RECENZE: Opožděně, ale přece. The Prostitutes vydali skvělé comebackové album Inevitably Delayed

The Prostitutes

Inevitably Delayed

Skladby: 
We Are Not Alone, Skid Row,  Breaking the Ligth of Day, Everybody’s Crazy, Karma Police, Inevitably Delayed, Psychosis, Take Me or Let Me Go

8 skladeb / 34:34 min

Vydavatel: vlastní náklad

Je vidět, vlastně slyšet, že The Prostitutes se na novém materiálu posunuli zase o kousíček dál. Nicméně jejich tradiční silné stránky zůstávají zachovány. Jsou to hlavně charismatický, až naléhavý anglický zpěv Adriana T. Bella, důmyslně vrstvené kytarové vyhrávky, podbarvené klávesami a samply. O kvalitě produkce, mixu a masteringu samozřejmě nemůže být pochyb, nový materiál se vyznačuje silnou kompaktností a opravdu výborným zvukem.

The Prostitutes hráli před návratem do studia v Akropoli, představil se i Nèro Scartch

Album začíná písní We Are Not Alone. Při úplně prvním poslechu se může stát, že si posluchač bude klást otázku, zdali si z něj znovuzrozená kapela náhodou nestřílí, protože song působí od začátku hravým, humorným a jakoby nadpozemským sci-fi dojmem. To vše je navíc podpořeno vydařeným, spolu s albem vydaným videoklipem s ufony na pozemské party v hlavní roli. Vytvářet scénář, grafiku a natáčet tento videoklip musela být zcela jistě ohromná legrace. Navíc se jedná o nejdelší song z celého alba.

Ano, obzvláště v dnešní zrychlené době docela potěší, že všechny písně na albu nejsou úplně krátké. Většina z osmi songů na albu je delší čtyř minut, úvodní song We Are Not Alone má dokonce přes šest minut. Přesto se ale posluchač opravdu nenudí. V čem ale The Prostitutes vynikají, a to nejen na tomto albu, ale je to pro ně charakteristické po celou dobu jejich hudební tvorby, je neuveřitelná schopnost gradace písní. Nejvíce je to znát asi na titulním songu Inevitably Delayed. Píseň začíná naprosto minimalisticky, aby nakonec vygradovala v mnohovrstevnatý závěr.

LIVE: The Prostitutes předali v MeetFactory pomyslné žezlo Apollinaire

Mezi další tradiční silné stránky prostitutek patří silná atmosféra v jejich písních. Zde uveďme například poslední píseň Take Me or Let Me Go. Je neuvěřitelné, jakou atmosféru dokázal zdánlivě jednoduchý song, hlavně v refrénech,  vykouzlit. Charakterizují ho pomalejší tempo, zpěvákův naléhavý hlas a opravdu krásná kytarová vyhrávka. Spolu s výše zmíněnou gradací to stačí k tomu, aby song působil skoro až filmovým dojmem. Songy na albu jsou prostě tak chytlavé, že člověk má při poslechu neodolatelnou chuť se ihned obklopit kvalitní zvukovou aparaturou, hlasitost otočit doprava, zavřít oči a nechat se poslechem jen tak unášet.

The Prostitutes jsou zpět a novým comebackovým albem dokázali, že jsou ve formě. Ne, že by boční projekty jednotlivých členů nebyly kvalitní, nicméně doby, kdy se jejich hudební cesty rozdělily, jsou naštěstí pryč. Nové album působí, jakoby se nakonec podařilo najít tu správnou symbiózu a balanc mezi Adrianovým písničkářstvím, známým z jeho úspěšné sólové kariéry, a typickým kapelním post-punkovým indie soundem.

The Prostitutes hráli před pauzou v MeetFactory

Mír zavládl v táboře The Prostitutes. Buďme za to rádi. Takových originálních kapel, které se nevezou na jakýchkoliv vlnách, ale vlastně celou dobu svojí existence si jedou jen to svoje, v tuzemsku opravdu moc není. V poslední písni se zpívá Take it, or leave it, it is the only way. Já volím jednoznačně take it. Fanoušci se o kvalitách nového alba mohou přesvědčit již 29. října, kdy proběhne koncert a křest desky na lodi Cargo Gallery.

Text: Michal Ivanega, foto: Michal Ivanega, archiv The Prostitutes
Témata: The Prostitutes, Inevitably Delayed, post-punk, indie, Cargo Gallery, Adrian T. Bell