Vydáno 17.10.2021 | autor: Barbora Kubalová
Dobrý dokument bývá pro diváky po všech stránkách nezapomenutelným zážitkem. Kdo by nechtěl nahlédnout do života svého oblíbeného umělce? Obzvlášť, když mnohé snímky připomínají osudy těch, kteří už nejsou mezi námi. Vybrali jsme pro vás deset dokumentů, kteří připomínají zajímavé rockové osobnosti či události.
TOP 10 rockových dokumentů aneb Příběhy Kurta Cobaina, Metalliky, Vladimíra Mišíka nebo Lucie
Oscarový dokument Michaela Wadleigha si získal skoro tak kultovní status, jako legendární festival, o kterém vypráví. Každá minuta filmu je nabitá skvělými hudebními vystoupeními a samozřejmě doplněná rozhovory s umělci, účastníky festivalu i místními obyvateli. Teď jen zbývá otázka, jak dlouhou verzi si vyberete: původní verze z roku trvala 185 minut, pro fajnšmekry vyšel v roce 1994 ještě o 40 minut delší director’s cut s podtitulem 3 Days of Peace & Music. Od té doby stihly vyjít ještě další dvě edice, které přidávají další desítky dříve nevydaných hudebních vystoupení a bonusových materiálů jak z festivalu samotného, tak z tvorby filmu.
Zatímco festival ve Woodstocku se stal vrcholem hnutí hippies, festival v Altamontu, který proběhl jen o čtyři měsíce později, se často považuje za jeho konec. Hlavní hvězdou festivalu byli Rolling Stones. Vzhledem k tomu, že koncert byl zdarma, sjelo se na něj přes 300 tisíc lidí. Celá akce byla mizerně zorganizovaná, a protože bylo pódium tak nízko, že lidé byli prakticky hned vedle muzikantů, bylo nutné najmout ochranku. Pro tyto účely byl najat motorkářský gang Hell’s Angels, se kterými měly kapely z minulosti dobré zkušenosti. Kombinace alkoholu, drog a násilných povah gangu ale udělala své. Problémy začaly už během dřívějších koncertů, během koncertu Rolling Stones ale došlo k několika rvačkám, přičemž v jedné z nich jeden z Hell’s Angels pobodal fanouška, který se chtěl dostat na pódium s pomocí revolveru. Kromě tohoto fanouška na koncertě zemřeli další tři lidé a počet zraněných překročil 850.
Natáčení dokumentu Some Kind Of Monster probíhalo v době nahrávání kontroverzně přijatého alba St. Anger. Toto období bylo jedním z nejvíce turbulentních v životě kapely. Odchod basáka Jasona Newsteda, kterého kapela ostatně nikdy tak úplně nepřijala, vyčerpávající boj proti stahování hudby z internetu prostřednictvím Napsteru nebo nástup Jamese Heatfielda do protialkoholní léčebny. To byly jen některé z problémů, kterým kapela čelila. Dokumentaristé Joe Berlinger a Bruce Sinofsky strávili s kapelou skoro tři roky a zachytili veškeré hádky, terapeutická sezení, nahrávání i zoufalé hledání toho správného basáka. Všechno syrově, bez příkras.
RETRO: Metallica - jak jsme slyšeli Black Album před 30 lety
Přijdou Jimmy Page, The Edge a Jack White do zkušebny… Ne, to není muzikantský vtip, to je film It Might Get Loud. Davis Guggenheim dal dohromady tyto tři velice rozdílné kytaristy – všichni jsou rockovými legendami, ale přesto je každý úplně jiný. Jednotlivě vypráví ve filmu o své cestě k hudbě, o přístupu k nástrojům a skládání. To je proloženo záběry ze zkušebny, kde se všichni tři setkali a probírají své skladby a s neskrývaným nadšením se je navzájem učí. Tento film není klasickým hudebním dokumentárním snímkem, ale poctou hudebnímu nástroji, bez něhož by rocková hudba nikdy neexistovala.
Film Bretta Morgena dokázal vzít stokrát omílané téma, a přesto poskytnout fanouškům něco nového. Kromě toho, že vypráví dobře známý životní příběh Kurta Cobaina, přináší především pohled do jeho hlavy. Texty písní, nezveřejněné nahrávky, deníkové zápisky, domácí videa nebo Cobainovy kresby, které se spojily do abstraktních animací. Montage of Heck je prvním dokumentem, na kterém spolupracovala Cobainova rodina, především Courtney Love, která sama Bretta Morgena s tímto nápadem oslovila. Proto je film plný útržků z Cobainova života, které jsme nikdy předtím vidět nemohli. A právě to z něj dělá lahůdku pro každého věrného fanouška Nirvany.
Kurt Cobain by slavil 50 let. "Každý užívá svou vlastní formu heroinu," tvrdil lídr Nirvany
Rok 2007 byl rokem Joy Division, jelikož do kin vstoupil kromě uznávaného hraného snímku Control Antona Corbijna i dokumentární snímek Joy Division od Granta Gee. Záběry z klipů a koncertů jsou proloženy pohledy na Manchester pozdních 70. let, bez jehož depresivní atmosféry by hudba Joy Division možná vůbec nevznikla. Jak ve filmu říká Tony Wilson: „Zatímco běžným postojem punkových kapel bylo ‚běžte do prdele‘, Joy Division byli první, kteří říkali: ‚Jsme v prdeli‘.“ Kromě něj v dokumentu vzpomínají samozřejmě členové Joy Division i ostatních kapel, Anton Corbijn, který je zodpovědný kromě filmu Control i za nejslavnější fotky kapely, nebo třeba Annik Honoré, milenka Iana Curtise. Rozhodně tedy stojí za to zhlédnout oba filmy a porovnat, jak moc se umělecké zpracování blíží realitě.
Další legendou, která se dočkala jak hraného, tak dokumentárního snímku, jsou The Doors. Dokument slavného nezávislého filmaře Toma DiCilla provádí celou kariérou kapely – od jejího založení přes Morrisonovy alkoholové excesy a zatčení na koncertě v Miami v roce 1969 až po jeho smrt v roce 1971. DiCillo do filmu zahrnul také úryvky z Morrisonova experimentálního krátkého filmu HWY: An American Pastoral, který jinak nikde v ucelené podobě dostupný není. Zbývající členové Doors se do výsledné podoby filmu snažili příliš nezasahovat, aby zůstal pokud možno co nejobjektivnější. Robby Krieger se později k oběma filmům o Doors vyjádřil takto: „Když vidíte film Olivera Stonea – přestože jsem ohromen výkonem Vala Kilmera – ale problém toho filmu je, že scénář byl trochu hloupý. Vůbec nezachytil, jaký Jim byl. Tohle [film When You’re Strange] je, myslím, daleko lepším pohledem na fungování jeho mysli.“
I v Česku máme legendy, které si zaslouží své filmy. Jednou z nich je určitě Vladimír Mišík, o kterém natočila film v roce 2017 zkušená dokumentaristka Jitka Němcová. Vzpomínky, písně, archivní záběry i rozhovory s přáteli a rodinou se střídají s fantaskními záběry z planetky Mišík (ano, taková planetka opravdu existuje). Jedním z velkých témat filmu je i pátrání po Mišíkově nepoznaném otci, americkém vojákovi, po němž zbyly jen matčiny vzpomínky a dvě fotografie. Samozřejmě se představí i členové Blue Effect a především Etc., s nimiž hrál přes čtyřicet let.
ROZHOVOR | Vladimír Mišík: Písně na Nočním obrazu se nabízely ke klidnějšímu projevu zpívání
Film Davida Síse nese podtitul 30 let spolu, 30 let bez sebe, což naznačuje, že nejde o žádné přikrášlené vzpomínání na staré časy. Ani nejde o přísně chronologické vyprávění základních faktů o kapele. Otevřené zpovědi všech čtyř členů, kteří se v některých fázích kapely nedokázali ani snést v jedné místnosti, ale přesto spolu stále hráli na pódiích, poskytují nezkreslený pohled na to, jak to všechno bylo. To vše doplňují dosud nezveřejněné záběry pořízené členy kapely i záznamy, které už všichni považovali za ztracené.
I kdyby vás nic z výše nabízených dokumentů nezaujalo, sedmidílný pořad z dílny BBC Two vás určitě nezklame. Je totiž takovou encyklopedií, kterou by žádný fanoušek rockové hudby neměl minout. Každý ze šedesátiminutových dílů se postupně zaměřuje na určitý žánr a jeho hlavní představitele – od blues rocku, přes art rock, punk, metal, až po grunge a indie rockové kapely. Hromada archivních záběrů a rozhovorů s umělci i novináři vás provede skoro půlstoletím toho nejlepšího, co v rocku vzniklo.
Text: Barbora Kubalová, foto: filmové promo foto
Témata: dokument, rock, Rolling Stones, Metallica, The Doors, Vladimír Mišík, Lucie, Joy Division, Kurt Cobain, Woodstock
