RETRO 90s| Když jsme vyrazili do Německa na Panteru. Rozmlácený mikrofon, neskutečný chraplák Phila Anselma i pivní házená

Vydáno 07.10.2024 | autor: iREPORT

Jak se říká: když nemůže hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře. Když proto Pantera v roce 1994 ohlásila turné a na seznamu zastávek se nenacházela Česká republika, rozhodli jsme se ma ni vyrazit za hranice. Konkrétně do německého Fürthu. Ačkoliv jsme čekali, že nám tahle americká metalová parta představí především tehdy aktuální album Far Beyond Driven, vsadila spíše na svou zásadní desku Vulgar Display Of Power a známé fláky This Love, Walk, Mouth For War a Fucking Hostile. Neopomněla ani svou oblíbenou pivní házenou a byl by to vůbec koncert Pantery bez zpěvákem rozmláceného mikrofonu? Připomeňte si koncert v dobové reportáži Radka Leitla a Jana Petrička.

RETRO 90s| Když jsme vyrazili do Německa na Panteru. Rozmlácený mikrofon, neskutečný chraplák Phila Anselma i pivní házená RETRO 90s| Když jsme vyrazili do Německa na Panteru. Rozmlácený mikrofon, neskutečný chraplák Phila Anselma i pivní házená

Pantera
Fürth, Stadthalle
7. 10. 1994

Před novou Městskou halou, která je skoro přesnou kopií plzeňského Domu kultury, už od osmnácté hodiny postávaly hloučky německých fanoušků ve stejnokroji – tričko s Panterou patřilo ten večer k povinné výbavě. Klasické baňaté třetinky i prázdné plechovky všech značek pomalu zaplňovaly prostor před vchodem a úměrně s tím stoupala i nálada v davu. Nutno ovšem říci, že k žádnému incidentu nedošlo, i když pár typů vypadalo na to, že by pro ránu nešlo daleko ani za střízliva.

LIVE: Pantera rozpoutala metalovou apokalypsu a rozsekala v pražské O2 areně fanoušky na kousky

Koncert měl sice podle údajů na plakátech začít v osm nula nula, ale už v půl osmé nula nula na pódium nastoupila kalifornská pětice Downset, aby naživo prezentovala výběr ze svého nedávno vydaného debutu. Začali svým aktuálním hitem Anger, a i tomu, kdo by snad nikdy předtím tuhle kapelu neslyšel, muselo být podle prvního tónu jasné, s kým má tu čest. Downset jsou klasičtí „haterockeři“, jakých se objevilo v poslední době spoustu – křičený naštvaný rap/zpěv, valící se rytmika a kytary spíš tušené než slyšené.

Přesně takhle se Downset představili před časem i u nás, když předskakovali na pražském koncertě Biohazard. Pozornost davu, který se dal jako na povel do skákání, přitahovali hlavně zpěvák Rey Oropeza a téměř dvoumetrový basista James Morris. Na předkapelu měli nečekaně dobrý zvuk, hácéčkáři si zaskákali, ovšem Downset ve své půlhodince nepředvedli nic, co bych od podobného spolu nečekal. Své role otevíráku se ovšem zhostili na výtečnou a připravili zhruba dvě tisícovky diváků na to, co bude následovat.

„Věčná předkapela“ The Almighty vydala začátkem podzimu své nové album Crank, což byl dobrý důvod vyrazit na šňůru. Crank rozhodně není špatné album, The Almighty celkem zavedená kapela, ale mají prostě smůlu. Rickyho Warwicka znají fanoušci spíš jako manžela moderátorky Vanessy a The Almighty jsou zřejmě navěky odsouzeni k tomu, aby jen někomu předskakovali. Snad se jim jednou povede jet i jako headliner…

Čekal jsem, že budou mít pro produkci víc prostoru, ale i oni se v pohodě vešli do půlhodinky. Začali skladbou Welcome To Defiance, představili další čtyři písně z nového LP včetně aktuální klipovky Wench a svůj set zakončili skladbou Addiction, na kterou jakožto nejznámější také publikum nejvíce reagovalo. Za uznalého potlesku se Ricky Warwick, basista Floyd London, bubeník Stumpy Monroe a kytarista „wyldeovského typu“ Pete Freezin rozloučili s řádně nažhaveným publikem, a pak už se jen čekalo, až skončí přestavba pódia a obsadí jej už téměř kultovní texaská čtyřka Pantera.

Ta si ovšem dávala řádně načas a nechala nás čekat přes půl hodiny. Když konečně zhasla světla v sále, ozvalo se intro a po stěnách a stropu haly se rozběhly zelené lístečky konopí setého. Na tento zajímavý světelný efekt zareagovali všichni přítomní nadšeným řevem a ani si nevšimli, že v přítmí na pódiu už stojí vyholený chlapík s bradkou, v pečlivě zapnuté košili a oblíbených kraťasech. Pak se rozsvítilo. Vinnie Paul poprvé dupnul na šlapku… a z dvanácti kompaktů po obou stranách pódia se na nás vyvalil zvuk, kterému říkáme „brutální křišťál“. Tak silný, ale přitom nádherně čistý a hutný zvuk jsem dosud neslyšel.

Atmosféra od začátku fantastická, Anselmo je přesně takový, jakého jsme čekali – zlý muž, který nešetří nikoho a nic ve svém dosahu. Ale sotva dozní první skladba, rázem se mění z agresivního řvouna na milého chlapíka, který si rád pokecá s publikem a sotva byste věřili, že před pár minutami rozmlátil mikrofon o zem (což je zřejmě jeho hobby, protože během koncertu zničí ještě dva).

Čekal jsem, že uslyšíme hlavně materiál z posledního LP, ale hrálo se převážně z dosud nepřekonaného alba Vulgar Display Of Power. Nejvíce se pochopitelně čekalo na známé fláky – This Love, Walk, Mouth For War a Fucking Hostile. Každý z nich byl také náležitě přivítán a odezpíván nadšenými fanoušky.

V polovině svého vystoupení připravila Pantera pro publikum nečekané občerstvení. Už jste někdy hráli pivní házenou? Pokud ne, mohli jste vidět tento zajímavý sport poprvé na vlastní oči (a zažít i na vlastním těle). Pravidla jsou jednoduchá – kapela si přinese asi padesát kelímkáčů a její členové pak mezi sebou soutěží, kdo hodí nejdál. Vskutku zajímavé…

Rex Brown (Pantera) interview: Dělat sólovou desku byla doslova a do písmene očista

Poté se chvíli jamovalo, muzikanti si vyměnili nástroje a Anselmo šel za bicí. Ještě, že umí zpívat, jako bubeník by se totiž neuchytil ani náhodou. Naštěstí si to brzy uvědomil a vrátil se k mikrofonu. Pak už se jelo až do konce, a po kratičké pauze následoval obligátní přídavek. Ten obstarala vydařená coververze sabbatovského songu Planet Caravan (tady se vyřádil hlavně osvětlovač) a definitivní tečka na závěr v podobě skladby I'm Broken.

Za ohlušujícího řevu se Pantera loučí, do davu ještě létají trsátka, paličky a poslední Anselmovy „fucky“, je konec. Viděli jsme výbornou tříhodinovou show, na níž jsme nenašli jedinou chybičku. Snad jen jednu – nekonala se u nás. Škoda, že některá agentura nezareagovala na to, že tahle trojka jede kolem našich hranic. Snad příště…

Text původně vyšel v časopisu Report č. 11/1994. Prolistujte si celé číslo.

Článek je součástí retrospektivního cyklu iREPORTu, který přináší sondu do historie hudební publicistiky od doby vzniku časopisu Rock Report (později REPORT) v roce 1991. Vybrané články jsou doplněny dobovými fotografiemi a dalšími digitalizovanými materiály z bohatého redakčního archivu. 

 

Text: Radek Leitl, Jan Petričko, foto: archiv iREPORTu (ilustrační)
Témata: Pantera, Phil Anselmo, Vinnie Paul, Dimebag Darrell, Rex Brown, Downset, The Almighty, Fürth

0,00

čtenáři

hlasuj

NEJČTENĚJŠÍ

SOUTĚŽE

SOUTĚŽ: Kniha Depeche Mode Live SOUTĚŽ: Kosheen tour
zavřít