LIVE: Vypsaná fiXa rozsekala Rock Café a ukázala, proč je v klubech nejlepší

Energie, atmosféra, kontakt s publikem – to je to, co činí z koncertů pardubické čtveřice výjimečnou událost, která se s hraním ve velkých sterilních halách či na obřích akcích typu Majálesů vůbec nedá srovnat. Zatímco u festivalů snad s výjimkou předních řad nemáte moc šancí se s kapelou zcela ztotožnit a energie valící se z pódia často nedojde dál než do čtvrtiny davu, v klubech jste v centru dění i v té úplně poslední řadě, v případě pražského Rock Café to znamená dokonce až u baru.

Melancholický Valentýn. Vypsaná fiXa v Rock Café odehrála krásně smutný koncert

Svá speciální vystoupení fiXa nazvala Krásně smutný koncert a ukázala, jak je právě v klubech návyková. A to ani nemusí hrát své největší hity a může si dovolit ten luxus zahrát písničky, které povětšinou (a některé již, nebo ještě vůbec) naživo nehraje. U Krásně smutného koncertu kluci sestavili seznam přibližně padesáti melancholických či přímo smutných písniček, ze kterého pak hlasováním fanoušků na internetu vzešel finální playlist zhruba pětadvaceti skladeb. Jak se ukázalo, příznivci vybrali dobře a melancholie se nakonec konala jen v úvodu vystoupení.

Už od třetí skladby Sen publikum, tvořené většinově mladými lidmi ve věku šestnáct až pětatřicet let (já společně s hercem Markem Taclíkem, hokejistou Jiřím Hrdinou a samotným zpěvákem fiXy Márdim jsme patřili k těm úplně nejstarším), hodilo melancholii za hlavu a pěkně se rozparádilo, čemuž na síle dodala následující čtveřice písní Jizvy, Samurajské meče, 33 cigaret a Papírové hyeny. U poslední zmiňované se fanoušci téměř proměnili ve skutečné fixácké „skákající hyeny“ a první z odvážlivců se odhodlal vyskočit na pódium a odtud si pak na natažených rukou fanoušků zaplavat až zhruba doprostřed klubu.

A tak to šlo bez zbytečných keců dál přes Druhou půlku žárovky, Mariánské léto a Letadlo až k Ledňáčkům do závěrečného finále, ke Čtyřem sluncím a Krásnému smutnému dni a do roku 1982. Právě s touto skladbou vyvrcholilo bezbřehé běsnění fanoušků pádem dívky a mladíka z výšky na podlahu zrovna do míst, kde se publikum rozestoupilo a nikdo je nedokázal zadržet – naštěstí se vše obešlo bez úrazu, jen s mírně pochroumanými končetinami, a mladá dívka i mladík byli během pár sekund opět na nohou, aby zapluli do davu a začali zpívat a hovořit onou tajemnou a užásnou, a jen málo vědci zatím prozkoumanou, řečí fixího kmene, vyjadřovanou skoky, máchaním rukou, hlavou a celým trupem a roztodivnými punkovými skřeky. Choreografie těch na pódiu jakoby se prolnula s těmi pod pódiem a došlo k nádhernému momentu souznění všech se všemi.

Závěrečný vykřičený a vydupaný přídavek v podobě písničky Dezolát jen podtrhl a umocnil kouzelné energicko-melancholické vystoupení a ukázal Vypsanou fiXu v té nejlepší možné, doslova mladické formě, a odhalil tajemno jejich do těchto chvil živým hraním ne tolik probádaných písní, z nichž spousta byla starších, než většinové publikum v natřískaném a beznadějně vyprodaném pražském Rock Café.

Malé kluby Vypsané fiXe sluší. Stejně tak si ale vede dobře na velkých festivalech. Letos ji například budeme moci vidět na Rock for People, kde vystoupí druhý den, kdy jsou headlinery The Offspring.

Text: Aleš Materna, foto: Šárka Preslová
Témata: Vypsaná fiXa, Krásně smutný koncert, Rock Café, melancholie