RECENZE: Miro Žbirka si schoval na své Posledné veci hudební lahůdky

Miro Žbirka

Posledné veci

Skladby:
Voice memo - Nové veci, Nejsi sám, Náhodou, Z tej vone, Len sa neuraz, Ríša snov, Ako Boh, Best Man in Town, Madrigal, Kým skončím púť, Mne vadí, Naivná, Posledné veci, Voice memo - Teraz to zastav

14 skladeb / 47:57 min

Vydavatel: Universal Music

Když na konci loňského roku během práce na novém albu zemřel muzikant Miro Žbirka, byla to obrovská rána pro celou tuzemskou hudební scénu. Už tehdy měl ale jeho syn David jasno. Desku za každou cenu musí dokončit, tak jak si to přál jeho otec. Posledne veci jsou pomyslnou tečkou za Mekyho padesátiletou tvorbou. 

"David. Album. Všetko." Rodina Mira Žbirky pokřtila zpěvákovy Posledné veci

Obavy. Přesně tohle slovo mi běželo hlavou, když bylo jasno, že poslední album Mekyho Žbirka má být dokončeno po jeho smrti. Ne, že bych snad nevěřil Davidovi. Je to dobrý muzikant. Každopádně šlo o obrovský závazek a ještě větší kus producentské práce. Ony obavy nerozpustil ani otevírák a zároveň prozatím poslední vypuštěný singl k novince. Nejsi sám je jistě osobní písní, ovšem ani po několika posleších mi z ní neopadl lehký závan tuctovosti. A to i přesto, že si zde s tátou zazpívá i David. Zkrátka tahle píseň nefunguje, tak jak bych od Žbirky čekal. Přesto ale částečně a nenápadně poodhaluje to, co nás na albu čeká. 

Miro Žbirka se ve své hudební kariéře vždy snažil jít s dobou. A po celou jeho kariéru se mu to dařilo nebývale dobře. Nikdy nebyl umělcem, který by dělal jen líbivý pop, ale vždy se snažil aby svou tvorbu něčím okořenil. Ať už to byly experimenty se syntezátory v osmdesátých letech nebo před lety, kdy se vydal do Abbey Road, aby s hudebníky z celého světa nahrál svou desku Double Album.

Na albu Posledné veci však, dá se říct, předběhl celou tuzemskou hudební scénu. V úvodu písně Len sa neuraz začne až experimentální synťáková jízda, která však nikterak nerazí a působí přirozeně. Podobně je tomu i v případě skladby Ríša snov, která je ještě o kus dále a dala by se označit za čistě elektronickou Žbirkovu píseň. V Best Man in Town zase přejde album do rokenrolových vod. Z úvodního pársekundového dema poté naroste do nebývalých zvukových rozměrů. Těžko říci, jestli je v písni zpěvákův hlas nějak výrazně upraven, troufám si ale říci, že jsem ho zpívat takto ryze Elvisovsky a rokenrolově nikdy neslyšel. 

Dalším velkým aspektem Žbirkovy tvorby jsou jednoznačně balady. Mezi ně patří Ako Boh. Typická klavírní balada, u které se najednou zastaví čas a ty čtyři minuty její stopáže jsou jako lusknutím prstu pryč. Objeví se i smyčce nebo syntezátorová mezihra. Vše je ve výsledné aranži vyvážené a ačkoliv jde o zvukově moderní verzi balady, dokázala si píseň zachovat Žbirkův typický rukopis. Na klavírní baladu dojde z pochopitelných důvodů i na závěr alba. "Odkladáš svoje posledné, zložité veci pred spaním..." Lehce mrazivý text, ze kterého je cítit smíření a bilancování nad životem. Přesně takový závěr, který sice posluchač očekává, ale na druhou stranu nikde jinde na desce by píseň nevynikla, jako právě tady. 

ROZHOVOR | David Žbirka: Písničky na album Posledné veci jsme vybírali s tátou i mámou

Posledné veci jsou velice silným hudebním zážitkem s moderním zvukem. Bude jistě zajímavé sledovat, zda se mu díky synovi povede oslovit i mladší posluchačskou základnu. Nutno ocenit i ohromný kus odvahy. Přijít totiž na posledním albu interpreta s takovou porcí inovací, se ne vždy může setkat s kladným přijetím fanoušků. V tomto případě však David dokázal vyvážit Mekyho myšlenky a svůj novátorský přístup. 

Text: Tomáš Kocian, foto: Lukáš Zima, archiv Mira a Davida Žbirkových
Témata: Miro Žbirka, David Žbirka, Posledné veci, album, recenze