ROZHOVOR | Xindl X: Kdybych se dnes bavil se svým šestnáctiletým já, asi bychom si v řadě věcí nerozuměli

O desce Fén X tvrdíš, že je tvojí doposud nejrozmanitější, a že jí odstartovala éra Xíndla X 02.
Neříkám, že touhle deskou začíná nějaká éra, ale že tahle deska je Xindl 02. Dosud byla všechna alba písničkářské desky, na které jsem si napsal všechny písničky sám. Teď je to poprvé, co jsem ke skládání pozval další autory, aby byl výsledek pestřejší. Jestli tímhle způsobem budu pokračovat dál, nebo se vrátím k předchozímu způsobu, zatím nechci vůbec předjímat.  To budu řešit, až budu pracovat na dalších deskách.
Jestli se tenhle způsob tvorby promítne do výsledku, je mi vlastně jedno. Pro mě bylo primární zkusit si dělat věci jinak. Udržet si to, že vás tvoření baví. Přece jen desek, co jsem si napsal sám, už mám sedm. A u té poslední, která vznikala za korony a já nahrával písně na telefon, posílal je producentovi a během nahrávání alba jsem se nepotkal s jediným muzikantem, to bylo obzvlášť osamělé tvoření. Takže jsem dostal chuť dělat s lidmi něco dohromady a nechat si mluvit do textů i do melodií, na což bych dřív asi nepřistoupil. 

Příběh českého hitu: Xindl X - Alenka

Proč ses tentokrát rozhodl dát i na názory jiných?
Měl jsem chuť experimentovat. Zkusit dělat věci jinak než doposud. Z hlediska autorského ega si už po těch sedmi deskách nic nepotřebuju dokazovat.  I když původně jsem takhle nechtěl dělat celé album. Měl jsem se s týmem sejít jen na pár sessions, napsat dva, tři singly. Ale najednou se nám to rozrostlo pod rukama a než jsme se nadáli, měli jsme dvacet písniček. A přišlo mi, že to je i materiál, co drží pohromadě, tak jsem se ho rozhodl vydat na jednom albu. 

Dnešní doba je ale spíše singlová.
Je to tak, proto jsme na radu vydavatelství už rok a půl před vydáním alba začali vypouštět singly. A deska vychází s až devátým z nich. Je to pro mě hodně nezvyklý postup, ale je pravda, že každé z písniček se tak dostane větší pozornost. I když stále se nedokážu žít s představou, že jde někdo do obchodu a koupí si desku, kterou už vlastně celou předtím slyšel. Proto jsem na poslední chvíli na Fén X zařadili několik dosud nevydaných písní, které tam původně neměly být.

Jaké songy se na album nedostaly a proč?
Nejde nutně o ty horší písničky, spíš o ty, co byly méně hotové. A taky jsem měl původně v plánu vydat jednu desku popovou a jednu rockovou. Ale nakonec mi přišlo, že bude lepší, když bude Fén X pestřejší. Takže jsem na něj přihodil i pár těch tvrdších věcí. A k těm dalším zvyklým tvrdším v poslední době přiskládávám spíš jemnější písně... Takže místo jedné desky popové a jedné rockové budou spíš dvě desky s velkým žánrovým rozptylem. Ale tu druhou desku si budu ještě nějakou dobu schovávat v šuplíku.

Má album motiv, který všechny písničky spojuje?
Myslím, že ne. Nepsal jsem je s tím, že budou na jednom albu. Písničky většinou vznikaly od melodií nebo od zvuku a texty jsem připisoval až v průběhu skládání pod vlivem té hudby. Sám jsem překvapený z toho, že ta deska je ve výsledku hodně osobní. Je na ní Fénix o syndromu vyhoření, kterému jsem byl před touhle deskou hodně blízko. Skladba Data je o tom, jak se nám zaplňuje mozek nepotřebnými informacemi místo vzpomínek, které bychom v něm chtěli mít, Anestezie je o tom, jak by člověk radši před spoustou věcí unikl, než aby je musel řešit, Asociál o tom, jak je těžké řešit s toxickými lidmi věci pořád dokola. Je tam Proměna o tom, jak se člověka mění životní priority a úhly pohledu na různé věci.

Příběh českého hitu: Xindl X – Štědrý večer nastal

Jak si myslíš, že by se Ondra před patnácti dvaceti lety díval na to, jak přistupuješ k věcem teď?
Kdybych se dnes bavil se svým šestnáctiletým já, asi bychom si v řadě věcí nerozuměli... Ani co se týče hudebního vkusu. Dřív jsem poslouchal spíš tvrdší nebo alternativnější kapely, dnes poslouchám kromě toho i dost rádiového popu, nad kterým bych tehdy ohrnul nos. Baví mě Miley Cyrus, Taylor Swift,  Shawn Mendes nebo Niall Horan. Muzikant přece musí ocenit, jak dobře jsou ty věci udělané, jak se v nich pracuje se zvukem i s emocemi. I ve svém zvuku jsem si říkal, proč mám skladby aranžovat tak, aby zněly jako předchozí deska, když si raději poslechnu něco, co zní aktuálně.

Jsi otevřený i novinkám?
Různí interpreti, od kterých bych to nečekal, se nějak vyvíjí a baví mě. Když jsme dělali na minulé desce, tak mě hodně bavilo album, co zrovna vydal Justina Biebera. Což je interpret, u kterého jsem předtím opravdu nečekal, že by mě někdy mohl bavit.  Stejně tak třeba Bena Cristovaa jsem nikdy neposlouchal, ale pak vydal desku JENTAK, která mi přišla super. Na základě téhle desky jsem oslovil ke spolupráci jejího producenta Filipa Vlčka a díky tomu vznikly třeba Smíšený pocity nebo Anestezie.

Najdou posluchači na albu písničku, která je pro tebe obzvláště osobní?
Vždy se snažím dát do písní něco ze sebe, něco, co by v jiných mohlo rezonovat, v čem by se mohli najít. Pokud se to povede, má ta skladba pro mě smysl. Mám hodně rád Černý stíny. Text vznikl spontánně a rychle, ale přijde mi hodně osobní, silný a rád se k němu vracím. 

Říkal jsi, že sis nechal zasahovat i do textů. Jak vznikla spolupráce s Jendou Vávrou, který ti s nimi pomáhal?
Říkal jsem mu, že mám nějaké rozepsané věci, ale už moc nevím, kam s nimi dál. A nechtělo se mi nad nimi sedět a dumat sám. Tak jsem mu navrhnul, jestli by nad nimi nechtěl sedět a dumat se mnou. A on navrhl, ať to uděláme rovnou jako session. Ať přizvěme i producenta, co bude věci za chodu aranžovat a spolu s námi rovnou vymýšlet melodie. Často to bylo tak, že jsem přinesl kus písničky s dotazem, jak s ní dál. Jindy jsme naopak neměli nic, jen jsme nahodili melodii a čekali, k čemu nás inspiruje. Nebo jsme házeli nápady k nějakému tématu a čekali, co z toho bude. 

Vystoupil jsi svým způsobem z komfortní zóny?
Určitým způsobem jo. Nejsem zvyklý, když mi do písniček pro mě mluví někdo další. Na druhou stranu byly to písničky pro mě, tak jsem měl právo veta. Když píšu pro někoho jiného, je to obráceně. Když dělám třeba na textu Slzy s Petrem Lexou, má to právo veta on, protože on to bude zpívat a musí se v tom cítit dobře. Takže při skládání pro mě mám logicky to poslední slovo já. Ale snažil jsem se ho moc nevyužívat, abych nezabil potenciál našeho autorského kolektivu. Někdy byly dny, kdy mi společné psaní nebylo příjemné, ale většinou jsem si ho užíval.

Co bys chtěl, aby si posluchači z desky odnesli?
Já k tomu už takto nepřistupuju. Chci se tvorbou hlavně bavit. Uznávám filozofii, že když to tvoření baví mě, je velká šance, že výsledek bude bavit i lidi. Každý si v tom může najít něco svého. Někomu se bude líbit melodie, v jiném zarezonuje text... Deska je opravdu pestrá. Najdeš na ní věci od popu po metal.

Mě hodně zaujaly latino prvky.
Latino věcí je tam víc. Třeba Cash je vlastně latino rap a Pod bublinou je taky klasická latino věc. Původně byla napsaná ve španělštině, ale pak jsme si říkali, že svět ještě není připraven na to, aby Xindl X zpíval španělsky. To by byl spíš rovnou Xindl 03. 

Xindl X interview: Útěky jsou sexy jen na první pohled

K desce chystáš i koncerty. Kde se na tebe můžeme těšit?
Máme připravené tři křty v listopadu – 11. v Brně v Sonu, 16. v Ostravě v Garáži a 19. v Praze Lucerna Music Baru. Vybírali jsme sály, který mají buďto projekční plátna nebo LED obrazovky, abychom ke všemu mohli pouštět projekce. Většina projekcí pro písničky vzniká speciálně pro tohle turné. Koncerty budou jen tři, aby naši hosté mohli na všechny a žádné město se necítilo ochuzeně. Na všech tak budou Katka Knechtová, Mirka Miškechová a písničkář Láska. 

Cítíš, že v dnešní době už nestačí jen přijít na koncert a odehrát ho? Že musíš předat posluchači něco navíc?
Na festivalech to stačí, ale my jsme chtěli, aby tyhle koncerty byly něčím speciálním, aby nebyly jen pro uši, ale i pro oči. My nejsme moc uběhaná kapela, u většiny jsem s kytarou vázán na mikrofon. Projekce tomu hodně přidávají a mě to s nimi hodně baví. 

Text: Barbora Turková, foto: Dalibor Konopáč
Témata: Xindl X, Ondřej Ládek, Fén X, Jan Vávra, Petr Lexa