Michael Schenker interview: První koncert, jaký jsem navštívil, byl ten, na kterém jsem sám hrál

V rámci Michael Schenker Festu využíváte služeb hned několika zpěváků. Můžete popsat jejich silné stránky?
Jasně. Přišli z rozdílného prostředí a každý má jinou kvalitu hlasu, Gary Barden zpívá ve střední poloze, s velkým feelingem, srdcem, duší a energií, mám ho moc rád. Graham Bonnet má unikátní vysoký vokál, Robin McAuley má vlastně popový, zato velmi vřelý hlas, který se, mimochodem, neustále zlepšuje. A Doogie White, to je typický metalový zpěvák, umí podat texty, je to showman, v podstatě divadelnický typ osobnosti. Takže každý z nich je totálně jiný.  

Michael Schenker interview: V sedmnácti letech jsem přestal poslouchat muziku

Metallica nedávno překvapila publikum při pražském vystoupení známým českým šlágrem Jožin z bažin. Nepřipravíte fanouškům také podobné překvapení?
Já jsem velký strůjce překvapení, hehe. Kdo ví, možná si něco takového také přichystám. 

Cítíte ještě tlak očekávání ze strany fanoušků? Zajímá vás hodnocení kritiků, nebo desky nahráváte hlavně pro sebe a svůj dobrý pocit?
Jsem umělec, mám rád muziku, miluji to, co dělám. Hudbu tvořím proto, abych se vyjádřil, a nemám žádná očekávání. Jsem rád, když je publikum šťastné. Já jsem šťastný, když hraju. To je celý můj koncept, jak být kreativní. 

Použil jste i starší, dosud nevyužité nápady, nebo jste nové album Resurrection tvořil takzvaně od nuly?
Původně měly být všechny písně zcela nové, až do doby kdy se mě někdo zeptal, jestli nechci přidat něco staršího. Tou výjimkou jsou písničky Salvation a Heart Of Soul, měl jsem je rozpracované už z dob Temple Of Rock, bez textu a zpěvu. Líbily se mi a chtěl jsem k nim přidat zpěv, a tak se stalo. Zpěváci do toho vložili svůj díl kreativity.

TOP 20 nejočekávanějších koncertů podzimu (II.): Nightwish, Bryan Adams, Michael Schenker i Sting se Shaggym

Dnes je běžné, že se muzikanti při nahrávání ve studiu ani nepotkají. Neztrácí tím proces tvorby část svého kouzla?
Nevím, jak muziku dělají jiní. Já ji dělám od srdce, ne pro slávu ani peníze. Mám svou vizi od sedmnácti let a za tou si jdu. A studio, dobře zvolení spoluhráči a jejich individuality jsou prostředek, jak toho dosáhnout.

Během své bohaté kariéry jste spolupracoval s celou řadou uznávaných muzikantů. Máte v tomto směru dosud nesplněné přání?
Kdysi jsem si prošel různými fázemi, poznal jsem hodně věcí v hudbě i v životě. Teď už chci jen dělat hudbu, kterou mám rád a které věřím. Mám Michael Schenker Fest, skvělé spoluhráče. Jsem úplně spokojený a po ničem dalším netoužím.

BRATR JE DIKTÁTOR

Nedávno vydali společné album bratři Carmine a Vinny Appiceovi. Neplánujete společný projekt s bratrem Rudolfem?
Ne. Od bratra se držím zpátky, protože je to diktátor.

Dnes je módní vydávat různé reedice. Je nějaké album, s jehož zvukem nejste s odstupem času příliš spokojený a lákala by vás jeho "oprava"?
Nic takového mě nezajímá, co je jednou uděláno, je zkrátka hotovo. Neohlížím se zpátky, jdu kupředu. Staré věci byly vytvořeny tehdy a mají znít tak, jak zněly tehdy. Tak to patří do hudební historie a myslím si, že když se lidé věnují opravování minulého, chybí jim kreativita pro tvorbu nových věcí.

V rámci jarního turné v USA jste hráli většinou 30 písní. To je neuvěřitelná porce. Vaše diskografie je bohatá, bylo hodně složité sestavit setlist?
To není tak těžké, vezmete prostě materiál ze současného alba a přidáte skladby z minula, o kterých jste přesvědčen, že by tam měly být.

Opustil jste Scorpions, odmítl Aerosmith, ke spolupráci vás nezlákal ani Ozzy Osbourne. Evidentně si věci rád děláte po svém. Byl jste takový už jako dítě?
Vždycky jsem měl svůj vlastní způsob přemýšlení a práce. Odmalička jsem byl muzikant, bubnoval, střídal nástroje, zpíval, bavilo mě celkově dělat muziku. A někdy ve čtrnácti nebo patnácti letech jsem zjistil, že je pro mě důležité sebevyjádření, dát muzikou vědět, jak to cítím. Dokázal jsem se otevřít a ukázat lidem, jak to mám v hlavě srovnané, a že to je odlišné od všech ostatních. Nemám rád recyklaci nápadů a recyklaci recyklací.

Vzpomenete na svůj první koncert, který jste navštívil jako dítě nebo teenager?
Bylo to mé vystoupení se Scorpions, když mi bylo 11 let, zahrál jsem s nimi dvě instrumentálky. Může to znít neuvěřitelně, ale můj první koncert byl opravdu ten, na kterém jsem sám hrál.

JINOU HUDBU NEPOSLOUCHÁM

Stále platí, že neposloucháte žádnou hudbu? Jak tedy trávíte volný čas?
Ne, jinou hudbu neposlouchám. Baví mě tvořivá práce a design, upravuji si zahradu i věci v domě, když zrovna nehraji nebo neskládám.

Dnes lidé vše fotí na mobil a okamžitě sdílejí na sociálních sítích. Ač patříte mezi uznávané hvězdy, nezdá se, že byste přehnanou pozornost vyhledával. Zažil jste situaci, kdy vám byl zájem okolí vyloženě nepříjemný?
Chápu, že lidé chtějí podpisy a fotky, rád jim vyhovím. Jen musí oni chápat, že můj čas je pečlivě naplánovaný a program velmi nabitý.

Dá se říct, že běžný člověk nebývá po 60. narozeninách na vrcholu sil. Řada muzikantů a kapel ale i v pokročilejším věku pokračuje v kariéře a na koncertech podává stále prvotřídní výkony, i když jejich životní styl nebyl vždy vzorový. Čím to podle vás je?
Nevím, jak ostatní, ale já jsem se nikdy nepřeexponovával, i když ve středním věku jsem poznal dost o životě i hudbě. Hraní na pódiu mě těší, skládám hudbu, která je upřímná, a to mě udržuje svěžího.

Nahrát dnes desku je zcela jistě snazší než v 70. nebo 80. letech. Na druhou stranu je mnohem větší konkurence. Jak byste naše čtenáře nalákal, aby si z obrovské nabídky koncertů vybrali zrovna ten váš?
Přijďte se podívat na Michael Schenker Fest, je to velká show se čtyřmi skvělými zpěváky, hrajeme klasické fláky, věci z mé minulosti i nové skladby.

text: Tomáš Rumler, foto: archiv

Témata: Michael Schenker, Scorpions