LIVE: Nestárnoucí Underworld, vyjetí kamarádi do deště, muziky i filmu, královsky uzavřeli Colours Of Ostrava

COLOURS OF OSTRAVA - DEN ČTVRTÝ
DOLNÍ OBLAST VÍTKOVICE
17. 7. 2016

Čtvrtý festivalový den přivítalo návštěvníky vlídné počasí a ty největší hvězdy letošního programu. Dozvěděli jsme se i pár chystaných novinek, které nás čekají v příštím ročníku - letos to byla totiž na nějakou dobu poslední festivalová neděle.

Program odstartovali funkoví EzyWay, kteří sršeli energií na míle daleko. Zpěvák Ezy Hýbl si ještě hodinu před koncertem stěžoval na indisponované hlasivky, ale pomohl inhalátor a omezení nebylo znát. Troufl si na nejznámější pecku Lady od Modjo. Měl nakažlivou pozitivní náladu, kterou nebezpečně šířil dál. Jejich funky roztancovalo všechny přítomné a na závěr setu přišel hit Běž! k filmu Padesátka. Vypadá to, že Monkey Business mají adekvátní konkurenci.

STRHUJÍCÍ CELLA A SYMPAŤÁK PASSENGER

Značnou část návštěvníků nalákala na svoji Nafrněnou Bára Poláková, která na hlavní stage předvedla svůj ostrovtip a pohotovost - hlavně když postrádala stojan na mikrofon. Pauzu před tím, než jí ho donesli, vyplnila počítáním Janů a Jan, aby zjistila, jestli jich tu je opravdu 100 jako ve slově stojan. Bára si pozvala na pomoc stálou parťačku Katku a další děvčata, se kterými vystřihla i hity Kráva a Kdo je tady víc než ty. 

LIVE: Třetí den Colours Of Ostrava: Byla Caro Emerald hvězdou, nebo hrála pro hospodyňky u plotny?

Pohodové reggae převedl Rocky Dawuni z Afriky, moc lidí ale ze svých míst bohužel nezvedlo. Možná se od něj čekal větší odvaz, podobně tomu bylo i u německých Äl Jawala.

Zato na hlavní scéně se děly věci. Dva uhrančiví cellisté, pojmenovaní "překvapivě" 2Cellos, předvedli pořádný nářez v podobě coververzí známých hitů Michaela Jacksona, U2, AC/DC, Rihanny a tak dále. Kluci spolu vystupují pět let a byli dokonale sehraní. Přizvali si k sobě vynikajícího bubeníka, který to jen hudebně došperkoval. Při AC/DC si Stjepan na sebe nezapomněl připevnit cello, běhal po pódiu a hopsal pověstnou nožičkou. Byl to příjemný objev tohoto dne.

vložte odkaz, text nemažte

Famózní byl písničkář Passenger z Velké Británie, který ovládl pódium při své one man show. Dokázal tak, že nepotřebuje mít kolem fůru dalších muzikantů a přehnaných rekvizit, a nezklamal očekávání fanoušků, kteří se těšili na jeho melancholické balady. Jeho hlas hladil po duši. K tomu byl velmi vstřícný a děsně upovídaný, ke každé písni chtěl něco sdělit. Navnadil také na svoje připravované album, které vyjde v září.

A třešnička na dortu? Britští indie rockeři The Vaccines, kteří dali vzpomenout na pravý syrový rock'n'roll, jak ho známe z dřívějších dob, a electroswingoví Mydy Rabycad v čele s úžasnou frontwoman Žofkou Dařbujánovou. Ti nedávno vystupovali i na věhlasném festivalu Glastonbury. Obě party vymačkaly z návštěvníků poslední zbytky energie a mohly se na pódiu rozdat.

Finále Colours Of Ostrava obstarali Underworld, Passenger i Barbora Poláková

Letošní patnáctý ročník se velmi povedl, kromě deště nedošlo k žádným komplikacím a organizaci můžeme jedině chválit. Nezbývá než se začít těšit na další ročník. V roce 2017 začnou Colours už ve středu 19. července a skončí v sobotu 22. července. Právě středa má být programově nejnabitější, jak řekla pořadatelka Zlata Holušová v předzávěrečné tiskové konferenci.

text: Hana Bukáčková, foto: David Webr

UNDERWORLD A PÁR DALŠÍCH POSTŘEHŮ ALENY BÍLKOVÉ

Letošní ročník ostravského festivalu si pořadatelé budou pamatovat jako jeden z nejsmolnějších. Napřed se jim nepodařilo zabookovat tak atraktivní kapely jako v předchozích letech, pak je vypeklo počasí. Do příštího roku jsou na ně kladeny velké nároky, aby se ze zklamání vyhrabali. Přesto návštěvníkům opět zprostředkovali zážitky, na které se nezapomíná. Třeba Underworld, Passengera nebo The Vaccines z finálového dne.

Poslední roky patřil závěrečný večer Colours of Ostrava hezounům - Jamie Cullum, John Newman, Mika. Letos pořádatelé sáhli do šuplíku pro hodně starý vinyl, který přepisoval hudební dějiny - Underworld. Ještě před jejich setem se nabízelo polemizovat, jestli je tohle jméno dostatečně velké na headlinera festivalu. Přece jen, když uzavírali Rock for People, psal se rok 2009 a tenkrát se RfP tasil i silnějšími jmény. V Česku pak britští učitelé populární elektorniky hráli ještě jednou v Panenském Týnci - z historického hlediska tedy vystoupení Underworld na Colours za bombu nebude. Přesto na 100 % naplnili kombinaci slov - nestárnoucí, klasické, autententické, nostalgické, věčné.

Na Underworld se nechodí kvůli novému materiálu, i když nevynechali ani ten. Jdete na ně, protože chcete naživo
opět slyšet třpytkující Scribble a za úderu akordů století zvednout společně s davem bez vyzvání ruce - za akordů Born Slippy. Samotní Karl a Rick vypadají jak vystřižení z filmu Trainspotting - pohublý Karl do stále kvalitního zpěvu kroutí boky zatímco za extra velkým pultem čaruje jeho kamarád Rick. Zhruba v polovině setu se Karl neubránil Ricka obejmout s prohlášením "He is my best mate!" Rázem jste si připadali jak na špinavém předměstí Cardiffu, kde váháte mezi pintou piva nebo pilulkou extáze. Během Cow Girl se Karl vrátil na pódium po chvíli, kdy na něm nechal parťáka opuštěného.

LIVE: Of Monsters And Men, éterické dámy a mrazivá elektronika - severní vítr zavanul Ostravou

Atmosféra byla během show poměrně neměnná - ruce davu se samovolně zvedaly, projekce se zpomalovaly a rozdvojovaly jako pohledy znavených návštěvníků družících se vlivem hudby a nejrůznějších opojení. Nad hlavami lidí se náhle začala vznášet hlava od figuríny, jako by je postihlo šílenství srovnatelné s tím na zahraničních festivalech. Underworld se nesnažili říct ani ukázat nic navíc - neměli to zapotřebí. Rozhýbali bez mávnutí prstu jindy statický dav promočených Coloursáků jako letos snad nikdo.

Srovnatelně dobře si s davem poradil Passenger. Paradoxní na tom je, že se na obrovské hlavní scéně objevil jako vždy jen on sám s akustikou, přesto zapůsobil víc než leckteré početné projekty. Ani on nehrál v Česku poprvé, je však příjemné pozorovat, že ačkoli jeho hvězda stoupá, jeho skromnost a lidskost je stálá. Pořád si utahuje ze svého vousu, z rasistů, vypráví příběhy lidí, které potkal, radí, ať se radujeme z přítomného a nepláčeme pro staré. On je Joni Mitchell v sukni. Dokáže vydřít emoce i z největšího cynika. A už 2. října k nám přijede znovu.

Indie vrcholem festivalu se pak závěrečný den staly zmíněné "Vakcíny", které ale podobně jako Nothing But Thieves zradil zvuk.

Oproti předešlým dnům, kdy útočiště pařmenům poskytovala electro stage, vyháněli security guys návštěvníky z festivalu nekompromisně pomalu s poslední ozvěnou Born Slippy. Tak aspoň, že ve VIP baru jste mohli narazil na jednoho z předních současných politiků a říct mu něco od srdce. K nezaplacení.

text: Alena Bílková, foto: David Webr

Témata: Colours Of Ostrava, Underworld, Passenger, The Vaccines, 2Cello, Mydy Rabycad, Barbora Poláková, festivaly