RECENZE: Post-hudba natočila desku, která dokonale popisuje pocity současné doby

post-hudba

Svět na konci roku nula

Skladby:
Do práce přes Nuselák, z práce přes Nuselák, Bezpečí a klid, Hráli jsme v Berlíně, Slepé mouchy, Modřínový háj, Až srdce by se ustrnulo nad tím co v nás za..., Myšlenka na pomalejší svět, První sníh v Podolí, Digitální popel, Nemůžu dál, Čtvrtfinále Ligy mistrů, Zlomový ráno nula

12 skladeb / 31 min

Vydavatel: Bad Names, Full Moon Forum

Sami tvůrci přiznali, že aktuální situaci v písních původně reflektovat nechtěli a spíše se chtěli pohybovat v osobní rovině výpovědi, než popisovat nálady spojené s aktuálním děním. Nakonec jim ale došlo, že tyto dvě roviny oddělit nelze.

 RECENZE: Alice Cooper vrací lesk rodnému Detroitu

Hned v první skladbě trefně pojmenované Do práce přes Nuselák, z práce přes Nuselák se o tom můžeme přesvědčit. Odevzdaně a pochmurně působící text zasazený ve výrazném synth popovém podkladu v jednu chvíli protne vševypovídající výkřik ,,tohle je svět na konci roku nula a já už necítím nic". Podobně apaticky zní i Nemůžu dál s vyloženě trapovým zvukem, který postupně vygraduje až k myšlence pochybností nad vlastní existencí.

Kromě vyloženě mrazivých myšlenek a obrazů vyvstávajících z dění okolo nás se na novém albu post-hudby dočkáme i světlejších a nadějnějších okamžiků. Ve skladbě Bezpečí a klid, která vyšla už vloni jako první singl a má asi největší hitový potenciál z celé desky, je trocha té uklidňující atmosféry s jediným přáním zavřít dveře bytu a mít vytoužené bezpečí a klid.

Aranže ve Světě na konci roku nula se posunuly od předchozího hudebního elektrominimalismu k agresivnějším beatům mnohdy zasahujících až do trapu. Už jen kvůli tomu, jaká témata členové post-hudby otevírají, by byla rozhodně škoda nepodepřít to výrazným hudebním doprovodem, který navíc umocňuje i pocit tíživosti.

Dalšími důležitými prvky, které bezesporu hrají důležitou roli v tom, jak moc mrazivě může nahrávka znít, a zároveň jí dodávají trochu punkový šmrnc, jsou výkřiky. Opakují se hned v několika písních a dokážou vypíchnout upřímnou a často dost nepříjemnou message a chrstnout ji posluchači přímo do tváře tak pálivě a nepříjemně, jako vroucí vodu. 

Pro post-hudbu jsou depresivní a bezvýchodné texty něco jako vlastnoruční podpis. Tentokrát se jim povedlo vystihnout atmosféru současné situace tak, jako zatím nikomu jinému. Zatímco ostatní muzikanti se snaží hledat východisko a ono vytoužené světlo na konci tunelu, post-hudba bez přikrášlování popisuje syrový dennodenní stereotyp. Svět na konci roku nula je dokonalým popisem pocitů, které v současné situaci denně prožíváme z pohledu vnímavého městského člověka.

Text: Tomáš Kocian, foto: archiv kapely
Témata: post-hudba, Tomáš Havlen, Dominik Zezula