Rybičky 48 interview: V Americe si trávu objednáš jak pizzu

Vydáno 21.11.2018 | autor: Hana Bukáčková

Rybičky 48 potěšili fanoušky novým dvojalbem. První disk Best Fuck Off zahrnuje singly nahrané za posledních pět let, ten druhý Pořád nás to baví umožnil jednotlivým členům nahrát si písně podle svého osobního vkusu. Jak kapela přiznává, měla prý tvůrčí přetlak. Žádné žánrové mantinely, žádná nucená singlovost. Už 22. listopadu představí novinky v pražské Lucerně, která je již vyprodaná. Křest proběhne v brněnské hale Vodova 15. prosince.

Rybičky 48 interview: V Americe si trávu objednáš jak pizzu Rybičky 48 interview: V Americe si trávu objednáš jak pizzu

Zkraje roku jste byli v Americe, o vašem pobytu vyšel i krátký dokument Americká krása. V čem podle vás tkví americká krása?
Kuba: Místo od místa. Jsem magor, cítím energie z místa, kde jsme. Podle toho jsem si vybíral například barák. Moc hezký dojem na mě zanechaly ulice, kde je nápis Hollywood. Nevím, jestli to je tím, že tam bydlí kreativní lidi, ale působilo to na mě dobře. Na druhou stranu tam byly smutný věci, proslulá pláž Venice byla hodně špinavá. Jsou to věci, na které čumím v seriálu, vše ti najednou přijde menší. Čekal jsem to jiný.

Co Petr?
Petr: Mě nejvíc trklo to, že všechny věci, které znáš z filmů, jsou obrovský, ale ony nakonec nejsou. Centrum LA je to samé jak Pardubice, jen to má vysoký baráky. Jednak mají geniálně udělanou dopravu, kdy je osmiproudá dálnice ucpaná a nikoho nenapadne, že by to objížděl přes město, ve špičce projedou tak čtyři auta. Když se točí filmy nebo se fotí, máme tendenci udělat americký obraz, postprodukci a barvení. Tam nic takového nemusíš, tam to všechno je. Žádné filtry, tam to má barvy, o které se tady marně pokoušíme. Splnil jsem si sen, půjčil jsem si bílého mustanga, nařezaný gétečko se zvýšeným výkonem, strašný peklo. Zároveň jsem zjistil, že bych takový auto doma nechtěl, protože není tak dobře ovladatelný. Dětská dušička zaplesala, když přepneš na nejsportovnější funkce a sešlápneš plyn na podlahu, to se dějí hrozné věci.  

Rybičky 48 interview: V Las Vegas si nás lidi fotili v domnění, že kolem jedou nějaký americký rockstars

Ještě něco vás tam zaujalo?
Kuba: Je boží, jak je tam všude legální tráva. Sedli jsme si do mustangu, sjeli se trávou, poslouchali u toho Backstreet Boys a jezdili jsme centrem jako největší tvrďáci.
Petr: Trávu si tam objednáš jak pizzu. Tam je na to dokonce aplikace, kde vidíš, kde mají nejblíže trávu. Bydleli jsme v takovém apartmánovém hotelu asi s třiceti osmi patry, pobývali jsme nahoře, měli jsme i balkon. Pikolík nám parkoval zaparkovaný auta do garáže.
Kuba: Já se koupal v obrovské mramorové vaně s Brenym, který říkal: "Není to takový teplý, když jsme ve vaně spolu?" A já že není a za chvílí se kouknu, jak si prohlížel v mobilu nahý fotky holek. Tak to teplý trochu bylo, ale ne zas tak. (smích)

Netoužili jste si tam někde zahrát?
Kuba: Byli jsme v podnicích Whisky a Go Go, kde se střídali dobří muzikanti a kapely po dvou písničkách. V podnapilém stavu jsme si říkali, že si tu taky zahrajeme, když tu jsme. Ale dozvěděli jsme se, že je tam čekačka půl roku a že se za to platí. Tak jsme usoudili, že nás tam nenechají jen tak zahrát. I vzhledem k tomu, že tam hraje každý čtrnáctiletý cápek líp jak my. Lepší je vyprávět, jak jsme známí a dobří v Čechách, než to tam zkoušet. (smích)

Kam pojedete příště?
Kuba: Není moc míst, odkud by pocházely naše hudební vzory. Možná Itálie a dočkáte se od nás serenády.
Petr: Nebo pojedeme do Švédska, předvedeme tvrdý metal a vypálíme tam pár kostelů. Musíme tam jet, až tam bude tma, abychom načerpali depresi.

MĚLI JSME TVŮRČÍ PŘETLAK

Po pěti letech vydáváte nové album, které zahrnuje hned dva disky. Proč jste ho nedávkovali po částech?
Petr: Protože jsme písně z jednoho disku dávkovali pět let.
Kuba: Úplně původně to bylo tak, že jsme chtěli vydávat jeden singl za druhým, vždy s klipem, a až jich bude dost, shrnout všechny na albu. To se stalo na Best Fuck Off a k tomu je nový singl Lék na duši ženy, který desku uzavírá. Druhá strana vznikla proto, že jsme si řekli, že by nebylo fér, kdybychom vydali jen bestofku. Měli jsme tvůrčí přetlak, chtělo se nám skládat. Každý z kluků si složil písničky, které si většinou i sám nazpíval. Normálně to u nás chodí tak, že něco přinesu a s klukama tomu dáme společný háv. Tentokrát si každý donesl písničku a navzájem jsme si do toho nekecali. Samozřejmě jsme to nahrávali dohromady. Ale kdo to donesl, ten měl konečné slovo. Jediné omezení bylo to, že každý bude mít maximálně tři písničky.

Takže se každý mohl vyřádit. 
Petr: Ano, ale vše jsme jeli kolektivně. Zároveň je to o vzájemném respektu. Cédo se jmenuje Pořád nás to baví a tohle měla být taky uvolněná zábava, kdy nemáš svázané ruce singlovostí, aby si nena*ral současné fanoušky a pokračovalo se v "rybičkovství". Tady jsme to nemuseli řešit. Je tam písnička s akustikou, reggae, Breny má anglickou skladbu a tak dále.
Kuba: Všechny nové písničky jsme v den vydání dali na YouTube. K té, která bude mít největší sledovanost, uděláme videoklip. Ten bude předznamenávat jarní část turné, na níž odehrajeme právě věci z druhé desky.

Kdo s jakou písničkou přišel?
Petr: Kuba je tím, že zpívá všechny písně Rybiček, hned ropoznatelný. Já tam mám jednu, kterou jsem si i nazpíval, je to Třista dní, která je o mně, o tom, jak jsem se hodně věnoval práci a málo sám sobě a svému soukromí. Před pár lety jsem přišel na to, že to není to pravý ořechový a začal jsem se transformovat jinam. Teď jsem tam, kde bych chtěl být. Mám báječnou holku, barák, ve kterém jsem si postavil vysněné studio. Ondra má Budíček pro Barnabáše, Díky!!!, Je pryč. Breny zase Evičku a For Days.

Petře, jaké to bylo být na chvíli hlavním zpěvákem?
Petr: Byla to pro mě úplně nová zkušenost. V kapele zastávám tu funkci, že se motám kolem muziky a nahrávání. Na zpěv jsem nikdy neměl při nahrávání čas, protože jsem byl nalepený na zádech tomu, kdo nahrával, a mluvil mu do toho. Ve zpěvu jsem byl spíš do počtu, když bylo potřeba udělat čtvrtý hlasy, abychom dotáhli celkovou harmonii. Vím, že můj hlas je telecí, i když si myslím, že zpívám jak Petr Janda. (smích) Nemám svůj hlas rád. Ale když byla možnost si zazpívat, využil jsem ji.

Jak vznikla spolupráce s Kukem z Horkýže slýže v písni Retro Vadžajna?
Kuba: To není on. To jsem já. Všichni se chytli. Neboj, nejsi první, kdo se spletl. Kuky tam původně měl být. Potřeboval jsem tam vytočeného Slováka, který by mi šel do taktu. Ale v době, kdy jsem píseň psal, oni řešili věci kolem svojí desky. Takže nakonec je to horkýžovina bez Horkýžů, vymysleli jsme si fiktivního zpěváka a budeme ho na koncertech prezentovat pod jménem Lojzo Vošoust, což je bratranec Jimmyho Vošousta. Bude to rumunsko-maďarský Slovák, abych tím omluvil jeho slovenštinu.

Když jsme u Horkýže slíže, ti letos mezi sebe vzali baskytaristku. Kuko odložil kytaru a začal se věnovat jen zpěvu. Dovedete si představit něco podobného i u vás?
Kuba: Nedokázal bych si představit, že máme v kapele holku, když už spolu hrajeme tolik let. Basu bych neodložil, nevím, co bych dělal s rukama, takhle aspoň vím, co hraju. Byl bych v tu ránu jak nahatý. Kdyby mě k tomu dohnaly okolnosti, upadla ruka, tak ano. Ale že bych po tom toužil, to fakt ne.

Co znamená v názvu slovo vadžajna?
Kuba: Málokdo by v éteru snesl, kdybychom vyřvávali vagína, a tak jsme to slovo převedli do angličtiny. Je to pocta všem ženám, které jsou starší než ročník 1978.

AUDIO: Rybičky 48 vydali nové dvojalbum. Zpívají na něm, že premiér je hajzl a prezident vůl

Před půl rokem jste měli Ladies night v rámci vaší soutěže ke klipu Ženy. Jaké to bylo? Tolik žen najednou, je to splněný sen, nebo noční můra?
Kuba: Pět set ženských v jeden večer. Pět set ženských druhý večer, bylo to boží. Skákal jsem každý večer do davu, aby mě odnesly na bar. Když tě nesou ženský, tak si všechny hrábly.
Petr: Když křičely mezi písničkami, bylo to hodně přísný.

PŘEVZALI JSME POMYSLNOU ŠTAFETU PO WANASTOWKÁCH

Kuba přišel i s politickou písní Na první dojem. Pokud se nepletu, vždy jste mluvili o tom, že zůstanete apolitičtí. Proč ta změna?
Kuba: Na*ral jsem se. Nerad jsem se skrz kapelu vyjadřoval politicky. Na sociální síti jsem jasně vyprofilovaný a je poznat, kam mířím. Je to jako když Wanastowky udělali Neděkujem, vypadněte, kterou jsem poslouchal jako teenager. Převzali jsme pomyslnou štafetu, za nás je to tenhle song. Vím, že se nic nezmění, ale chci, aby lidi věděli, že jsme na*raní. Snažil jsem se, aby to bylo hodně všeobecný, i když se tam reje doslova do prezidenta a premiéra. Jména tam nepadnou, protože mě se*ou ti, co tam byli předtím, i ti, co jsou tam teď. Chtěl jsem, aby politici slyšeli a uvědomili si, že jsou státní zaměstnanci. A aby podle toho makali a nebyli jen nenažraná prasata. Zároveň jsem to složil proto, aby si lidi uvědomili, že se politika týká nás všech a že by se o ní měli začít zajímat opravdu všichni. A ne jen pitomci, co si přečtou nadpis a udělají si na základě toho ucelený názor. Štve mě, že všichni fňukaj, přitom se máme nejlíp, co jsme se kdy měli. Vím, jaké to je nemít na žrádlo, a dneska se to tolika lidí netýká. Song je neutrální, abych si ho mohl zazpívat i za deset let, nedej bože. 
Petr: Pravděpodobnost je bohužel velká, protože si uvědomujeme, že nebude na hradě sedět osobnost typu Oldřicha Nového.

TOP 8 videoklipů týdne: Frontman Rybiček 48 žádá o ruku, o slovo se hlásí mladíci Sofian Medjmedj a John Wolfhooker

Narozeninový koncert máte poprvé v pražské Lucerně, ale desku křtíte v Brně. Proč právě tam?
Kuba: Proč ne? Brňáky jsme měli vždy rádi. Už před mnoha lety, když na nás chodilo dvacet lidí, v Brně přišla stovka. Když byl poslední velký koncert ve Foru Karlín, řekli jsme si, proč ne Brno. Příště to může být v Ostravě. Přijde mi hloupé křtít na všech místech. To pak není křest. Je to jako kdybys slavila troje narozeniny.

Text: Hana Bukáčková, foto: Marek Holoubek (rozhovor)

Témata: Rybičky 48, Kuba Ryba, Lék na duši ženy, Pořád nás to baví, Best Fuck Off

zavřít
[banner1]