Vydáno 08.08.2020 | autor: Andrea Štipčáková
Jakkoliv byl rok 2020 pro hudební svět zatím spíše katastrofou, skvělých českých alb vyšlo překvapivě mnoho. Tohle jsou ty nejlepší z první poloviny roku podle redakce iReportu.
TOP 10 | Visací zámek, Katarzia nebo 7krát3. Albové žně první poloviny roku 2020
Punk není mrtvý. Ani náhodou. Přesvědčuje nás o tom Ivan Trojan jedoucí na Punkvu ve vydařené reklamě Českých drah i legendární Visací zámek, který svou neotřesitelnou pozici v tuzemském Punkovém království potvrdil další vydařenou plackou. Kapela, která hraje od svého založení v roce 1982 v nezměněné sestavě, na ni zařadila skladby známé z posledních koncertů, i úplné novinky vzniklé až během nahrávání. Nahrávka, na níž se potká Erbenova balada Polednice se Sex Pistols, přináší, jak jinak, přímočarý pestrý punk rock s vtipnými texty Honzy Hauberta. Tady si nikdo na nic nehraje a je vidět i slyšet, že punková monarchie stojí na pevných základech. Prostě a jednoduše - Punk's not dead, vy volové... (Roman Jireš)
Když všechny v polovině března zaskočila zpráva o hibernaci světa, Katarzia se zdála být připravena. „Samota mi nevadí, ani celibát těla," zpívala v titulním singlu, při jehož poslechu v domácí izolaci mrazilo. Slovenská zpěvačka a skladatelka žijící v Praze s hudbou pracuje bez předsudků i pravidel, její něžný mix elektroniky a akustických nástrojů evokuje tekutou abstraktní hmotu prosycenou emocemi. Právě díky tomu se na Celibátu povedlo dosáhnout vzácné symbiózy textů a hudby. Během velmi zvláštní doby se její velmi zvláštní album nenápadně stalo letošní senzací na československé hudební scéně. (Ondřej Horák)
Sólový projekt Štěpána Hebíka alias 7krát3 vznikl přibližně před rokem a již od jeho prvního singlu s názvem Promiň na sebe strhl notnou dávku pozornosti. Svými texty i originální produkcí vnesl na scénu velmi svěží vítr a pod svá křídla si ho vzal jinak hiphopový label BiggBoss. Koncem ledna vydal album o šesti tracích s jednoduchým názvem I, která obsahovala kromě čtyř již dříve vydaných singlů písně Roky a Boh Dal Love, v níž účinkují PSH. Zlatým hřebem je hit Tygrovanej sprej s Jiřím Kornem, který se již po prvním poslechu řádně vryje do paměti. Přesně tohle tuzemská scéna potřebovala. (Dominik Pavliš)
Titulem Weird & Wonderful, tedy podivný a krásný, popsala zpěvačka Lenny čtyři roky, během nichž její druhé album vznikalo. Žánrově je velmi členité, posluchači v něm najdou jak artovou záležitost, tak rockové a popové skladby. Oproti zpěvaččině debutu Hearts, na němž dominovala kytara, Lenny tentokrát častěji usedla ke klavíru. Album opět produkoval Ondřej Fiedler. (Andrea Štipčáková)
Kéž by takto vypadal pop aktuálně rotující v rádiích. Kdybych tvorbu Kláry Vytiskové neznal myslel bych si, že jde o zahraniční produkci. A to především kvůli tomu „zvuku“ alba, které obsahuje jednu hitovku vedle druhé. Klára Vytisková bere život na Love is Gold s nadhledem a pozitivně. (Tomáš Kocian)
Nenechte se zmýlit názvem, tohle není meditační hudba a kladenští Zrní v posluchači mnoho klidu nevyvolají. Od úvodního generačního protestu Neposlušnost po závěrečnou píseň Dva utonulí na mělčině řeky Rio Grande nabízejí vrstevnatý myšlenkový i hudební svět, který vyvolává mnoho otázek. Zpěvák Jan Unger neskrývá, že se tvorba jeho kapely dá označit jako angažovaná. Nejde však o černobílý aktivismus, jen má obavy o osud našeho světa a cítí potřebu se k tomu vyjádřit. Po hudební stránce se Zrní pohybuje někde mezi alternativou a posluchačsky náročným popem, takže tyto písně z tuzemských rádií příliš často neuslyšíme. O to větší důvod si jedno z nejpozoruhodnějších tuzemských alb tohoto roku pořídit. (Roman Jireš)
Zatímco Schodiště hned na začátku letošního roku zavelelo Kupředu!, v podstatě celý svět dostal o pár týdnů později jiný rozkaz - zastavit, stát, raz, dva. Jako prognostici by se muzikanti neuživili, to je ale asi jediné, co lze kapele vytknout. Na desce najdete charakteristický zvuk, který ke kapele patří už od dob, kdy se jmenovala Nahoru po schodišti dolů band. Poklonu si zaslouží i tradičně skvělé texty, které občas svou závažností nekorespondují s uvolněnou a pohodu navozující hudební složkou. (Tomáš Rumler)
Pověz mi je třetí album Šárky Adámkové a zároveň první, které nahrála kompletně v mateřském jazyce. Konečně tak ze sebe mohla smést označení „česká Norah Jones“ a dostala se blíž k tuzemskému publiku. Nové album je veskrze melancholickou a sebevědomou nahrávkou na rozmezí folku, country a popu, která o pozornost nevolá , přitáhne si jí ale svou řemeslností a nehraným klidem. (Ondřej Horák)
David Pomahač, půlka úspěšného dua Kieslowski, přišel letos se sólovým albem, které je plné životních otázek. Nejde o nic veselého, spíše o zpěvákovu sebeterapii pomocí kytary a jemné elektroniky. Chmury, nejistoty a deprese vévodí motivům desky, na které se Pomahač snaží vymanit ze tmy a dostat se k vytouženému světlu. (Tomáš Kocian)
Debut mladičké písničkářky, o které se v poslední době hodně mluví, a to zcela zaslouženě, je intimní zpovědí Amelie Siby, notně podrženou zpěvaččiným jemným hlasem. Ačkoliv stopáž jen o pár minut překročí půlhodinu a pro spočítání jednotlivých písní vám vystačí prsty na rukou, Dye My Hair v posluchačích zanechá melancholickou stopu hudebního minimalismu. Nejde přitom o „klasickou“ písničkářku moderního střihu, spíše tradičním způsobem a prací se svým hlasem vypráví o svých pocitech, jimž dokáže rozumět každý. (Tomáš Kocian)
Redakce iReport
Témata: Visací zámek, Katarzia, 7krát3, Lenny, Klára Vytisková, Zrní, Schodiště, Sarah & The Adams, David Pomahač, Amelie Siba
