ANKETA (I.): Jak hudebníci vzpomínají na školní léta? Marek Ztracený vyhodil záchod do povětří, Petr Fiala chodil za školu

Vydáno 30.08.2018 | autor: Hana Bukáčková

Prázdniny se nezadržitelně blíží ke svému konci a škola klepe na dveře. Jak na ni vzpomínají vybraní muzikanti? V první části ankety se do svých studentských let vrátili například Marek Ztracený, Xindl X, Petr Fiala ze skupiny Mňága a Žďorp nebo Honza Křížek

ANKETA (I.): Jak hudebníci vzpomínají na školní léta? Marek Ztracený vyhodil záchod do povětří, Petr Fiala chodil za školu ANKETA (I.): Jak hudebníci vzpomínají na školní léta? Marek Ztracený vyhodil záchod do povětří, Petr Fiala chodil za školu


Hudebníci odpovídali na následující otázky:
1) Jak vzpomínáš na školní léta? Jaký jsi byl/a student?
2) Co ti ve škole nejvíc šlo a co jsi naopak nesnášel/a?
3) Jaký byl tvůj největší školní průšvih? A za co nejbizarnějšího jsi dostal/a poznámku?


PETR FIALA (MŇÁGA A ŽĎORP)

1) Vzpomínám pouze v dobrém, i ty největší humusy mi pomohly dostat se až sem, kde je mi dobře. Byl jsem chytrý a vyčůraný žák. Za školu jsem šel už druhý týden v první třídě, toulal jsem se raději po městě a po týdnu flákání jsem se omluvil slovy "Paní učitelko, maminka vám vzkazuje, že jsem měl angínu". Fakt mi toho prošlo strašně moc. (smích)
2) Nejvíc mě bavila čeština a čtení, nejvíc mě deptal tělocvik, byl jsem hubenej, bílej a nemehlo. Opravdu jsem nenáviděl pach tělocvičny, šaten, kotoul vzad a všechno. V šesté třídě jsem už toho měl dost a přestal jsem na tělák úplně chodit. Přestože to věděli všichni ve skole včetně ředitelky, nic se mi nestalo. Být za tvrdohlavého exota se mi nakonec vždycky vyplatilo. (smích)
3) Průserů byly opravdu mraky, málokdy ale něco prasklo. Asi největší peklo jsem způsobil na vysoké, když jsem v roce 1985 stopil dotazník, ve kterém se nás soudruzi anonymně ptali, jak se nám líbí socialismus a nekonečné přátelství se Sovětským svazem. Hned při rozdávání mě můj smysl pro delikvenci vybídl jeden dotazník okamžitě schovat pod lavici a vyžádat si další. Těšil jsem se, že tu kravinu ukážu v hospodě kámošům. No, ale komouši měli strach, že se to dostane ven a drželi nás tam, celý první ročník, dvě stě nebo kolik lidí, několik hodin, vyhrožovali osobníma prohlídkama a vztekali se, až jsem i já dostal strach, ale přiznat se nešlo. Pak jsem ten blábol předal patřičným kamarádům a za pár dnů už se tomu smáli na Svobodné Evropě.
Poznámky jsem moc nedostával, když už jsem třeba řekl třídní učitelce ve čtvrté třídě, že je pí*a (byl jsem tak blbý, že jsem nevěděl, co to je), odvedla mě do kabinetu, tam mě zlískala, a bylo. (smích)

Petr Fiala (Mňága a Žďorp) interview: Kvůli lásce a češtině jsem neemigroval

KUBA RYBA

1) Já odmala neuznával nařízené autority. Podle mého si má autoritu člověk i u dítěte získat, a ne nutit, takže neustálý "boj" s učiteli, kteří byli hloupí, a uznání těch, kteří měli autoritu zaslouženou. Na základce jsem měl spousty kámošů a na střední jsem byl ve škole, kde bylo všehovšudy asi pět kluků. Ale tam jsem si užíval dívčí převahu. (smích) Jinak jsem měl obrovskou výhodu v učení, kromě matematiky na vyšší úrovni mi šlo všechno tak nějak přirozeně. Maturoval jsem za 2,2,1,1 aniž bych se na to o svaťáku mrknul. Takze asi dobrý. (úsměv)
2) Strašně mě nebavila matematika, podle mě se učí zbytečné nesmysly. Základní škola by měla být na tři roky a naučit nás psát, počítat a číst. Potom už bychom se měli věnovat tomu, k čemu máme nadání a vztah. Miluju třeba dneska biologii a fyziku, ale ne tím způsobem, jakým se vyučuje na školách základního typu.
3) V sedmé třídě jsem na školním výletu omylem prorazil hlavou okno a po výletě v osmé třídě jsem byl tahanej po fízlech, protože jedna spolužačkou naprášila, že jsme s jinejma spolužákama a spolužačkama sexuálně experimentovali. V obou případech hrál roli alkohol. Byl jsem velmi zvídavé dítě, ale nikomu to nedoporučuji, oboje bych raději vymazal a se vším začal později.
Nejkurióznější poznámku jsem měl: "Neustále opravuje učitele dějepisu." Museli mi ji pak v žákovské škrtnout, protoze jsem měl pravdu. (smích)

Přeštěnice: Druhý den zahráli Rybičky 48, Limetal, Trautenberk nebo Ivan Mládek

PETR HARAZIN (NEBE)

1) Na školní léta mám spoustu vzpomínek, jak těch skvělých, tak těch, které formovaly a zocelovaly mou od přírody línou povahu. Na sportovní základce jsme jezdili každý rok na soustrědění léto/zima, byla to dřina a zároveň spousta srandy a skvělá parta kamarádů. Gympl byl pro mě největší dresura v mém dosavadním životě a výšku už jsem nějak doklepal. Student jsem byl líný, učit se mi vůbec nechtělo a odjakživa jsem se těšil, až mě život zbaví povinnosti věnovat se matematice, fyzice a chemii. Díky určité vlezlosti a dobrým vztahům s většinou učitelů jsem nikdy neopakoval, ačkoli jsem měl ve třeťáku na gymplu rupnout z matiky.
2) Šel mi tělocvik, miloval jsem sport, byl jsem v basketbalové třídě, postupem času jsem přidal atletiku, jezdil jsem na závody, a dokonce jsem v jednom závodě na 60 metrů běžel i proti Pavlu Maslákovi, který zbytek pole včetně mě nechal hluboko za sebou. Taky jsem měl hrozně rád zeměpis, angličtinu a češtinu. Zbytek předmětů jsem neměl rád, z čehož ty již zmíněné jsem doslova nenáviděl.
3) Jednou jsem se chtěl vyhnout zkoušení v chemii, tak jsem vyběhl ze třídy, řekl jsem, že jdu pro křídy a spadl jsem ze schodů. Skončilo to vymknutým kotníkem v sádře. A do nemocnice jsem jel ještě jednou poté, co jsem se se spolužáky z hecu vsadil, že spolknu špendlík. Spolknul jsem.
A svou nejroztomilejší poznámku si budu pamatovat do konce života, protože se smála celá třída včetně profesora na gymplu asi půl hodiny, když ji zapsal do třídní knihy a zněla asi takto: "V hodině byly studentům Marečkovi a Holiszovi zabaveny karty, poté se ztratila třídní kniha a karty z katedry. Třídní kniha byla posléze nalezena pod lavicí studentů Harazina a Badury, jak na ní zmiňovaní hrajou karty!"

Nebe v Brně rozbalili své kočovné planetárium

JACOB (SKYLINE)

1) Školu jsem rád neměl, asi to není překvápko, ale když to vezmu zpětně a zamyslím se, tak už vím i proč. Neustále mě totiž někdo držel v kleci a omezoval tím, co se může a nemůže. Chápu, že je to v jistých ohledech správně, ale bohužel to bylo i na škodu a občas vás ve škole nenechali projevit naplno. Student jsem byl díky tomu vlastně špatnej a jen díky některým učitelům se to prolezlo, protože když si vás nezískal učitel, tak nemáte zájem ani o samotný předmět. Proto jsem byl dobrej v předmětech, do kterých bych to sám nikdy neřekl, jako chemie, němčina, angličtina, dějepis, fyzika.
2) Na to jsem vlastně teď odpověděl. 
3) Můj největší průser? Já ti ani nevím, popravdě to se mnou nebylo nejlehčí a za to se učitelům zpětně omlouvám! 

LIVE: Skyline ve vyprodané Roxy naplno rozpoutali svoji džungli. Nechyběli dárky, sníh a MC NuC

MARKA RYBIN (SKYLINE A GAIA MESIAH)

1) Na základce to bylo těžký, chodila jsem na jazykovku a naši do mě drtili jazyky, co to šlo. Ale ta gramatika v němčině mi dávala vážně zabrat. (úsměv) Na střední už to bylo lepší, protože jsem měla silný základ z tý jazykovky, takže tam už to bylo spíš hodně o kámoších, hospodách a o velký zábavě. Ve třídě mě brali jako takovýho šaška. (úsměv)
2) Nejvíc samozřejmě jazyky a tělák, to bylo top!
3) Byla jsem slušná, takže poznámky asi nebyly žádný, alespoň si na nic tak bizarního nevzpomínám. Jednou jsme ale měli vystoupení pro rodiče, Sen noci svatojánské v angličtině, a celé představení začínalo mým nástupem, kde jsem měla sama zpívat na pódiu. Dopadlo to tak, že jsem tam asi minutu stála, totálně se rozklepala a utekla. (úsměv) Takže bez kapely, jako motoru za zadkem, nesvedu nic. (smích)

Marka Rybin interview: Čas všechno špatné zapomene, teď je v Gaia Mesiah opět nadšení i chemie

MAREK ZTRACENÝ

1) Vzpomínám na ně strašně rád, což se myslím nedá říct o mých profesorech a učitelích. Byly to asi nejhezčí roky mého života, a to hlavně na konzervatoři. S učením jsem neměl problém, a možná i proto jsem měl roupy a neustále vymýšlel kraviny, za které jsem měl trojky z chování.
2) Bavilo mě toho spoustu. Na základce třeba zeměpis nebo matika, ale tu jsem paradoxně na konzervatoři pak neměl. Později jsem měl trochu problém s angličtinou, ale dodnes se snažím na tom pracovat.
3) Vyhodil jsem záchod do vzduchu. A poznámky typu "Směje se mi za zády do očí" byly skvělé. 




XINDL X

1) Já si moc z dětství nepamatuju. Myslím, že jsem se učil dobře, ale nechodil jsem do školy rád. Přišlo mi to jako dost stresující prostředí. Když teď objíždím školy a sonduju, kam dát svoje děti, mám dojem, že se to od dob, co jsem chodil do školy já, hodně zepšilo. Tak doufám, že to není klamný dojem.
2) Myslím, že to nikdy moc není o předmětech, ale o tom, kdo ho učí. To ti dokáže z předmětu, co ti nejde, udělat ten, co tě baví, a naopak. Takže mě logicky bavily ty, kde byli nejvíc fajn učitélé. Kvůli učitelce, co jsme vyfasovali v druhý třídě na matematiku, jsem začal školu nesnášet. Nštěstí jsem pak udělal zkoušky na jazykovku - a tam už jsem nikdy problém s matematikou neměl, protože jsme měli jinou učitelku. Naopak nejvíc mě bavila anglická konverzace, kde jsme měli dost mladý lektory, co byli spíš takový naši parťáci. S jedním lektorem jsem tehdy dokonce založil svoji první kapelu.
3) Pamatuju si, že jsem jednou utekl ze školky. A na škole v přírodě nás jednou v noci nachytali u holek na pokoji. Vlastně samý prkotiny. Asi jsem byl fakt vzornej žák. A nebo na ty opravdový průšvihy nepřišli. (úsměv)

Chodrockfest v Domažlicích: S Mirai bavil diváky Richard Genzer, hráli i Alkehol nebo Xindl X


HONZA KŘÍŽEK

1) Často vzpomínám jak na základní, tak na vojenskou hudební školu. Rozhodně jsem nikdy nebyl premiantem, spíš třídním šaškem. Ale do života mi obě školy daly slušný základ informací a zkušeností.
2) Vším jsem prolejzal tak nějak, aby to stačilo, nebavilo mě se moc učit a taky jsem se od první třídy věnoval hře na klavír a hudební výchově, později bubnům, tzn. stačí k tomu přidat skejta, věčně vyřvaný hlasivky, fotbal a průsery okolo baráku na hřišti a máme obrázek malýho Honzíka na světě.
3)  Největší bizár byl, když nás na vojenský škole chytli uprostřed samostudia, jak celá třída bicích nástrojů vyvoláváme v zatemněné učebně při zapálené svíčce duchy. Tenkrát se to řešilo dvojkou z chování v pololetí a hodně zdviženým obočím náčelníka školy.

BLOG: Honza Křížek - Konkurz aneb Jak jsem vybíral členy své nové kapely

Text: Hana Bukáčková

Témata: Petr Fiala, Mňága a Žďorp, Kuba Ryba, Rybičky 48, Nebe, Skyline, Marka Rybin, Gaia Mesiah, Honza Křízek, Xindl X, Marek Ztracený

zavřít
[banner1]