ROZHOVOR | Patricie Fuxová (Vesna): Asi poprvé si v životě přijdu dospělá. Mám chuť experimentovat

Opět se začalo „normálně“ žít a přijde mi, že je tě všude plno. S Vesnou jste vydaly singl Pomiluj mě, který kombinuje folklór s elektronikou. V souvislosti s jeho vydáním jsi prohlásila: „Řekla bych, že jsem se v minulosti mnohdy držela zbytečně při zemi. Teď mám chuť experimentovat.“ Čeho se to konkrétně týká? Změnila bys něco v minulosti?
Tak to mám radost, že máš takový pocit. Já asi žiju ve své bublince a přijde mi, že se toho pořád ještě neděje tolik jako před covidem. Alespoň jaké máme echo od pořadatelů, tak lidi si od kultury trošku odvykli a sice na koncerty chodí, ale v porovnání s tím, co bylo předtím, je to ještě trochu vlažné. S Vesnou jsme nějakou dobu vyčkávaly a singl jsme vydaly, až když jsme objevily producenty, kteří písni dodali šmrnc. Chuť experimentovat mám! Nic bych nevracela, ale teď si víc dopřávám se nesnažit a místo toho si hrát. Už mi tolik nezáleží na tom se někam dostat. Na hudbě už nestojí a nepadá celý můj život, tak si dovoluju dělat cokoliv se mi zachce.

Anima je střetem mnoha světů, zvířecího a lidského, pohanství a elektroniky. Druhé album kapely Vesna se povedlo

Líbilo se mi, že jsi jako odpověď na reakce k singlové novince vydala prohlášení, které se týkalo vaší změny, cesty, nasměrování, kdy jde do pozadí slovanská mytologie a chuť se ohlížet, hledat kořeny, ale snažíte se čerpat ze současnosti, vytvářet věci s výpovědí i pro současnou generaci, hledat nové cesty, pracovat s novými technologiemi. Co bylo tím spouštěčem? To, že jsi našla pevnou půdu pod nohama?
Jo, souvisí to s tím. Navíc si asi poprvé v životě přijdu dospělá. Víš, čím dál víc člověk odhazuje slupky. Mně třeba hrozně baví hudba některých zpěváků jako je třeba Annet X, ale… Já bych si do toho stoupnout nemohla. Pro mě by to byla póza. Člověk si v životě vybuduje nějaké pevné ostrůvky, ať už je to parta, styl, nebo názor, s tím jde ruku v ruce i způsob komunikace, prostě všechno. Ten ostrůvek člověku dává jistotu, ale mně se nejvíc líbí tyhle berličky prostě postupně odhazovat. I v rámci hlasových hodin, kam jsem teď začala chodit, prostě jen hledáme přirozenost. A pro mě to byl vždycky folk, ale i pop, zároveň něco mystického, a řekla bych, že v porovnání s průměrným popíkem text pro náročnějšího posluchače. Takže… To je vlastně to, co mi teď vzniká pod rukama. Ryzí folklór je mrtev, lepší než se k němu vracet je vytvářet pro něj nečekaná spojení.

Když jsme se bavily posledně v souvislosti s vydáním desky Anima, řekla jsi: „Nadechla jsem se, a to i tím, že jsem se mohla vrátit k popu a projevit svůj autorský potenciál.“ Co tě předtím svazovalo?
Řekla bych, že člověka reálně vždycky svazuje jen jeho vlastní mysl. Ale… To, že něco vytvoříš, a potom tě tak ostatní vnímají, a když v podstatě vytvoříš nějaký jiný koncept, tak to lidi budou porovnávat. To je svým způsobem taky svazující, když si to připustíš. Třeba někteří fanoušci naši novou tvorbu stále srovnávají s tou předchozí. Jako by sis zvykla na nějakou příchuť a když se změní, tak už jsi automaticky naštvaná, protože tě někdo nutí ke změně.

Zároveň máte kolem sebe jiné vizuálno - úplně jiné kostýmy – jednoduché, barevné, ne šaty a zdobení... Bylo jednoduché se domluvit na změně, vkusu, potažmo sjednocení a celkového směrování kapely?
O styling se postarala Monina Nevrlá a vizuál klipu si vzala na starosti Bára Šůstková spolu z Czech Vibes. Řekla bych, že jsme chtěly trošku projevit i to, jak bychom se oblékly my samy za sebe, kdybychom si chtěly připadat žensky. A jelikož je nová písně o smyslnosti, tak jsme prostě nemohly být za víly.

Píseň vznikla ve spolupráci s producenty Production Lovers. Jak se spojily vaše cesty?
My už o klukách víme nějakou dobu a scházeli jsme se za covidu, jenže… Nebyly prostředky na to se pouštět do náročnějších projektů. Kluci jsou ještě neobjevení, ale podle mě kvalitou se můžou vyrovnat producentům, kteří plní rádia jedním hitem za druhým. Přestože se nějak známe z konzervatoře, to, co spolu Šimon Martínek, Adam Albrech a Michal Jiráň dokázali vytvořit, předčilo naše očekávání. Určitě ve spolupráci chceme pokračovat.

Singl vyšel i v anglické verzi pod názvem Love Me. S tou má ambici oslovit zahraniční publikum. Předtím ambice nebyly? Co byste rády dokázaly?
Písnička vznikla už v minulosti v obou verzích. Ta anglická vznikla, protože když jsme předskakovaly před Aurorou, ona se tenkrát zmínila, že si bude zakládat vlastní label, a že hledá kapely, které by skrze její label mohly fungovat. Byla to jedna z těch věcí, která v realitě neproběhla, ale díky tomu vznikla verze anglická pro zahraniční trh. Teď nás to láká spíš z toho důvodu, že svět je díky Spotify a YouTube a sociálním sítím dost otevřený, takže je možné oslovit fanoušky úplně organicky.

Netajíte se tím, že máte ambice jít do příštího ročníku Eurovize, kde byste chtěli představit slovanský folklór v nečekané podobě. Už máte jasnou představu, jak by to mělo vypadat? Co vás na tom nejvíce láká?
Jediné, co víme, je, že do toho formátu chceme promítnout folklór. Myslím, že úroveň Eurovize v národním kole je čím dál lepší, máme z toho radost a rozhodně počítáme s tím, že konkurence bude velká. Za nás bychom letos chtěly odevzdat píseň, která v sobě bude prezentovat i trochu toho národního ducha.

Co říkáte na letošní ročník? Sledovali jste? Co si myslíte o tom, že vyhrála Ukrajina kdy v tom hraje roli politika?
Soutěž jsem sledovala víc než v předchozích ročnících, a to především díky tomu, že se do finále dostala moje spolužačka Dominika Hašková se svou kapelou We are Domi! Mně osobně nejvíc zaujala Amanda Tenfjord, která vystupovala za Turecko, ale kořeny má ve Skandinávii, a její píseň Die Together, která byla podle mě neuvěřitelně vystavěná! Ukrajina se ale také účastnila s velmi silnou písní, která z playlistu vyčnívala, takže hudebně mi to vítězství přijde zasloužené. To, že roli sehrála i politika, asi nikdo nepopírá, ale podle mého názoru to tak bylo i v minulých ročnících. Věřím, že vítězná píseň v sobě kromě dobrého songu nese i nějakou message navíc.

Aktuálně jedete turné, kde vám jako speciální host vystupuje zpěvák a skladatel Michal Hrůza. Role se tak obrátila, kdy jste mu vy předskakovaly. Byla to tehdy pro vás dobrá škola?
Kvůli covidu právě na předskakování nakonec nedošlo, a jelikož se nám tohle spojení líbilo, tak naše současná manažerka oslovila Michala, aby se stal naším speciálním hostem. Neřekla bych tedy, že se role obrátily, Michalova zkušenost na pódiu a práce s fanoušky prostě hovoří za těch kdovíkolik odehraných stovek nebo tisíců koncertů, takže jsme rády, že se máme od koho učit.

Společný psaný song by vás nelákal? Nepadla řeč někdy o tom?
To jsi uhodila hřebíček na hlavičku. No, my bychom moc rády!

Vy se ale nenudíte a pořádáte „Víkendovky s Vesnou“. Oč jde, co je cílem a jak se třeba já můžu zúčastnit?
Víkendovky s Vesnou vznikly jako spontánní nápad během covidu. Každý interpret má svůj fanclub a vím, že se pořádá třeba den nebo festival, kdy se interpret fanouškům věnuje a mají čas se poznat. Stráví spolu třeba celý den nebo i víkend. A jelikož já se kromě hudby ještě věnuju józe a Bára zase divadlu, tak tyhle víkendovky organizujeme na různých kouzelných místech v Čechách a v rámci programu je vždycky Vesní koncert, jóga, pobyt v přírodě a spoustu dalších aktivit. Nejdříve s námi jezdily jen ženy, oddychnout si, zažít něco netradičního, ale postupně se začali přidávat i muži, a zjistili, že i pro ně je to relax a dobití baterek.

Před nedávnem jsi absolvovala pracovní cestu do Dubaje s iMucha projektem. Jakou v něm máš roli?
V iMucha figuruju vlastně od začátku. S Michalem Dvořákem jsme se setkali poprvé při projektu Vivaldianno, pro který jsem spolu s Michalem Pelantem nazpívala titulní píseň. Když Michal dával dohromady iMuchu, tak mě oslovil do role Muchovy múzy, takže v show ztělesňuji vílu, na hlavě mám věnec a jako kostým éterické šaty. Řekla bych, že to od stylizace, kterou jsem měla ve Vesně, není příliš daleko.

Když už jsme u toho cestování. Nedávno jsi zažila zásnuby v Indii. Z čeho jsi byla nejvíc překvapena? Co tě nejvíce dostalo?
Byla jsem z toho úplně naměkko. Už to, že se mnou na tu cestu jel, pro mě bylo velké překvapení. Indie není úplně pro každého, člověk nesmí hodnotit očima, ale musí se dívat srdcem. Po pár dnech to pochopil a nakonec přiznal, že tam objevil nějaké vnitřní štěstí. Pro to já si tam jezdím už posledních deset let, ale tentokrát se k tomu přidalo ještě tohle. Pravdou je, že mít naplněný sál je krásná věc, ale rodinná pohoda a vztahy jsou stejně nejvíc.

Předtím jsi také byla přes měsíc v džungli, kde sis dělala další instruktorský kurz na jógu. Co tě k józe vlastně přivedlo? 
K józe mě cesty vedou už dlouho. Myslím, že jsem na první lekci byla ve svých čtrnácti. Během covidu jsem trochu pochybovala o tom, zda budu moct pokračovat v kariéře zpěvačky, a zatímco si jiní hledali práci na poště, nebo jezdili v dodávce, já jsem se rozhodla učit jógu. A jelikož mě to naplňuje, zůstala jsem u toho dál. Všichni mi vždycky vyčítali, že jsem seděla zadkem na více židlí, ale teď se to vyplatilo.

Krom toho jsi ještě songwritterka. V minulosti jsi dělala pro Ewu Farnou, Annu Slováčkovou, ale i třeba pro Tomáše Štefku, spolupráci jsi navázala s Natálií Grossovou. Nač dalšího se můžeme těšit? S kým nyní spolupracuješ?
Poslední píseň, co jsem teď napsala, byla píseň pro Lucku Bílou. V červnu taky vyjde nový singl Mariany Prachařové, pro který jsem vytvářela text. Na písni pro Natálii Grossovou jsem spolupracovala s belgickým producentem Pascalem Oortsem a troufla bych tvrdit, že se nám podařilo vytvořit hodně moderní zahraniční zvuk, tak se moc těším, až to vyjde ven.

Text: Hana Bukáčková, foto: archiv Patricie Fuxové
Témata: Patricie Fuxová, Vesna, Anima, jóga, iMucha, songwritting