Vydáno 18.10.2020 | autor: redakce
Česká republika už třetí týden připomíná Půlnoční království, zpěv na veřejnosti nebo ve skupinách je na našem území zapovězen. Pokud vás náhodou vaše oblíbené písně ponoukají k zakázané činnosti, sestavili jsme výběr kompozicí, které je bezpečné si pustit.
TOP 10 instrumentálních písní. Pššššt! Když nezpívají Pink Floyd, Led Zeppelin, Blue Effect, Mr Oizo a další
Píseň Interstellar Overdrive vyšla na debutu The Piper at the Gates of Dawn z roku 1967, tedy v době, kdy byl původní zpěvák a skladatel Syd Barrett ještě v plné síle. Jedná se o jednu z prvních instrumentálních skladeb v rockové hudbě.
Když si tehdejší manažer kapely Peter Jenner broukal melodii a nemohl si vzpomenout, odkud ji zná, Syd Barrett ho zkoušel napodobit s kytarou – tak vznikl hlavní chromatický riff. Basová linka se později stala základem pro jinou skladbu Let There Be More Light od Rogera Waterse.
Sonic Armada je součástí šestého alba Le voyage dans la lune (Cesta na Měsíc) francouzského elektronického dua Air. Desku natočila coby soundtrack ke stejnojmennému němému filmu od Georgese Mélièse z roku 1902, který je jedním z prvních sci-fi filmů na světě.
Film původně existoval v černobílé i ručně kolorované verzi, ta ale byla až do roku 1993 považována za ztracenou. Nakonec se našla v Barceloně a až do roku 2011 probíhala její pečlivá rekonstrukce, aby mohla znovu spatřit světlo světa se svým zbrusu novým hudebním doprovodem.
Jedná se o první instrumentální skladbu, kterou Radiohead nahráli pouze za použití syntezátorů. Přestože píseň vznikla už během příprav ikonického alba OK Computer v roce 1997, na finální playlist desky se nakonec nedostala. Kapela ji ale využívala jako úvodní píseň na OK Computer turné.
Na oficiální vydání kompozice čekala celých dvacet let, než se objevila spolu s mnoha dalšími dříve nepoužitými skladbami z tohoto období na B straně remasterované desky nazvané OKNOTOK.
Jedná se spíš o bubenické sólo než o plnohodnotnou skladbu, přesto se Mody Dick stal nedílnou součástí koncertů Led Zeppelin. Na albu Led Zeppelin II má jen přes čtyři minuty, živě ale někdy trvala až půl hodiny, přičemž zbytek kapely jen odehrál úvod, pak si odešel odpočinout do zákulisí a vrátil se na závěr. John Bonham celou tu dobu mlátil do bicích, někdy jen holýma (a ve výsledku zkrvavenýma) rukama.
Okopírovali melodii písně, nebo ne? Led Zeppelin zamíří se Stairway To Heaven opět k soudu
Původně se píseň jmenovala Pat’s Delight, podle Bonhamovy manželky. Jestli pro ni ale bylo opravdu potěšením poslouchat „běsnění“ svého muže, se nám nepovedlo zjistit.
Nizozemská kapela Ekseption v šedesátých letech začínala s jazzem a R&B, ale po zhlédnutí koncertu The Nice s Keithem Emersonem za klávesami se rozhodla přeorientovat na klasický rock. Přestože desky formace obsahovaly i vlastní autorské skladby (převážně instrumentální), největší úspěch jim přinesly moderní předělávky vážné hudby, například Bachova Toccata nebo Air, Beethovenova Pátá symfonie nebo Smetanova Vltava.
Po odchodu klávesisty Ricka van der Lindena se snažila kapela přeorientovat jazzovějším směrem, ale desky se již nesetkaly s takovým ohlasem a skupina se nakonec rozpadla. K příležitostným reunionům docházelo ale až do smrti van der Lindena v roce 2006.
Legendární deska Nová Syntéza, kterou vydal tehdy počeštěný Modrý Efekt spolu s Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu v roce 1971, mimo jiné přinesla i tento nesmrtelný hit. Přestože původní verze je instrumentální, existuje i pozdější verze s textem.
Skladba se stala základem hned dvou písní francouzské animované skupiny One-T: Music is the One-T ODC, a především The Magic Key. Mnoho fanoušků po celém světě dodnes netuší, že samply patří ve skutečnosti Blue Effect.
Quentinu Dupieuxovi, známějšímu pod pseudonymem Mr Oizo, na vytvoření této písně stačily pouhé dvě hodiny a syntezátor Korg MS-20. Skladba vyšla původně jen jako bonus jeho debutového alba Analog Worms Attack.
Přestože Dupieux o hudebních klipech řekl, že jsou „otravné a k ničemu“, právě videoklip udělal z Flat Beat hit první velikosti, a to především díky postavičce Flat Erica, se kterou Dupieux natáčel krátké filmy i reklamní kampaň pro Levi’s.
Singl z prvního alba Daft Punk nazvaného Homework vyšel v roce 1995 a zpočátku se nesetkal s velkým úspěchem. To se změnilo, když ho začalo hrát na svých show jiné, tehdy slavnější DJské duo – Chemical Brothers. Píseň nakonec získala takovou popularitu, že se dodnes objevuje v žebříčcích nejlepších skladeb 90. let.
Videoklip režíroval Spike Jonze a můžeme v něm sledovat krátkou epizodu ze života psa/člověka Charlese, který se později objevil i v dalším klipu z debutového alba k písni Fresh.
Titulní skladba stejnojmenného filmu (v češtině Ohnivé vozy) je nesmazatelně spojená s Olympijskými hrami. Sám film o olympiádě v Paříži v roce 1924 pojednává, píseň zazněla také na hrách v Sarajevu (1984) a Atlantě (1996).
Její nejslavnější olympijské zpracování je nepochybně ze zahájení her v Londýně z roku 2012, kdy s ní vystoupil Londýnský symfonický orchestr spolu se samotným Mr. Beanem v podání Rowana Atkinsona. Vangelis se krátce po vydání této písně přiznal, že vůbec neumí noty, a že skladbu složil jen tak, podle sluchu.
Gershon Kingley byl prvním umělcem, který začal v živých vystoupeních používat syntezátor Moog. Používá ho i v této skladbě z alba Music to Moog By (a protože to byl opravdu velký fanoušek Moogu, i jeho kapela se jmenovala First Moog Quartet). Skladba se stala hitem hlavně prostřednictvím mnoha coververzí, například od Hot Butter, Aphexe Twina, Crazy Froga nebo Muse.
Takový úspěch ale Kingley v době vydání nečekal a polovinu práv na skladbu neuváženě prodal. Když si ve svých padesáti konečně šel pro zlatou desku, nikdo mu nevěřil, že to byl opravdu on, kdo Popcorn napsal.
Text: Barbora Pěchová, foto: archiv iReport
Témata: Led Zeppelin, Pink Floyd, Blue Effect, Radiohead, Ekseption, Air, Mr Oizo, Daft Punk, Gershon Kingley, Vangelis
