Tajemství skořápkářů: Proč jsou pouliční sázky hazard na druhou

Můžete být dítě štěstěny, mít oči jako ostříž a mozek jako Einstein. Ani to vám ale nezaručí výhru u pouličních skořápkářů a podobných vykuků. Jednoduše proto, že nehrají fér. Prozradíme vám, jaké fígle používají. Kdyby vám to přeci jen nedalo, tak ať víte, do čeho jdete.

„Na výletě v Paříži jsem viděl, jak někdo zrovna vyhrál ve skořápkách 200 euro. Řekl jsem, že to taky zkusím a opravdu: Napoprvé i podruhé jsem ukázal na správnou skořápku! Namlsaný hraju dál, jenže pak se ke mně najednou štěstí obrátilo zády. Zkusil jsem to ještě dvakrát, nakonec jsem ale místo výhry odcházel o 40 euro chudší,“ popisuje na cestovatelském serveru uživatel Lucas svou zkušenost.

Podobně jako Lucas dopadne každý, kdo se skořápkářům chytne na lep. Kromě Paříže na tyto podvodníčky běžně narazíte i v Benátkách, Barceloně, Budapešti a dalších turisticky vyhlášených metropolích. Stovky, možná tisíce let starý podvod tu jen kvete, protože i dnes jen málokdo tuší, v čem je háček. Vždyť na první pohled ta hra vypadá tak jednoduše!

Podvod jménem skořápky: V čem je ten trik

Skořápkáři používají úplně stejné fígle jako iluzionisté u karetních her. Mají rychlé prsty a umějí ve správný okamžik odvést vaši pozornost jimi zamýšleným směrem. Jen místo s kartami „kouzlí“ se skořápkami nebo tácky. Jednoduše řečeno: Kromě pohybů, které vidíte, dělají i další pohyby, které už nevidíte. Schválně vás nalákají na prázdnou skořápku a kuličku nenápadným pohybem schovají vedle.

Skořápkáři jsou tak dobře trénovaní, že jako amatér nemáte ve hře jeden na jednoho šanci. Jenže to není všechno. Tihle podvodníci nikdy nepracují sami, bývá jich celá skupina. Díky tomu na vás mohou kromě iluzionistických triků zkoušet také psychologické, nátlakové a manipulativní techniky. A ty jsou možná ještě nebezpečnější než kouzelnické fígle. Pojďme se na ně podívat podrobně.

Mistři psychologické manipulace

Vraťme se na začátek k Lucasovi a jeho příběhu. Jak sám říkal, do hry se zapojil poté, co viděl na vlastní oči, že někdo opravdu vyhrál. Problém je v tom, že domnělý vítěz byl ve skutečnosti člen skořápkářské party. Secvičené divadélko s „volavkou“ mělo za úkol nalákat někoho z venku, kdo do podvodnického banku přispěje vlastními penězi.

Také to, že Lucas na začátku vyhrával, nebyla náhoda. Skořápkáři ho schválně namlsali, aby si začal ve hře věřit a zapomněl na soudnost. Když po pár výhrách poprvé prohrál, byl si jistý, že své peníze nejen vyhraje zpátky, ale ještě znásobí. Jenže podvodníci mají hru pevně pod palcem, takže nic takového se nestalo. Chudák Lucas zbaštil návnadu i s navijákem.

Dokud hrajete, shluk lidí kolem stolku vás povzbuzuje a hecuje, abyste hráli co nejdéle a vsadili co nejvíc peněz. A vy nejspíš poslechnete. Chcete přece před ostatními vypadat jako hráč. A ne jako srab, který hraje při zdi. Hlučné fandění, gesta a drobné postrkávání vás navíc rozptylují, takže se nemůžete soustředit. Ani na hru samotnou, natož na rozhodnutí, kdy raději skončit. A často právě i fandící diváci jsou součástí skořápkářské party.

Na ulici nehrajte, zkuste radši štěstí online

Hraní hazardních her na ulici vždycky zavání průšvihem. Nikdo tu za nic neručí – kromě toho, že když se něco zvrtne, můžete se snadno dostat do nepříjemného konfliktu. Slovního, nedej bože fyzického. A to za to nestojí. Pokud chcete hrát, zkuste radši online casino a online hry. Třeba ty od Sazky fungují i na mobilu a všude tam, kde je internet. Takže i v Paříži.

PR