Václav Hrabě - Zemřel v pouhých 24 letech. Jeho texty však žijí dodnes

Václav Hrabě se narodil před osmdesáti lety do rodiny železničáře Jana Hraběte a jeho manželky Magdalény. Byl to český básník a zástupce takzvané beat generation, která se vyznačovala bohémským způsobem života.

Po dokončení hořovického gymnázia odešel studovat češtinu a dějepis do Prahy. Tam jeho život nabral až zběsilé tempo. Zatímco přes den chodil do školy, večery trávil v klubech a nad ránem psával básně. "On byl nespavec. Potřeboval se nabít nějakou energií, to byly ty kluby a muzika, pak přišel domů a byl schopen psát," líčil jeho kamarád Josef Rebec. 

VIDEO: Adam Mišík natočil duet se svým otcem Vladimírem. Variace na renesanční téma má novou verzi

Možná i proto, že byl velkým milovníkem muziky, se spoustu jeho básní povedlo zhudebnit. Verše jeho Variace na renesanční téma, které říkají "láska je jako večernice, plující černou oblohou, náš život hoří jako svíce a mrtví milovat nemohou", zná v tuzemsku téměř každý. V roce 1989 je proslavil Vladimír Mišík, který je s kapelou Etc. zahrál na masových demonstracích na pražské Letné.

"Domluvili jsme se s Vláďou Mertou, a začali jsme vystupovat jen se španělkami jako Čundrground. Najednou jsem ale zjistil, že ty bigbítové písničky, které mám, se takhle prostě nedají hrát. Začal jsem si proto tak trochu zrychleně psát na tohle hraní repertoár, a vytanuly mi na mysl i ty pomuchlaný papíry s Hrabětem," popsal muzikant, který později zhudebnil i další Hrabětovy texty, jako například Ty II., Jam Session nebo Tma stéká do kaluží.

Z básníka tak udělal hrdinu bigbítové generace. Bohužel však posmrtně. Václav Hrabě zemřel dne 5. března 1965, když si kolem třetí ráno po příchodu domů z práce jako obvykle přitápěl plynovým sporákem. Plamen jednoho hořáku však uhasl a spící Hrabě se otrávil kysličníkem uhelnatým. Bylo mu pouhých 24 let.

Knižní podoby svých veršů se nedožil

Hrabě měl k hudbě velký vztah. Jak jsme již zmínili, ještě při škole hrával v klubech jazz a dixieland. Uměl na housle a učil se také na klarinet. "Vždycky, když přišel Vašek s klarinetem, tak jsme to mohli zabalit. Všecky holky byly jeho," vyprávěl kolega z kapely Vladimír Jiráň.

Smrt si říká rock'n'roll: Příběhy zesnulých hvězd

Legendy vyprávějí, že verše Hraběte, které dokonale vystihovaly pocity a atmosféru začátku 60. let v tehdejším Československu, si lidé opisovali s tužkou a blokem v ruce před výlohou knihkupectví. Vydání vlastní básnické sbírky se však rodák z Příbrami nedožil. Edice Stop time (1969), Blues v modré a bílé (1977) a Blues pro bláznivou holku (1991) vznikly až po jeho smrti.

Ještě dříve, než v knihách se však Hrabětovy verše objevily v roce 1967 na recitovaném albu Poezie a jazz II s hudbou Karla Velebného a jeho SHQ. Daleko známější je pak nahrávka Pár tónů, které přebývají... Verše na ní recituje se svou charakteristickou zaníceností Mirek Kovařík, vlastník části Hrabětovy pozůstalosti.

Ceny OSA získali Xindl X, Mirai, Petr Janda nebo posmrtně Jiří Běhlohlávek

"Tohle je deska o vztahu jednoho recitátora, několika rockerů a pár dalších lidí k poezii básníka, který se nedožil ani pětadvaceti, natož knižní podoby svých veršů. Ostatně, co se kdy z Václava Hraběte zveřejnilo, téměř vždy bylo neseno vděčnou láskou a obdivem přátel a skromných nadšenců," napsal v komentáři k původnímu LP Jiří Černý.

Příliš velké srdce

Když v roce 1964 přijel do Prahy americký beatnický básník Allen Ginsberg, stal se mu Hrabě osobním průvodcem. Krátce na to však začal mít problémy. Nesehnal učitelské místo, scházely mu finance a rozpadlo se mu manželství. Po rozvodu bydlel v jednom malém bytě s bývalou ženou, která se znovu vdala a narodil se jí druhý syn. Je pohřben v brdských Lochovicích, kde strávil mládí. "Posilněte se večer vás budou operovat. Vezmou vám srdce. Máte příliš velké srdce na to, abyste s ním mohl žít," napsal Hrabě v básni Infekce.

Text: Roman Jireš

Témata: Václav Hrabě, Vladimír Mišík, jazz, dixieland