LIVE: Machine Head měli ve Foru Karlín poloprázdno. Show předvedli dobrou, viděli jsme je už ale v lepší formě

Vydáno 11.06.2024 | autor: Jan Trávníček

Skvělá metalová úderka Machine Head z kalifornského Oaklandu brázdí světová pódia už od roku 1991. Jak prozradila jedna z projekcí s historickými plakáty, jedná se o formaci, která už sdílela pódia třeba s velikány typu Biohazard, Metallica nebo Slayer. A ti by si určitě na turné nepozvali žádná šidítka.

LIVE: Machine Head měli ve Foru Karlín poloprázdno. Show předvedli dobrou, viděli jsme je už ale v lepší formě LIVE: Machine Head měli ve Foru Karlín poloprázdno. Show předvedli dobrou, viděli jsme je už ale v lepší formě

Machine Head
Praha, Forum Karlín
10. 6. 2024

Těžko najít jednoznačného viníka slabé návštěvnosti Fora Karlín, kde balkóny zůstaly prázdné a diváci na ploše by při troše snahy a větším namáčknutí na sebe zaplnili prostor do zhruba půlky sálu. Pravdou ale je, že červen je každoročně koncertně nejnabitějším měsícem v roce a sólové koncerty to v začínající festivalové sezóně občas odnesou.

A je samozřejmě fajn, že když už se nepodařilo domluvit spolupráci s právě startujícím Rock For People, tak že došlo alespoň na sólovou show. Promo kampaň ale byla slabší a tak je možné, že cílová skupina posluchačů nemusela nutně jen utrácet u konkurence, ale taky o vystoupení Machine Head prostě jen nemusela vůbec vědět.

Machine Head splatili českým fanouškům dluh, strhnout dav ale nedokázali

Další pohled na věc nabízí skutečnost, že trio, které naživo doplňuje hostující kytarista Reece Scruggs, se aktuálně nachází v jakémsi mezidobí, kdy poslední studiovka je dva roky stará a ta nová je ještě daleko.

To ale neznamená, že by se nebylo na co těšit. Machine Head si do Prahy dovezli působivou pódiovou výbavu, s níž k nám zamířili přímo z německých dvojčat, monstrfestivalů Rock am Ring/ Rock im Park. I pro ně tak musela být poloprázdná Praha krutým vystřízlivěním, neboť scénu si připravili na početné davy fanoušků.

Před projekční plochou nabízející nejčastěji pohled na sochy padlých andělů se na vyvýšené ploše nacházela majestátní bicí souprava Matta Alstona s hojně využívanou dvojšlapkou. Ve stejné úrovni a hned pod nimi se o bohatou světelnou show staraly hned čtyři řady různých světel, které ze stropu jistilo snad osm dalších řad. Trojici hlavou házejících mániček s kytarou kolem krku doplňovaly přístroje na dým, jiskry i plameny, za něž by se nestyděli ani u Parkway Drive.

A nutno Machine Head uznat, že vizuální stránku mají zmáknutou. Každá změna riffu či rytmu byla doprovázena odpovídající změnou barev, intenzity a druhu světel, takže jste se v dobrém slova smyslu cítili jako na Matějské. Také hlasitost - tolik přepálená a o to bolestivější u domácích předskokanů z Refore - se ustálila na snesitelné úrovni a zejména v přímém srovnání s nimi poskytla vyrovnanější zážitek. Jinými slovy - nebylo to už jen o řvaní, ale i o vnímání dynamiky a detailů jednotlivých skladeb. Těch zaznělo skoro dvacet a byly rovnoměrně namíchány tak, aby se ideálně fanoušek libovolné kolekce z dosavadních deseti dočkal alespoň jednoho zástupce z každé z nich. Nedostalo se pouze na sbírku Catharsis z roku 2018.

Vyčnívala Slaughter The Martyr s baladickým úvodem a velmi ponurou atmosférou, zeleně podbarvená Locust s nekonečným kytarovým sólem nebo rudými konfetami dozdobená The Blood, The Sweat, The Tears z alba The Burning Red.

Vůbec nejsilnější ale byl frontmanův motivační proslov o písni Darkness Within, kterou napsal před čtrnácti lety a o dva roky později k ní točil v Česku videoklip, na což dnes v Praze před koncertem vzpomínal. Naši metropoli navštívil poprvé už v roce 1994 a už tehdy mu učarovala, věděl tedy velmi dobře, kde jeho kapela vystupuje, a správnou českou výslovnost "Praha" využíval při každém kontaktu s publikem.

"Můj kamarád před nějakými čtrnácti lety spáchal sebevraždu a já byl na velmi, velmi temném místě po dlouhé měsíce. Bylo to nekonečné. Jednoho dne jsem se ale vzbudil a napsal tuto píseň. Nebojím se to říct nahlas, ale zachránila mi život. Taková je někdy síla hudby," vysvětlil Robb Flynn v dlouhém monologu a nebylo pochyb o tom, že mluví od srdce.

Jedním dechem ale je třeba dodat, že kapela byla přes všechny vizuální kejkle na scéně poměrně statická, což se projevilo na atmosféře a tím, že samotný koncert trval poctivé dvě hodiny, courali fanoušci pro drinky nebo na záchod častěji, než tomu bývá zvykem jindy. Jakkoli je tedy jejich hudba špičková, nedá se hovořit o tom, že by dokázali vyloženě strhnout a vy jste u toho zapomněli na okolní svět. Což třeba ještě před nějakými dvanácti lety, kdy jsem je měl možnost vidět poprvé na rakouském Novarocku, rozhodně neplatilo. Tam jejich síla lidem rvala hlavy.

Hezkou tečku ale udělal přídavek Halo, v němž se kapela postupně úplně ztišila, aby pak v mohutném finále zasypala diváky do rolí papíru, konfet a jisker. Naprostá nádhera. Teď už jen doufat, že napříště se přípravy vydaří lépe a Machine Head budou mít zase plno. Rozhodně si to zaslouží.

Text: Jan Trávníček, foto: Jiří Linhart
Témata: Machine Head, Refore, Of Kingdom And Crown, metal

4,00

čtenáři

hlasuj

NEJČTENĚJŠÍ

SOUTĚŽE

SOUTĚŽ: Monkey Business v lomu Velká Amerika
zavřít