RECENZE: Marek Ztracený stoupá se svým novým albem Vlastní svět vzhůru

Marek Ztracený

Vlastní svět

Skladby:
Vlastní svět, Léto 95, Počasí (feat. Marta Jandová), Naše cesty, Dvě láhve vína (Lajlalalaj), To se mi líbí, O lži, MinuLost, Na jednu noc, Kolem a kolem, Píseň rodičům

11 trax / 37:57 min

Vydavatel: Supraphon

Mezi hlavní plusy alba Vlastní svět patří převládající pozitivní atmosféra a Ztraceného vemlouvavý civilní hlas. Z projevu rodáka ze Železné Rudy je znát určitá nově nabytá pokora. Jako skladatel, textař i interpret si zjevně uvědomuje, že nedělá velké umění, ale v popovém světě se pohybuje suverénně a dá se říct, že i se vkusem.

Platí to i o jeho textech, které jsou přes občasná češtinářská škobrtnutí až bezelstně upřímné. Autor si v nich po hitu Ztrácíš, který mu před lety otevřel dveře do světa tuzemského showbusinessu, opět hraje se svým příjmením, když ve skladbě Naše cesty zpívá "... křičíš, že chceš ještě, že nejsme ztraceni...". Ale možná je to jenom náhoda, stejně jako další část tohoto textu "... za sucha za deště, stále jsme to my", která vypadá jako odkaz na Chinaski a jejich Vrchlabí.

Zajímavostí CD je pak speciální booklet, kam přispěly různými vzkazy více než dvě stovky zpěvákových fanoušků.

Marek Ztracený interview: Dřív jsem byl sebevědomější a ve snech neopatrný, teď stojím nohama na zemi

POTENCIÁLNÍ HITY

Celá nahrávka působí kompaktně, což je zjevně zásluha v současnosti velmi vyhledávaného producenta Dalibora Cidlinského jr., který jí vtiskl odpovídající poprockový zvuk. Ztraceného melodie jsou tradičně postaveny zejména na klavíru, ale album je relativně pestré. Přispívají k tomu skladby jako Dvě lahve vína (Lajlajlaj), koncerty prověřená romsky znějící humorná vzpomínka na jeho alkoholické pády, nebo duet s Martou Jandovou Počasí. Příkladem nekomplikované písně s jednoduchými, ale vcelku milými texty na téma vztahů, což je oblast, ve které má autor co říct, je jeden z potenciálních hitů To se mi líbí.

O tom, že se dá z pár akordů a jednoduché melodie udělat hezká písnička, svědčí MinuLost nebo chytlavý refrén Na jednu noc. Dvě skladby se atmosféře alba trochu vymykají. Vhledem k vážnějšímu tónu je to song O lži a zejména Píseň rodičům. Předpokládám, že závěr alba každý nevydýchá. Velmi osobní Píseň rodičům, je totiž zpovědí třiatřicetiletého hudebníka, která může někomu připadnout úsměvně upřímná, jinému zase trapná svou doslovností a klopýtavými (ne)rýmy.

Pokud se však budeme na píseň koukat jako na bonus, který lze snadno při poslechu přeskočit, můžeme Ztraceného album považovat za zdařilé. A bude zajímavé sledovat, zda šumavského muzikanta zase čeká pád, nebo na vrcholu po svém desetiletém působení na scéně nějaký čas vydrží.

text: Roman Jireš, foto: Petr Kurečka

Témata: Marek Ztracený, Vlastní svět, Marta Jandová, Karel Gott