Zpěvák roku Thom Artway: Nerad bych, aby teď lidé chodili na koncerty s většími očekáváními

Thome, když jsi loni vydával svoje debutové album Hedgehog, říkal jsi: "Nečekám žádné Slavíky ani Anděly..." Nakonec jsi byl na Slavíka nominovaný a Anděly máš dva. Jaký to je pocit?
Krásný pocit, stále je to živé, ale zároveň je to zvláštní. Člověk si napřed zpívá sám pro sebe v pokojíku a najednou nahraje desku a hned za to získá nějaké ocenění... Vzpomínám, když jsem byl ještě dítě a díval se na předávání v televizi. Myslel jsem si, že ti lidé, co ceny vyhrávají, měli obrovské štěstí, že se tam dostali, že se mohou živit hudbou, jezdit po koncertech. A najednou jsem tam seděl taky a vlastně ani nevěděl proč.

ROCKBLOG: Ceny Anděl vykročily do nové etapy správným směrem

Nebojíš se, že na tebe teď budou kladena vysoká očekávání?
Nerad bych, aby si lidi začali říkat "Teď máš dva Anděly, Thome, tak se ukaž!" Doufám, že nebudou chodit na koncerty s většími očekávánimi než dosud. Cenami se totiž vlastně nic nemění, koncerty budu hrát stejně naplno, jako kdybych žádnou neměl. Stejně tak bych další desku nahrál, i kdybych nic nevyhrál. Přesto je krásný pocit, když někdo ocení tvou tvorbu, obzvlášť když je v angličtině. Netýká se to jen mě, ale třeba i Lenny. Dřív nebylo zvykem, aby anglicky zpívající čeští interpreti dostávali ceny.

Thom Artway získal dva Anděly - stal se Zpěvákem i Objevem roku. Foto: Lucie Levá

NOVÝ SINGL BUDE VÍC ELEKTRONICKÝ

Jak jsi na tom s přípravou nových písní?
Nový singl In Your Mind vydám i s klipem 16. června. Bude svižnější a hlavně dost odlišný od mých předchozích písní. Stojí na synťácích, zatímco akustická kytara v něm zazní jen minimálně. Mám připravený i další materiál, je možné, že brzy začnu dávat dohromady další desku. Písniček už mám dost.

vložte odkaz, text nemažte

Co tě vedlo k elektronickému zvuku?
Neposlouchám jen akustickou hudbu, mám rád hodně muziky a snažím se všechny vlivy vstřebávat a promítat je do své tvorby. Myslím, že písnička má pořád můj rukopis, i když je víc taneční. Zkrátka jsem chtěl něco takového udělat, ale neznamená to, že i další skladby budou v tomto duchu. Stále miluji balady, v nich se cítím asi nejlépe. Je ale pravda, že momentálně mám v zásobě asi tři rychlé songy.

Myslíš, že už se ti podařilo dostat ze škatulky interpreta jednoho hitu?
Řekl bych, že singl I Have No Inspiration je pořád mnohem známější než cokoliv jiného, co jsem nahrál. Někteří znají i Blind Man, ale pomalé songy si našli jen fajnšmekři. Bylo by hezké, kdyby se teď k lidem dostaly. Ale je jasné, že s I Have No Inspiration si mě všichni budou spojovat už napořád.

O POLITICE ZPÍVAT NECHCI

Nové písničky jsi skládal také začátkem roku na dovolené na Sumatře. Co zajímavého jsi tam zažil a jak tě inspirovala místní kultura?
Když přijedeš do takhle daleké země, obohatí tě to hned, jak tam vstoupíš. Pamatuji si, jak jsem například hrál I Have No Inspiration místním dětem a hned si to zpívaly a napodobovaly mě. Hodně času jsem tam trávil sám, rád jsem taky chodil hrát s místními fotbal. Zaujalo mě, že skoro každý tam umí zahrát na kytaru, poslouchal jsem, jak hráli svoje tradiční písničky. Lidé tam mají úplně jiné starosti, jsou chudí, mají tam jinak nastavené hodnoty a myšlení. Člověk si z toho něco vezme, ale v lecčems je zase rád, že je v naší kultuře jinak.

Thom Artway interview: Jak jsem dostal na desku Markétu Irglovou? Napsal jsem jí na Facebooku

O čem tvoje nové písničky budou?
Zpívám třeba o předsudcích, o stesku... Čeká mě také spolupráce se ZOO Liberec na podporu zpěvných ptáků Loskutáků právě ze Sumatry, takže možná dojde i na píseň o ptácích. Vztahy teď příliš neřeším. A určitě neplánuji zpívat o politice.

Hraješ ještě na ulici?
Jestli najdu v červenci volný týden, rád bych si jel zahrát do Itálie. Musím říct, že na ulici jsem teď ani v Praze dlouhou dobu nevystupoval. Věřím, že v létě nějaký volný čas bude, ale už to zkrátka není takové, jako když jsem začínal, mám teď mnohem víc pracovních závazků. Je to ale asi v pořádku, ulice je startovací čára, kde si může zahrát každý. Pak záleží na jednotlivci, jak s touto příležitostí naloží. A je skvělé, že se na ulici můžeš kdykoliv vrátit.

RECENZE: Thom Artway dává spojení "český písničkář" nový význam

GLENOVI HANSARDOVI SE MÉ PÍSNIČKY LÍBILY

Zahrál sis také před svým idolem Glenem Hansardem, jak se ti to povedlo?
Mám na takové věci asi štěstí. Volal mi Marek Irgl, otec Markéty Iglové, se kterou mám duet na albu Hedgehog. Organizoval Glenovi koncert ve Valmezu a nabídl mi, abych si tam zahrál. Měl jsem obrovskou radost, načež za dva dny volal znovu, že s ním přijede i Javier Mas, bývalý kytarista Leonarda Cohena, a chtěli by přidat ještě jeden koncert v Praze. Nakonec jsem tedy vystupoval i tam. Měl jsem dokonce možnost si s Glenem zahrát jeho písničku This Gift, která je na soundtracku filmu Neobyčejný život Timothyho Greena. Byl to nezapomenutelný zážitek, ale člověku to dojde až později. Když totiž sedíš s Glenem Hansardem v hospodě a hraješ s ním písničky Boby Dylana, připadá ti to tak neuvěřitelné, až absurdní. Ale opravdu se to stalo.

Líbily se Glenovi tvoje písničky?
Chválil je! V té hospodě jsme hráli asi do šesti ráno. Seděli jsme, popíjeli víno a střídali kytary. A Glen říkal, abych hrál svoje věci. Tak jsem zařadil písničky, které jsou mi nejblíže, třeba Sun Is Colder, a on to ocenil. Mám radost, že se mu líbily.

Řekl ti něco inspirativního?
Když jsme hráli ve Valmezu, byl po kocovině a cítil se unaveně. Mně to tak vůbec nepřišlo, na jevišti sršel energií. Druhý den, když jsme koncertovali v Praze, jsem byl pro změnu unavený já, protože jsme ve Valmezu popíjeli do rána. Ale on už byl fit, protože šel spát brzy. V šatně mi říkal, že minulou noc nemohl spát, měl pocit, jako by na koncertě neodvedl maximum. Lidi přišli na něj a měl tomu dát všechno, ne se den předtím opít. Zkrátka když jdeš na stage, dělej to na maximum - to jsem si z toho odnesl.

Thom Artway na svém koncertě v pražské Vile Štvanice. Foto: Čestmír Jíra

MÁM RÁD LIDI, ALE POTŘEBUJI I KLID

Máš za sebou turné po zahradách, přinesla tato místa koncertům nějaký nový element?
Ta atmosféra, když se hraje venku, je úplně o něčem jiném. Například v mých rodných Vlachovicích jsme hráli na JZD, vyšlo počasí a bylo to skvělé. Den nato jsme byli v Uherském Brodu, kam jsem chodil do školy a odkud pocházejí bubeník Martin a basák Ondra z mé kapely. Byl to krásný koncert na závěr, přišlo hodně lidí, to byl opravdový highlight turné. Ten koncept se mi zalíbil a rád bych ho ještě někdy zopakoval. I s teepee, kteří se mnou jezdili, jsme si skvěle sedli.

Kde tě v létě mohou fanoušci vidět?
Na některých festivalech. Na Metronome festivalu v Praze budu mít i speciální hosty, přijede Maella, se kterou mám duet Conformity, ale zpívali jsme ho spolu zatím naživo jen jednou, protože studuje v Anglii. Dorazí i Lukáš Chromek nebo Terezie Kovalová. Čeká mě také finále projektu Czech Fresh na Rock For People, filmový festival v Karlových Varech a spousta dalších koncertů.

Máš teď mezi všemi aktivitami klid na tvorbu písniček?
Jdu tomu naproti a přestěhoval jsem se z Prahy. Tady je příliš mnoho věcí, které člověka rozptylují. Bydlím teď v Hlásné Třebani v malé chajdě, z Prahy je to asi 25 kilometrů. Mám rád lidi, ale stejně tak potřebuji i klid, abych se mohl ponořit jen do svých myšlenek.

text: Josef Martínek, foto: Daniel Salač (rozhovor), Čestmír Jíra (koncert), Lucie Levá (Anděl), promo

Témata: Thom Artway, Hedgehog, Ceny Anděl, Glen Hansard, teepee