Rybičky 48 interview: Chceme z muziky cítit síru, oheň, ženský a syrovost

Léto je v peytchi, na Bouzově jsem vás viděla, jak dáváte kytaru fanouškovi z publika. Co vás to popadlo?
Petr: Jako všechno ostatní nás to napadlo jako děsná kravina, kterou chceme uskutečnit. Vymysleli jsme to, že zajdeme do krámu a koupíme kytary.
Kuba: Nejdřív jsme je chtěli roztřískat na Votvíráku, ale pak nám to přišlo jako škoda. Řekli jsme si proto, že radši ty kytary věnujeme někomu, kdo na ni chce třeba začít hrát, jen k tomu není úplně rozhoupanej. Jednu daroval Breny na Votvíráku a druhou Péťa právě na Bouzově, mně ta basa hrála hezky, tak jsem si ji nechal. (smích) Přitom jsem to celé vymyslel a nakonec jsem z toho vycouval. (smích)

Hrady CZ: Pátek na Bouzově ovládli Rybičky 48 nebo Olympic, volily se nejlepší masky

Breny: Nejlepší bylo, když jsem stál ve frontě a čirou náhodou jsem tam potkal Marka Ztraceného. On na mě, co tady dělám. Říkal jsem, že jdu koupit kytary na rozmlácení. V tu chvíli se na mě podíval prodavač divným pohledem. (smích)
Kuba: Vždycky jsme si to chtěli vyzkoušet po vzoru našich hvězd…
Breny: … ale neměl jsem srdce na to ji rozmlátit, tak jsem šel za klukama a navrhl, abychom je dali lidem. Když jsem ji věnoval na Votvíráku, v tu ránu se o ni strhla desetiminutová bitka.
Kuba: Jednou tu kytaru rozmlátím na pódiu, ale budu nalitej a tu Federerku za 30 tisíc rozmlátím. Když to bude spontánní, v ten moment to smysl má. (smích)
Petr: Ale nemůžeš házet kytaru do davu, tím bys někomu rozbila hlavu. Přišel jsem k prvním řadám a věnoval ji jednomu klučinovi, který mi říkal, že na ni bude hrát. Pak mi posílal fotku s tím, že opravdu začal.

Nevíš, zda na ni hraje doteď?
Petr: Tak to nevím, až do takové role pěstouna jsem se neangažoval. (smích)
Kuba: Ale kdyby mu to zůstalo, mohl by být našim revivalem a mohl by za nás jezdit ty menší štace. (smích)

LEDKY A PÁRY JSOU PRO BUZNA PARTY, K NÁM PATŘÍ SÍRA A OHEŇ

Letos jste zaujali ohnivou show, jak tento nápad vznikl?
Kuba: Máme rádi audiovizuální vjem. Chtěli jsme mít obraz kapely, aby to krom hudby i dobře vypadala. To, že strhneš oponu a děláš ohně, dělaly kapely v sedmdesátých a osmdesátých letech, dnes se tomu všichni vracej. Ledky a taková pára nad hrncem je hezká pro popové kapely a buzna bandy. Hrozně s klukama chceme z muziky cítit síru, oheň, ženský, syrovost - a ohně k tomu zkrátka patřej. Tak jsme si řekli, že když můžeme mít za vystoupení peníze, tak nebudeme chtít větší prachy z koncertu pro sebe, ale že to radši dáme do toho, jak to vypadá. Kapela je vždy velká tak, jak ji ukážeš.
Petr: Když začne chodit více lidí a trochu zvýšíš cenu, tak se to automaticky snažíš vrátit divákům. Proč to děláme? Samozřejmě se chceme živit muzikou ne jenom dva tři roky, proto nejsme po penězích tak hladoví, ale chceme show zvedat. Zároveň říct lidem, že jsme vděční, že na nás choděj a že chceme být větší a lepší.
Kuba: Přesně tak se to dělá v Americe, u nás na to všichni kašlou. Tady se kapelám zvyšují honoráře, přitom show mají pořád stejnou a nic nepřivezou navíc. Podle mě to je podvod jak na diváka, tak na pořadatele.

Byl důvod ohnivé show i ten, aby vás pořadatelé akcí nasazovali v lepších časech?
Kuba: Určitě, to je základ marketingu kapely. V momentě, kdy máme nějakou nadstandardní show, tak si ji může pořadatel přifařit k akci…
Petr: … a říct si: "Já jsem měl na show ohňostroj, je to pro něj v ten moment přidaná hodnota."
Kuba: Samozřejmě jsme nabízeli pořadatelům, že budeme hrát v normálních časech bez ohňostroje, protože kdybychom hráli za dne, nikdo by nic z ohňostroje neviděl a to by bylo celkem smutný. (smích) Určitě jsme nikomu nedrželi nůž pod krkem, ale dali jsme jim na vybranou. Je to stejný jako když chceš udělat dojem na ženskou, vždycky nabídneš to nejlepší. (smích)

Stala se nějaká nehoda s tím spojená?
Kuba: Ne, máme profíka, který patří mezi nejlepší v oboru. Je z toho nadšený a v létě s námi odjel asi 30 koncertů. Teď s námi bude i ve Foru Karlín. Máme to udělaný jako když přijede americká kapela s plnou náloží. Vůbec jsme to neošulili a nepotřebuju to říkat jen tak, abychom prodali lístky, protože už je to v tuto chvíli téměř vyprodaný. Je to odměna jak pro nás, tak pro fanoušky. Pro nás to je meta a máme z toho hroznou radost, že přípravy můžeme prožívat takto v klidu a nemusíme se strachovat, jestli prostor naplníme.

Teď vás čeká 12 velkých koncertů (šest v ČR a šest na Slovensku), na co se můžeme těšit?
Petr: Jedeme s kapelou Zoči Voči, se kterou jsme se asi před dvěma lety skamarádili a řekli jsme si, že si dáme společné turné.
Kuba: Aneb borovička rum tour. (smích)
Petr: A ve Foru budeme mít ještě Imodium, se kterými jsme jeli jarní šňůru. Vlastně nám to Thom Fröde oznámil, když jsme po nějakém koncertu u něj na pokoji chlastali.
Kuba: Jednak byl ve svým a jednak asi jako jedinej z nás měl u sebe chlast v tu chvíli (smích), tak jsme mu to odkejvali. Obě kapely budou hrát nějakých 35 minut. Určitě si s námi zazpívají ti, co nás doprovázeli během let, tedy Pekař, Kuba Děkan, Bára Zemanová apod.

Rybičky 48 a Imodium vyprodali jako Správní chlapi plzeňskou Šeříkovku

CHTĚLI JSME BÝT HUDEBNÍ FORREST GUMPOVÉ

Turné nese název 115 tour, 15 let vám nestačilo?
Kuba: U nás je jedno kilo hezčí než to druhý, tak jsme si ho tady taky přidali. (smích) Stovku jsme si přidali proto, že se s tím dá dál vtipně pracovat. V rámci tohoto turné se nám to zdálo dobrý a chtěli jsme být takoví hudební Forrest Gumpové či Cimrmani. (smích) Vysvětlení bude ve Foru, na začátku bude formou intra sděleno, co jsme prožili za těch 115 let, i s povídáním, videem apod. Takže název je klasicky pro srandu lidem i králíkům. (smích)

Jakých bylo 15 let na scéně?
Petr: Dobrý, bez nich bych neměl tento styl života ani náhodou.
Kuba: Nelituju, kdybych si mohl projít znovu všema chybama, kterých jsem se dopustil, klidně do toho jdu znovu. Bylo to krásných 15 let, něco bolelo, ale kdybychom to neprožili, tak bychom si nemohli vážit chvílí, kdy nás nic nebolí.

Rybičky 48 interview: Tréma před koncertem? Je to jak před prvním sexem, těšíš se, že tam budeš

Je něco v rámci srandy, do čeho byste nešli?
Petr: Na to bacha, tam ty mantinely moc nejsou. (smích)
Kuba: U nás sranda začíná, kde končí veškerá legrace, ale zas to musí být chytrý humor, ne ten, že bychom si čůrali do skleniček apod.

Po Foru Karlín máte naplánovanou pauzu, jak dlouho potrvá a proč jste se pro ni rozhodli?
Petr: Potrvá čtyři měsíce.
Kuba: Což je pro nás nejvíc za těch 15 let. Dosavadní nejdelší pauza trvala v kuse měsíc. Ale nebudeme se flákat, není to na odpočinutí od sebe, ale koncertní pauzy využijeme k tvůrčím počinům, na které jinak nezbývá čas. Pojedeme do Kalifornie nahrávat jeden či dva singly. Vyrazíme tam, začínaly naše vzory Blink-182 či Green Day. Chtěli jsme tam vždy jet, nasát zdejší atmosféru. Takže pauza je proto, abychom si splnili sen, v klidu nahráli singl, užili si to tam a nemuseli se nervovat dalším koncertem.

Vydáte ještě před pauzou nějakou novinku?
Kuba: 22. listopadu vyjde písnička k patnácti letům s názvem Čas líbá nás. Bude o tom, že stárneme. Chceme ji vydat přesně na výročí prvního koncertu v Kutné Hoře. Záběry z tohoto koncertu se v klipu objeví, natáčela ho Péťova máma, tehdy jsme hráli ještě v převlecích. Já jsem byl za vojáka, Petr měl brýle a plášť a vypadal jak Lenka Plačková a Ondra měl pršiplášť a umělý nos. (smích)

Pociťujete na sobě, že "stárnete"?
Kuba: Třicítkou jsem začal pociťovat, že se ze mě stává komplexní člověk.

Kubo, všimla jsem si, že jsi změnil životosprávu, co tě k tomu vedlo?
Kuba: Dal jsem si měsíční pauzu v pití, nepít jsem si vyzkoušel po patnácti letech, co jezdíme. Pak jsem si dal redukci, protože když se musíš nadechovat před tím, než si chceš zavázat tkaničku, je to fakt vopruz. Řekl jsem si, že by bylo dobré zhubnout pár kil. Navíc by mi líp šlo i surfování, o které jsem se zkraje roku pokoušel a v lednu bych ho rád zopakoval.

S Pekařem jste úspěšné autorské duo, krom psaní pro ostatní jste si vytvořili i svůj projekt…
Kuba: Vzniklo to jako sranda, singly jsme měli venku a další jsme měli naplánované na později. Měl jsem v šuplíku jednu písničku, která se nehodila nám ani Pekařovi, tak jsem si říkal, že je jí škoda, že si ji uděláme pro radost. Jednou na to na to po letech zavzpomínáme, že jsme se v létě 2017 nenudili. Bylo to o kreativitě a o tom udělat si v hudbě výlet někam jinam. Rybičky i Pekař jsou určitým způsobem limitovaný a tady jsme si mohli udělat čistě to, co jsme sami chtěli. Písniček, co mám rozepsaných v kompu s tím, že je dodělám, je v současné době asi 25, pak mám ještě asi 30 hotových, co se mi zatím nikam nehodí. Někdy se stane, že z písničky vezmu větu, někdy refrén a je to spíš dadaismus, jak já tomu říkám. Jsou to spíš písničky na díly. A já jsem automechanik svých vlastních písniček.

Tour 115 let:
17. 11. Ostrava
18. 11. Liberec
1. 12. Brno
2. 12. Písek
16. 12. Praha

Text: Hana Bukáčková, foto: Aneta Jodar, promo

Témata: Rybičky 48, Tour 115 let, Kuba Ryba