LIVE: "Budeme vám sloužit, Praho!" hřímali Red Hot Chili Peppers v O2 areně

RED HOT CHILI PEPPERS
O2 ARENA, PRAHA
4. 9. 2016

Výhrady je sice možné mít ke zvuku, v němž až příliš často na úkor ostatních dominovala Fleaova basa. Lepší mohlo být i publikum, jehož nezanedbatelná část zůstala sedět i při peckách typu By The Way. Krapet muzikálnější mohla být i předkapela Deap Vally tvořená Julií Edwards (bicí) a Lindsey Troy (zpěv, kytara). Nic proti syrovému rocku ve stylu L7 nebo Dead Sara, chudší nástrojové obsazení však zapříčinilo i monotónnější set, v němž písně splývaly.

TOP 7 nejzajímavějších klipů Red Hot Chili Peppers

Komu však nelze mnoho vyčítat, jsou Red Hot Chili Peppers. Jejich koncerty už léta nejsou o tom, kolik rachejtlí vystřelí do vzduchu, nebo jestli na pódium dostanou kupu tanečníků. Stačí velká projekce, aby něco málo viděli i ti méně šťastní v zadních řadách, a na rozdíl od festivalových vystoupení v Německu či Polsku je na stadionech doplňují také stovky lampiček, jež změnou barev a synchronizovaným pohybem nahoru a dolů vytvářejí efektní obrazce. Zbytek je ale na kapele a jejím umění dokázat, že i kolem padesátky můžete mít fyzičku jako o generaci mladší cucáci, kteří své hitíky beztak jen staví hlavně na vašich základech.

Red Hoti naživo, to je neúnavně běhající zpěvák Anthony Keidis, po rukou chodící, mír a lásku šířící a s publikem komunikující basák Flea, rytmus držící vazoun Chad Smith a benjamínek Josh Klinghoffer, který sice nesóluje jako jeho předchůdce, s kytarou sebou ale hází tak, že z něj sotva spustíte oči. Setlist není dogma, hraje se podle aktuální nálady a chuti a té mají Kaliforňané stále dost.

vložte odkaz, text nemažte

Starší hity Can't Stop, Scar Tissue, Californication či Snow (Hey Oh) se proplétají téměř pravidelně s jednou z pěti ukázek z aktuální řadovky The Gateway, přičemž největší ohlas získává už notoricky známý singl Dark Necessities, k němuž žárovky dotvoří mořské vlny. Neztrácí se také melancholická Sick Love a za pozornost stojí rovněž Goodbye My Love, při níž si uvědomíte, že i když studiově je to v posledních letech až na pár singlů spíše slabší, živě Papričky pořád pálí.

Jakmile se totiž má jedna píseň přehoupnout do druhé, formace se semkne a ze společného jamování udělá zážitek pro všechny přítomné. Kdo by radši viděl jen suchopárnou přehlídku největších hitů a odškrtával si v seznamu jeden za druhým, tak možná zapláče nad "prázdnými místy". Opravdový fanoušek ale ocení všechny ty muzikantské vyhrávky a fígle, jimiž Red Hoti dávají najevo, že jsou stále výbušnou a organickou skupinou, kde si nikdo nemůže být jistý, čím ho jeho kolegové překvapí v příští minutě.

LIVE: Jaký byl první koncert Red Hot Chili Peppers v Praze?

Tím spíš jsou pak cennější unikátní momenty jako ten, kdy Josh Klinghoffer po svém krátkém kytarovém a pěveckém intermezzu vyčerpaně zahlásí: "Nejde to, nemůžu popadnout dech", načež mu Anthony odpoví: "To nic, budu dýchat za tebe". Poté se rozezní zřídka hraná balada Under The Bridge, kterou si Keidis napsal, když mu v životě bylo nejhůř a tělo mu sžírala kombinace heroinu, kokainu a samoty.

O vrchol večera je postaráno, závěrečná divočina s By The Way a Give It Away už je jen takovým milým bonusem. Co říci závěrem? Za zenitem je dnes už možná spousta stadiónových kapel a některé z nich ve vysočanské aréně dokonce uvidíme ještě letos, Red Hot Chili Peppers mezi ně ale rozhodně nepatří. V tomhle kotli to totiž ještě pořád hodně vře.

Setlist: Intro Jam, Can't Stop, Suck My Kiss, Scar Tissue, Dark Necessities, Parallel Universe, Nobody Weird Like Me, Snow (Hey Oh), Go Robot, Californication, What Is Soul?, Factory Of Faith, Goodbye Angels, This Is Where I Belong, Under The Bridge, Sick Love, By The Way, Chad & Josh Jam, Dreams Of A Samurai, Give It Away

text: Jan Trávníček, foto: Mirek Valenta

Témata: Red Hot Chili Peppers, Anthony Keidis, koncerty, turné