Jiří Bulis před pětadvaceti lety dozpíval své tiché písně

Smrt si říká rock'n'roll (344.) - Jiří Bulis

Jeho skladby tvoří významnou součást desítek představení Divadla Na Provázku a HaDivadla. Pro Činoherní klub Praha složil hudbu k představením Bouře, Něžný barbar nebo Rodina Tóthů, které vesměs režíroval Ivan Krobot. "Mně samému se mnohdy pravý význam některé situace nebo celé scény ujasnil, až když jsem slyšel hudbu nebo píseň, kterou Jiří pro tuto příležitost složil," napsal Arnošt Goldflam.

SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: PŘÍBĚHY ZESNULÝCH HVĚZD

Někdy skládal Bulis písně jen pro sebe. "Něco takového jsem ještě neslyšel," podivoval se údajně zvukový mistr, který po jeho smrti čistil nahrávky.

SLYŠTE TICHÉ PÍSNĚ

Zájemcům o Bulisovu tvorbu lze doporučit album Tiché písně, které sestavili Břetislav Rychlík a Naďa Dvorská. V komentáři píše klavírista, zpěvák, divadelní režisér, herec, spisovatel-esejista, básník, dramatik, redaktor-publicista a divadelní pedagog Přemysl Rut o 'stínovém stylu' zpívajícího skladatele, který jako by spíš jen naznačoval obrys svých písní. "Vždycky se držel trošku mimo ně, jako dveřník, který jim jen umožňuje vstup. Nezpíval melodii, ale upozorňoval, kudy se melodie ubírá. Nepodléhal náladě, jen upozorňoval, že písnička je (např.) tesklivá," uvedl.

Projev, jaký měl Bulis, se jen tak neslyší. Posluchač často váhá, zda je interpret mimo, nebo se jedná o záměrný výrazový minimalismus. Jeho písně můžete považovat za krásné, stejně jako za nepříjemně plné skepse jdoucí na dřeň. Každý také nevydýchá syrové texty typu "Nekonečný valčík, nekonečné nebe, nekonečný řeky proud… Jediný život, jediná láska, jediná smrt vše končí". A ne každý také překousne žánrový rozptyl, kdy je na jednom albu klidně zařazena píseň o hokeji Na ploše ledové s textem Jana Vodňanského a žalm Hospodin je můj pastýř.

POCTA NENÁPADNÉMU UMĚLCI

Bulise si cení zejména zástupci alternativní scény. Svědčí o tom pocta Hommage a Jiří Bulis, na kterou coververze jeho písní vytvořili a nahráli Bratři Orffové, DVA, Martin E. Kyšperský, Bonus, Hm..., Mucha, Biorchestr, Zrní, OTK, Cermaque, Marta Svobodová, Bára Zmeková, Markéta Lisá, David Smečka a další umělci ve spolupráci se studiem Jámor.

Chomutovský rodák Jiří Bulis se narodil 3. října roku 1946. Po maturitě na místním gymnáziu se rozhodl studovat hudební výchovu na pedagogické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně. Vedle toho souběžně studoval skladbu na JAMU. Jako učitel na kroměřížské konzervatoři vyučoval v letech 1972 až 1979. Získal cenné zkušenosti a pro budoucnost i řadu inspiračních zdrojů. Skladatelské začátky si odbyl v době studií na gymnáziu, když v Chomutově a okolí spolupracoval s malými divadelními scénami. Od roku 1979 se Bulis rozloučil s žáky kroměřížské konzervatoře a zaměřil se výlučně na komponování zejména pro divadla, ale také pro televizní studia. 

Dalo by se říct, že kolem jedinečného skladatele Bulise se po jeho smrti vytvořil kult, ovšem zcela jiného charakteru než u Freddieho Mercuryho, Elvise Presleyho nebo lady Diany. Bulisovu tvář neznáme z televizní obrazovky nebo z koncertů. Nejraději se hudebně realizoval v divadelním prostředí. Nic to však neubírá na síle jeho umělecké výpovědi.

text: Roman Jireš

Témata: Jiří Bulis, Smrt si říká rock'n'roll, filmová hudba