Vydáno 12.11.2024 | autor: Tomáš Kocian
Pětice norských muzikantů s prazvláštním názvem Kakkmaddafakka roztančila pražskou Meet Factory. Severská kapela vládla převážné pozitivní energií, vtípky a líbivými melodiemi. Předskakoval jí David Bay.
LIVE: Kakkmaddafakka roztančili MeetFactory, do Prahy se vrátili po osmi letech
Tahle parta z Bergenu k nám nejezdí příliš často a i po její pražské zastávce v rámci nabitého turné musím konstatovat, že je to škoda. Vezmeme to ale popořádku. V poloprázdném a lehce upraveném (zmenšeném) prostoru MeetFactory to jako první rozbalil předskokan kapely David Bay. Pro tohoto zatím neznámého DJe a live perfomera je to jeho, jak sám říká, vůbec první turné. Jeho krátký set obsahoval předem připravený hudební podklad, do kterého live zakomponoval basu, elektrickou kytaru či klávesy. Klubem se pomalu začala rozlévat taneční nálada a lidé se kroutili v povětšinou houseových rytmech. Velký úspěch však muzikant nesklidil. Jednak byl jeho set příliš krátký na to, aby dav strhnul, ale také byl příliš monotónní a přece jen fanoušsci přišli spíše na indie rock než na diskotéku. Přes všechnu snahu tak kombinace ostýchavosti a plachosti Davida Baye moc nezapůsobila.
O pár minut později už klub aplaudoval příchodu kapely. Na pódium doběhl každý z členů postupně a publikum ožilo hned s prvním hitem Touching. Následoval jeden z posledních hitů Sorry (F-Boy Confession) a také ochutnávka písní ze zatím posledního, dva roky starého alba Revelation.
Pokud něco přidává téhle partě kredit, je to teatrálnost a její schopnost napsat opravdu líbivý, avšak nepodbízivý hit. Co si budeme nalhávat, po muzikantské stránce je to spíše jednodušší kytarovka. Zpěvák Axel však rád a často exhibuje a zbytek partu mu zdatně sekunduje. Možná i proto do svých setů rádi zakomponovávají covery známých hitů. Ty v pomalejších fázích koncertů zvednou publikum a kapela dostane prostor si trochu "zařádit". Díky tomu jsme mohli slyšet předělávku dnes už legendárního hitu Freed From Desire nebo devadesátkového úletu Bailando původně od eurodancové kapely Paradiso.
Co se týče zmiňovaných hitů kapely, zazněly ty pro Kakkmaddafakku nejzásadnější - Runaway Girl, Restless, Is She nebo Naked Blue. Právě při těchto písních bylo publikum nejživější a mnoho lidí znalo i texty, což je příjemný a jistě i vítaný bonus pro sestavu, která sem zavítá jednou za uherský rok. Hudebně zde bylo vše v pořádku, jen mám pocit, že zpěvák Axel nebyl úplně v nejlepší hlasové kondici, proto mu často s vokály vypomáhali ostatní členové formace. Hlasové indispozici bych se vzhledem k natřískanému turné nedivil. Kakkmaddafakka je však specifickým tělesem, kde krom hlavního zpěváka pár písní zpívá i jeho bratr a kytarista kapely Pål Vindenes. Na rozdíl od Axela nedisponuje chraplákem, ale spíše jemným a čistým falzetem, který je docela příjemný na poslech.
Kdyby to bylo mé první koncertní setkání s touto partičkou, byl bych vcelku spokojený. Jenže když si vzpomenu, jak to ti samí chlápci dokázali rozjet pět let nazpátek, těsně před covidovou pandemií, v Bratislavě, přichází lehké zklamání. Ne že by kapela neměla energie na rozdávání, ale ona rozjařenost už se trochu rozpustila. Možná je to věkem a možná taky tím, že kapela vyrostla a je zvyklá na trochu větší kluby a hlavně vyšší návštěvnost. Že by totiž toho večera bylo v MeetFactory narváno k nehnutí, se říct nedá. I tak to byl ale dobrý koncert a můžeme jen doufat, že se bergenská pětice zase brzy vrátí.
Text: Tomáš Kocian, foto: archiv Kakkmaddafakka (ilustrační)
Témata: Kakkmaddafakka, David Bay, MeetFactory, indie, rock
4,00
čtenáři
hlasuj
