RECENZE: Co song, to jiný hlas. Miloš Dodo Doležal završil rekonstrukci historie kapely Vitacit

Vydáno 11.05.2026 | autor: Tomáš Rumler

K dopsání minulosti Vitacitu Miloš Dodo Doležal přizval i další zpěváky – Dana Horynu, Alexe McBeata a Pavla Rotha. Jejich střídání je na jednu stranu osvěžující, na druhou stranu to oslabuje ucelenost materiálu. Nejedná se však o klasickou řadovku, jde o snahu doplnit prázdné stránky ve story formace založené v roce 1976. A právě v tom spočívá největší hodnota alba.

RECENZE: Co song, to jiný hlas. Miloš Dodo Doležal završil rekonstrukci historie kapely Vitacit RECENZE: Co song, to jiný hlas. Miloš Dodo Doležal završil rekonstrukci historie kapely Vitacit

Miloš Dodo Doležal & Vitacit

1975–1991 Revisited, Part 3

Skladby:
Intro, Do hospody chodívám, Don't Wanna Lose, To se nesmí stát, Návštěva u Led Zeppelin, Pilát, Stále dál, Forever, Ďáblova propast, Vzpomínky na budoucnost, Pěšák, Španělské boty, Znám svý chyby

13 skladeb / 50:22 min

Miloš Dodo Doležal se již potřetí pustil do oprašování odkazu Vitacitu. Původní idea, mapující léta 1986–1991, se vlastně mimoděk rozrostla. „Nápad na třetí část vznikl náhodou při jedné diskusi, kde padla otázka, zda ještě existují písně, které nejsou studiově zaznamenané. Odpověď zněla ano, ale museli by na desce být hosté. Jedním dotazem se zjistilo, jestli by do toho šli. Všichni souhlasili,“ vysvětlil Doležal impuls k pokračování zdánlivě dokončeného projektu.

Miloš Dodo Doležal představil v Plzni nové album Level 777

Při premiérovém poslechu kvůli tomu může překvapit, že v úvodu platí: co song, to jiný hlas. Smysl to ovšem dává. Aktuální kolekce pokrývá delší časový úsek. Navíc Vitacit není, co se stability sestavy týká, Visací zámek. Pro pamětníky je vítaným bonusem, že mohou slyšet i Dana Horynu, protože k souboru neodmyslitelně patří. „S Vitacitem jsem vystupoval v letech 1979 až 1985 a 2015 až 2022. Na této desce zpívám skladby z prvního období,“ vysvětlil lídr Merlinu.

Paradoxně jsou to právě první dva z celkových pěti příspěvků s jeho účastí, na něž jsem si zvykal déle. Nevypovídá to nic o Horynových pěveckých kvalitách – naopak, jeho projev není jednobarevný a později na albu nabízí víc než jediný odstín. Jenomže v době, kdy se postavil do čela Vitacitu, jsem se teprve nesměle rozkoukával. Se skupinou mám proto spojený spíše výše položený zpěv a metalový šmrnc pozdější éry, nikoli hardrockové začátky. K nim patří Návštěva u Led Zeppelin. Ačkoli je datem vzniku značně vousatá, námětem poněkud připomíná novinku spolku Panoptiko, jenž se vydal na vizitu do legendárního studia v Noc v Abbey Road. Nevázanost (tehdejšího) mládí dokládá Do hospody chodívám („můžeš se tu pobavit, hezkou holku nabalit“).

Miloš Dodo Doležal se mikrofonu chopil u coververzí americké kapely Y&T. Jsou sice uvedeny pod původními názvy Don't Wanna Lose a Forever, ale nazpíval je česky. Fanoušci je znají jako Jen její láska tu zůstala a Jsou rána. Druhá jmenovaná obsahuje i úryvek nápadně podobný hitu Children Of The Grave od Black Sabbath.

Pozoruhodné je, že položku Jsou rána zařadil i Ladislav Křížek na CD Kreysonu Zákon džungle (1995). Se stejnojmenným trackem uvedeným na tomto nosiči jej však pojí pouze název. Úsměvným detailem je vyústění obou příběhů. Křížkův text končí slovy „jsou rána, kdy nechci být sám“, Dodo vyslovuje opačné přání, tedy „jsou rána, kdy chci být sám“.

Plzeň viděla Souboj rebelů: S Citronem dorazili Roland Grapow, Miloš Dodo Doležal i Aleš Brichta

Rovněž dva kousky si uzmul Alex McBeat, frontman současné sestavy Vitacitu. To se nesmí stát ukrývá motiv evokující The Number Of The Beast od Iron Maiden. Stylem není Alex příliš vzdálený jiné výše zmíněné výrazné osobnosti, která prošla skupinou. Oba „jeho“ songy – ještě Znám svý chyby – patří k vrcholům této kolekce. Baskytaru k nim nahrál Luděk Adámek.

Do značné míry opomíjeným pěšákem v dějinách ansámblu je Pavel Roth, do jehož životopisu patří řada dalších angažmá (Benefit, Markýz John, Orient, Projektil, Rotor). Jedna ze tří skladeb, s nimiž je spojen, se symbolicky jmenuje Ďáblova propast, do níž v očích příznivců tvrdších žánrů sklouzl. „Moje preference v hudbě byly vždycky jasné. Srdcem jsem byl rocker, ale po zákazu Projektilu jsem na nějakou dobu zakotvil ve středním proudu,“ brání se interpret s lehce „nakřáplým“ hlasem. Zbývá dodat, že o bicí se podělili Radek Láznička a Matěj Čurda.

Když se na stavbě objeví lovci dávných stop, obvykle to znamená jediné: harmonogram dostane zabrat. Hudebním archeologem je i Miloš Dodo Doležal. Pečlivě složil jednotlivé střípky do rozsáhlé třídílné mozaiky. Její zkoumání sice také zabere čas, tentokrát si stěžovat nikdo nebude.

Text: Tomáš Rumler, foto: archiv Miloše Dodo Doležala a Vitacitu
Témata: Vitacit, Miloš Dodo Doležal, Dan Horyna, Alex McBeat, Pavel Roth, Radek Láznička, Matěj Čurda, 1975–1991 Revisited, Part 3

4,00

čtenáři

hlasuj

NEJČTENĚJŠÍ

SOUTĚŽE

SOUTĚŽ: Filmový festival Karlovy Vary 2026 SOUTĚŽ: Benátská! s Impulsem SOUTĚŽ: Narozeniny Monkey Business SOUTĚŽ: Thom Alive Fest
tpxw0b0tyycdypwri5w299ylnurkwc