Příběh českého hitu: Vypsaná fiXa – Samurajské meče

„Loď už pluje několik dní / vlny bičují přeplněný paluby / děvočka 46 kilo 16 roků už ji bylo / nebo mohlo být…“

„Text je o mém pradědovi a mé prababičce,“ prozradil nám v rozhovoru Michal Mareda alias Márdi. „Můj praděda František Pilař byl český legionář, který bojoval v občanské válce v Rusku, a sbalil prababičku Annu Orlovskou ve Vladivostoku – její táta byl carský důstojník. Jí bylo tenkrát šestnáct let. Zpátky z Ruska se pak vraceli někdy okolo roku 1920 společně lodí, cesta trvala mnoho měsíců v podstatě kolem celého světa. A ten text je o tom jejich putování lodí z Vladivostoku do Evropy.“

ROZHOVOR | Márdi (Vypsaná fiXa): Nové album jsme natočili s velkou radostí. Vzdávám na ní hold textaři Olympiku i jezdcům F1

„Nenapadalo ho nic / jenom ji držel a chtěl ji aspoň něco říct / její dlouhý rusý vlasy / se dotkly jeho řasy / tak se nadechl a neřekl nic…“

„Po té vysilující cestě se usadili v Pardubicích,“ pokračoval Márdi. „Založili rodinu a narodil se můj děda. Za okupace pak byl můj praděda v odboji, roznášel a distribuoval protinacistické letáky a někdo ho napráskal. Tak ho Němci zatkli a odvezli do koncentračního tábora, kde také zemřel. Prababička Anna Pilařová pak zůstala na vše sama.“

„Ona se dívá a padá tříšť / a z jejích očí létají jiskřičky / a nemá cenu brečet / když samurajský meče visí nad nimi.“

Jak se redakci iREPORTu podařilo dohledat v databázi československých legionářů, František Pilař se narodil roku 1891 v Medlešicích v okrese Chrudim a vyučil se obuvníkem. Jeho domovskou obcí byly Pardubice – Svítkov. Sloužil v rakousko-uherské armádě a za první světové války upadl v srpnu 1914 v Komarově do zajetí. V roce 1918 si podal přihlášku do československých legií v Rusku, kde dosáhl hodnosti desátníka. Transporty téměř 60 tisíc československých legionářů a více než 10 tisíc civilistů z Ruska probíhaly na mnoha desítkách lodí od ledna 1919 do září roku 1920. František Pilař byl za druhé světové války za svou účast v druhém odboji zajat a poslán do koncentračního tábora Mauthausen, kde 6. listopadu 1942 zemřel.

„Loď už pluje několik dní / vybrakovaná země – ta je za nimi / děvočka 46 kilo 16 roků to je život/ je ji zima / nejde se ubránit…“

„Moje prababička, potažmo tedy i já, máme částečně ruské kořeny. Ale vazby na Rusko už jsme dávno ztratili. Vím, že někdy v padesátých letech se jí podařilo zařídit, že snad za ní z Ruska, tehdejšího Sovětského svazu, na tři týdny někdo z rodiny přijel. Ale to je vše. Je to taková signifikantní historie naší rodiny a já se v té písničce snažil alespoň přeneseně popsat tu událost jejich cesty, putování trvající mnoho týdnů, kdy nikdo nevěděl, co se může stát.“

„Ona se dívá a padá tříšť / a z jejích očí létají jiskřičky / a nemá cenu brečet / když samurajský meče visí nad nimi / a vítr je odnáší do vlčích máků / tam někde stejně skončím i já / kašlu ti na to a taky to chápu / musím se vzpamatovat / vítr je odnáší do vlčích máků / tam někde stejně skončím i já / ale nemá cenu brečet / když samurajský meče visí nad náma.“

„Když jsem tu písničku skládal, bydlel jsem ještě sám v Pardubicích v bytě. Desku Krása nesmírná jsme nahrávali v Ostravě ve studiu Citron, a hodně se do ní promítnul i přístup koproducenta Petra Slezáka. První dvě alba nám produkoval Petr Fiala z Mňágy, na tady té třetí měl však mnohem větší podíl Petr Slezák, takový citlivý chlap, měl naše písničky rád. Nahrávali jsme to všechno naráz, všechny nástroje najednou. A z písničky Samurajské meče se stala hitovka, kterou hrajeme dodnes,“ doplnil Márdi.

Text: Aleš Materna, foto: promo
Témata: Vypsaná fiXa, Samurajské meče, Příběh českého hitu