LIVE: Letokruh skončil. Nechal za sebou salvy konfet i nové snoubence

Nejslabší byl Kapitán Demo. Zoufale nevtipný, nevkusný a záměrně lacině působící projekt sice jednou za čas vyprodukuje chytlavý song typu Zlatíčka, na čerstvém albu to pak mohou být Vosy či ADHD, jinak jde ale o plýtvání časem jednoho z nejlepších hudebníků a producentů, jaké v České republice máme.

Po hip hopu a rocku přišel pop. Letokruh míří do finále s Markem Ztraceným, Mirai, No Name a dalšími

Jiří Burian má za sebou kariéru s fenomenální kapelou Southpaw, kritickou obec si podmanil s duem Republic Of Two, coby producent pak stojí za mnoha skvělými nahrávkami posledních let a nedávno vyslal do světa vlastní sólovku Burian. 

Bohužel pro něj i pro posluchače, složenky mu platí právě Kapitán Demo. A tak i nadále budeme místo emotivního refrénu Isolated sledovat jeho side-kicka Jordana Haje, jak v závěrech koncertů tancuje kozáčka, nebo poslouchat exponované beaty, přes které není slyšet slova.

Lake Malawi byli o poznání zábavnější. A to i přesto, že museli předat kytaru hostujícímu Lukáši Chromkovi, který dočasně nahradil Patricka Karpentskiho, jež kapelu opustil. Záskok byl především v úvodu koncertu bohužel slyšet. Těžko říct, kolik času Chromek na všechny kytarové party dostal, ale například při skladbě Coco bylo vidět, jak se trápí s pedály a kytara mu hraje jinak, než by měla. Něco takového by člověk u jednoho z největších profíků v branži nečekal.

Zmíněné potíže ale bez problému překrylo charisma Alberta Černého, zafungovala také salva hitů, kterou Lake Malawi za dobu své existence napsali. Velký úspěch měly skladby Chinese Trees, Surrounded By Light, šťavnaté Stuck In The 80’s, které připomíná vrstvené melodie Foals, nebo „eurovizní“ Friend of A Friend, jejíž syntetický a trendy zvuk rozparádil i fanynky nachystané na Bena Cristovaa. Skvělé vyznělo také In The City, v němž Černý plynule přešel do Eminemovy Lose Yourself. Při Young Blood pak vyrazil do davu a cestou zpátky stihl stylově políbit přítelkyni. 

Z pódia pak poděkoval jednomu speciálnímu fanouškovi. Po koncertě v Amsterdamu se Černý seznámil s jakýmsi Renem z Německa, který pak jezdil na koncerty Lake Malawi do Prahy i Tel Avivu. A při závěreční skladbě Paris se letňanským areálem rozletěly konfety.

Horkýže Slíže hasili, ale Rybičky 48 neuhasili. Takhle to vypadá na pražském Letokruhu

Ben Cristovao mění image tak často, že je občas problém ho v prvních chvílích poznat. Na pódium Letokruhu dorazil v sepraném tričku Cypress Hill, pastelových kraťasech a s rudými rasta copánky na hlavě. Úvodní čtyři kousky Program, Kolotoč, perfektní Smítko a hit Bomby zazpíval pouze za doprovodu DJe, po zbytek koncertu už mu za zády hrála živá kapela. Ta je sama skvělá, přesto by ale například singlům Sweet Chilli nebo Nohy slušely původní aranže – Cristovaovi nebylo vždy dokonale rozumět.

Plzeňský rodák mezi songy rád blábolí a často o ničem, o to vtipnější a nevyzpytatelnější ale bývá. Divákům například pověděl napínavou historku o tom, jak na molu málem spadl ze schodů. Srandičky se ale děly i v jeho hudbě – už zmiňované Nohy odstartoval riff z Are You Gonna Go My Way? od Lennyho Kravitze. A ti, kteří mu občas vyčítají, že neumí zpívat, by měli slyšet jeho podání singlu Poslední. Paráda. Stejně jako u ostatních vystupujících, ani zde nechyběly konfety.

Marek Ztracený na pražském Letokruhu hrál už tradičně druhý den za sebou, k předchozímu večeru se ale kupodivu vůbec nevrátil. Místo toho ze svého repertoáru vytáhl úctyhodný balík hitů. Bylo jich tolik, že se nedostalo na aktuální album Planeta jménem stres, z novinky zazněla jen Tak se nezlob, jíž zpěvák odehrál na mandolínu. Ztracený jakoby předvedl skromnější verzi koncertu v O2 areně, kde letos v únoru požádal o ruku svou snoubenku Marcelu Skřivánkovou. Ta ho v Letňanech pozorovala z publika, zatímco se podobným způsobem zasnoubila dvojice fanoušků a Ztracený jim k tomu poblahopřál písní To se mi líbí.

Rybičky 48 spálili pop-punkovou konkurenci na popel. Jaký byl druhý den pražského Letokruhu?

Ztracený se před pár týdny vrátil z lyžování ve Švýcarsku a se stejným švihem jako na sjezdovce prokličkoval setlistem plným hitů a nálad až do finále. Cover verzi ohrané vykopávky Můj čas by sice mohl opomenout, přesto mu nelze upřít energii a vervu, s níž jde do každého koncertu. Je znát, když muzikanty práce baví, a stejně tak krásné je být u toho.

Podobně jako na celém Letokruhu. Jeho pořadatelé se nebáli a dokázali se přizpůsobit neobvyklé situaci. Vzhledem k vlažné návštěvnosti nejspíš mnoho nevydělali, festival ale ukázal, že naděje na živou kulturu existuje. V nejisté době toho tak tým, který jinak stojí za velkolepými Majálesy, udělal pro hudební branži víc, než kolik toho naše vláda kultuře naslibovala. Snad si to tak umělci, organizátoři i návštěvníci budou pamatovat i do budoucna.

Text: Jan Trávníček, foto: Bára Nosková
Témata: Marek Ztracený, Ben Cristovao, Lake Malawi, Kapitán Demo, festival Letokruh