ale spíš žije s tím psem. (smích)
Bára: Obdivuju tu vlčí absolutní svobodu. Každé zvíře je svobodné, ale vlk je super speciální, protože má velmi silné rodinné vazby.
Patricie: Oni jsou si hodně věrní, ne?
Bára: Ve vlčí smečce není nikdy nikdo, kdo není rodinný příslušník. Dokonce se starají i o své vlčí důchodce. Našly se lebky s pochroumanou čelistí bez zubů, ze kterých ale bylo zřejmé, že to zvíře žilo ještě spoustu let. Potomci mu totiž předžvýkávali stravu. Jsou silně závislí na své smečce. Pro mě je teď těžké odcházet z domu do práce, proto chodí se mnou.

Jak to, že ji tedy dnes nemáte s sebou?
Bára: Teď je s přítelem. Ale trpí.

Fungujete celou dobu ve stejné sestavě?
Patricie: Ze začátku jsme vystupovaly s muzikanty a potom se sestava různě měnila. Nejnověji hrajeme v pětici, přibyla Terka na basovou kytaru. Mám pocit, že pětice je lepší než čtveřice. Předtím jsme byly takové nestabilní, občas rozdělené do dvojic. Pátá členka vytvořila opěrný systém a donesla do kapely stabilitu.
Olesya: Chyběla nám basa. Ta spojila náš svět.

Chcete být autentické za každou cenu, nebo byste byly ochotné slevit pro komerční rádia?
Patricie: Mně by se líbilo, kdyby naše písničky v rádiu hráli. Když hrajeme na koncertech, lidi za námi chodí a říkají, vy jste super, nikde jsme vás ještě nikdy neslyšeli. Rádio znamená určitou vizibilitu a rozhodně přispívá k propojení s fanoušky. Zároveň jsou hranice, přes které bych nebyla ochotná jít. Dělat jen to, co je trendy, je nesmysl a většinou jen póza. A o tom naše tvorba není.
Bára: Naše aktuální deska je pro širší spektrum posluchačů, než byla naše přecházející tvorba. Myslím, že některé nové písničky by mohly klidně v rádiu zaznít. Ale pokud ne, svět se nezboří.

Jaké máte sny do budoucna?
Bára: Vždycky jsme si říkaly, že bychom chtěly hrát ve Foru Karlín, tohle a tohle. No a v dnešní době se to zúžilo jen na přání zase hrát. Chceme jít mezi lidi, absence energie z koncertů je vyčerpávající. Hudba začíná žít ve chvíli, kdy máte pod sebou publikum, které zpívá s kapelou.
Patricie: Přesně tak. Lajky na internetu nejsou to stejné jako radost lidí na koncertě.

Patricie interview: Kdokoliv mi vstoupí do života, je pro mě obrovskou studnicí inspirace

Potrpíte si i na vizuální stránku tvorby. Co máte v plánu nyní?
Patricie: Připravujeme nový merch k desce Anima. Chceme oslovovat různé designéry a návrháře. Během karantény jsme na to měly konečně čas.

Jaký je váš nejbizarnější zážitek z koncertu?
Olesya: Asi když jsme hrály ve Foru Karlín. Šly jsme po chodbě na pódium a připadaly jsme si jako úplné hvězdy. Druhý den jsme hrály v Teplicích a šly na pódium s úplně stejnou energií jako předcházející noc. Přitom jsme hrály malý komorní koncert v sále s padesáti lidmi.
Bára: A někteří začínali v půlce koncertu odcházet…

Text: Tereza Hrabini, foto: facebook.com/vesnamusic.cz
Témata: Vesna, Anima, Patricie, Míla Fürstová