Jan Vyčítal z Greenhorns - Průkopník české country, úspěšný textař i karikaturista a autor kreslených vtipů

Vydáno 08.03.2020 | autor: Roman Jireš

V neděli 8. března měl jeden z průkopníků tuzemské country a zakládající člen skupiny Greenhorns Jan Vyčítal slavit 78. narozeniny. Místo toho se blízcí, kamarádi a fanoušci osobité postavy českého hudebního i výtvarného světa sejdou 10. března na jeho pohřbu. Zpěvák, kytarista, textař, ale i karikaturista a autor kreslených vtipů, zemřel první březnový den. "Dnes odešel na poslední vandr do věčného kraje modré trávy zakládající člen skupiny Greenhorns Honza Vyčítal. Suchou stezku, Honzo, a slunce nad hlavou!" uvedli členové kapely.

Jan Vyčítal z Greenhorns - Průkopník české country, úspěšný textař i karikaturista a autor kreslených vtipů Jan Vyčítal z Greenhorns - Průkopník české country, úspěšný textař i karikaturista a autor kreslených vtipů


Smrt si říká rock'n'roll (407.) - Jan Vyčítal

V posledních letech se zdravotní stav nejslavnějšího ráčkujícího zpěváka country zhoršoval. V legendární formaci Greenhorns musel přestat hrát na kytaru už v roce 1999. "Honza Vyčítal pro potíže s prstem levé ruky přestává hrát na doprovodnou kytaru," uvedla tehdy kapela. Moderování a zpěvu se však Vyčítal nevzdal. Krátce před smrtí mu lékaři diagnostikovali srdeční arytmii a doporučili kardiostimulátor. Zemřel doma několik dní po operaci.

Zemřel Jan Vyčítal, hlas skupiny Greenhorns

Z vady udělal přednost

Ke kariéře profesionálního hudebníka a interpreta se Vyčítal propracoval přesto, že jeho zpěv byl plný řečových vad, špatné výslovnosti a jeho ráčkování tahalo za uši. On však z této vady dokázal udělat svoji přednost a poznávací znamení. Zpěvák označovaný jako noční můra všech logopedů si dokázal dělat legraci sám ze sebe, když nezaměnitelným způsobem nazpíval píseň Honzův song s textem "Já umírám touhou, touhou moji dlouhou, je být umění slouhou, malovat mě nudí, chtěl bych zpívat pop...".

Ani ve své další profesi, malování, nebyl Vyčítal mistrem typu Mánese, Rubense, van Gogha, Raffaela nebo Švabinského, které vyjmenovává v Honzově songu. Vystudoval obor propagační grafika na střední výtvarné škole, poté začal pracovat ve výtvarném oddělení Československé televize a rychle se prosadil jako karikaturista a výtvarník s typickým rukopisem. Vyčítalovo jméno velmi dobře znali čtenáři satirického časopisu Dikobraz, kam dodával kreslené vtipy s typickými zubatými postavami s protáhlými nosy. Oblíbenými se staly kreslené vtipy s pytlákem Říhou a dalšími figurkami, jakými byli trampové, hospodští povaleči, mimozemšťané nebo různá zvířata.

Smrt si říká rock'n'roll: Příběhy zesnulých hvězd

Po roce 1968 nesměl několik let publikovat, tvořil proto pod pseudonymy. Později se jeho obrázky na stránky novin a časopisů vrátily, vedle toho ilustroval řadu knih a navrhoval obaly LP desek.



Příliš se nezmiňuje, že Vyčítal měl velmi blízký vztah k filmu. Sám si zahrál například ve snímcích Propast nebo Balada pro banditu, v televizním seriálu Pan Tau nebo v dokumentu Zvláštní znamení touha. "Filmy mám velice rád. Co ale velice rád nemám, to jsou akční filmy. Jsou většinou dost hloupé a já se nerad dívám na hloupé filmy. Naproti tomu zbožňuji filmy pánů Menzela a Svěráka," konstatoval.

Znormalizovaní Greenhorns


Skupinu Greenhorns spoluzaložil Vyčítal v roce 1965 ovlivněn koncertem amerického folkového muzikanta Peta Seegera, který rok předtím okouzlil na turné české publikum svými lidovkami a country songy. Jeho příznivci se stali i Josef Šimek, Marko Čermák a Jan Vyčítal. Poté, co si Čermák podle Seegerova nástroje sestrojil pětistrunné banjo, vznikla kapela, která v roce 1967 natočila pro Supraphon první singl s písněmi Zatracenej život a Abilene. O tři roky později se spolu se Spirituál kvintetem a White Stars se začínajícím Ivanem Mládkem podíleli na kultovním LP Písně amerického západu.

Členové souboru museli stisknout zuby, když se za normalizace kapela povinně přejmenovala na Zelenáče. Vyčítal ji dál vedl i přesto, že v osmdesátých letech to podle tehdejších předpisů nemohl dělat oficiálně, protože neměl hudební vzdělání. V dlouholeté historii formace, která se po roce 1989 rozdělila na Greenhorns (Honzy Vyčítala) a Nové Zelenáče (Mirka Hoffmanna), se vystřídala řada známých muzikantů. Členy kapely byli mimo jiné Petr Bryndač, Jiří Fallada, Tomáš Linka, Karel Vágner a především od roku 1969 do roku 1974 Michal Tučný. Poslední řadové album Greenhorns, na kterém zní zpěv Vyčítala, je Bůh mi seslal krásný ráno z roku 2009.



Knihy Jaroslava Foglara inspirovaly Vyčítala ke svobodomyslnému trampskému způsobu života. Možná se také jednalo o reakci na skutečnost, že vyrůstal v rodině ortodoxních katolíků. Společně s bratrem musel na otcův příkaz chodit pravidelně do kostela, a to i v dospělém věku. "Já vím na sto procent, že je nad náma šéf, a když toho šéfa o něco poprosím, tak mi vyhoví. Ale to neznamená, že věřím v posmrtnej život, věřím prostě v šéfa," znělo životní motto bohéma, který se nerad nenechával ve své tvorbě a ve svém soukromém životě omezovat.

V jednom z rozhovorů se nechal slyšet, že důvod, proč se nikdy neoženil a nezaložil rodinu, byl ten, aby se mohl kdykoliv sbalit, když ho někdo pozve na potlach nebo na čundr, a nemusel se dovolovat manželky. "Jsem dobrodruh, žádnej rodinnej typ," tvrdil o sobě umělec, který si za normalizace za svou prostořekost vysloužil zákaz umělecké činnosti.

Jupí, čerte, jdi radši dál!

Pro Greenhorns, kteří hráli hlavně americké tradicionály a country, psal většinu textů. Mnohé se staly hity, zpíval je on sám a Michal Tučný či Josef Šimek. Některé Vyčítalovy texty zaplňují trampské zpěvníky, kde většinou nechybí Oranžovej expres, Pivní džíp, Cadillac, Rovnou, tady rovnou, Blízko Little Big Hornu, Když náš táta hrál a další. Málokdo pak nezná slogan "Jupí, čerte, jdi radši dál!" nebo počeštěné Folsom Prison Blues z repertoáru Johnnyho Cashe: "Můj děda bejval blázen, texaskej ahasver, a na půdě nám po něm zůstal ošoupanej kvér. Ten kvér obdivovali všichni kámoši z okolí a máma mi říkala: Nehraj si s tou pistolí!".


Milovník všeho, co souvisí s americkou kulturou, si své užil po sametové revoluci. Už v roce 1990 představil písničku To tenkrát v čtyřicátom pátom, v níž vylíčil osvobození Plzně americkou armádou. Byl z toho jeden z jeho největších hitů. V té době vydal také úspěšné album Semtex, trochu utržený ze řetězu však sklidil kritiku části posluchačů, když se v roce 2007 zapojil do přesvědčovací kampaně vlády Mirka Topolánka pro vybudování americké vojenské základny v Brdech jako součásti systému protiraketové obrany USA. Otextoval a s tehdejší ministryní obrany Vlastou Parkanovou nazpíval píseň Dobrý den, prapore hvězd a pruhů na hudbu oslavné písně Pozdrav astronautovi nazpívané poprvé Gustavem Bromem, která je známa jako Dobrý den, majore Gagarine.

Některé texty napsal Vyčítal například i Haně Zagorové nebo Věře Martinové. Svůj překlad Boba Dylana Lily, Rosemary a srdcovej kluk zazpíval také na albu Roberta Křesťana a Druhé trávy Dylanovky.

text: Roman Jireš

Témata: Jan Vyčítal, Greenhorns, country

zavřít