LIVE: Kensington - Když nejlepší nizozemská kapela dobývá Česko

Vydáno 13.04.2018 | autor: Matěj Chalupa

Kensington se k nám vracejí na klubové koncerty a festivaly s železnou pravidelností již několik let, ani letošní rok není výjimkou. Den po koncertu v pražské Roxy navíc zavítají i na brněnskou Flédu. 

LIVE: Kensington - Když nejlepší nizozemská kapela dobývá Česko LIVE: Kensington - Když nejlepší nizozemská kapela dobývá Česko


KENSINGTON 
ROXY, PRAHA
12. 4. 2017

Na oba koncerty si jako výpomoc přizvali nováčky tuzemské (původem jsou však z L. A.) kytarové scény The Silver Spoons. Ti hned zkraje svého setu vyslali k návštěvníkům jasné sdělení: "Nevadí nám, když nebudete tančit, my totiž budeme." A toho se drželi po celý svůj čas na pódiu. Klukovské tanečky doplňující sympatický, místy možná až moc roztříštěný indie rock, však přítomné zaujaly natolik, aby je dostatečně nažhavily pro hlavní hvězdy večera.

FOTOREPORT: Kensington zahráli v pražské Roxy řízný indie rock

Vzhledem k tomu, že nizozemská čtveřice už české publikum velmi dobře zná, a to samé platí i opačným směrem, obě strany pomyslné koncertní barikády moc dobře věděly, co od sebe mohou očekávat. Kensington vyběhli na pódium vybaveni jak skladbami ze zatím posledního alba Control (2016), tak i staršími a zatím stále nejúspěšnějšími hity z dřívějších let. A tak, jak je pro ně typické, je bez rozmýšlení stříleli jednu za druhou. Na přemýšlení nebyl čas, v první půli koncertu pak ani na rozsáhlejší komunikaci s publikem. Výměna nástrojů, letmý pohled, rychlé poděkování a jede se dál.



Zatímco z počátku koncertu zaznělo několik zásadních skladeb z posledního alba, v druhé půlce došlo na osvědčené War, Rivals, Word You Don’t Know nebo Riddles. S každou další odehranou skladbou koncert gradoval, až se mohlo zdát, že základní část zakončující Control už ten večer nic nepřekoná. Opak byl však pravdou, v zaslouženém přídavku zazněla hned po Little Lights velmi oblíbená Streets, které se i na koncertech pravidelně dostává velké pozornosti a kapela si během ní s fanoušky vždy ráda pohraje. Nejlepším možným zakončením však byla pravděpodobně nejtvrdší skladba St. Helena, která v živém provedení nabírá nepředstavitelných rozměrů, zejména co se týče překrývajících se kytarových pasáží a prostupujícího hluku.



Kensington opět bez problémů potvrdili, že nejen u sebe doma jsou ve svém oboru naprostou špičkou. A ačkoli je zřejmé, že vyprodané stadiony, tak jako doma v Nizozemí, na ně ve zbytku světa stále ještě čekají, vše zatím nasvědčuje tomu, že i toho se kapela jistě brzy dočká.

text: Matěj Chalupa, foto: Marek Holoubek

Témata: Kensington, Roxy, indie rock

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít