RETRO: Metallica na festivalu Sonisphere v Milovicích - Vyvolávání metalových duchů

SONISPHERE
LETIŠTĚ BOŽÍ DAR, MILOVICE
19. 6. 2010

Putovní festival Sonisphere s "velkou thrashmetalovou čtyřkou" zavítal po zastávce v Polsku a Švýcarsku také do Česka. Žánrově vyhraněná akce představila na třech pódiích řadu metalových kapel. Ke slyšení byly ale i formace vybočující z tohoto dnes již pro některé přestárlého, ale stále atraktivního stylu. Většina z asi čtyř desítek tisíc lidí ovšem přišla na hvězdnou Metalliku a ta také předvedla nejlepší show.

Metallica v Česku - TOP 5 tuzemských koncertů z třetího tisíciletí

Ve čtrnáct hodin festival odstartovaly kapely Panic Cell, Shogun Togukawa a Komunál. Anthrax, skupina kvůli příklonům k hardcoru, crossoveru nebo rapu nejméně připomínající žánr metalu z celé "velké čtyřky", začala hrát na hlavním pódiu přesně v 16:15. To mnozí ještě přijížděli do areálu po několikahodinovém popojíždění autem v koloně. Přesto bylo hlediště zaplněno a fanoušci mohli slyšet třeba Antisocial, Indians nebo I Am The Law. Poté vběhli na scénu Megadeth, kteří zůstali thrash metalu věrní a odehráli velmi slušnou hodinku s výběrem nejznámějších skladeb jako Symphony of Destruction nebo Peace Sells.

Alice In Chains si vyměnili čas se Slayer, což bylo jen dobře, protože jejich grunge se mezi klasiky thrashe příliš nehodil, i když chlapci ze Seattlu jinak nehráli špatně. Slayer se tak právem stali jedním z vrcholů festivalu. Předvedli výborné vystoupení prosté jakýchkoli póz nebo zdlouhavého promlouvání k publiku. Zahráli skladby jako World Painted Blood, Hate Worldwide, South Of Heaven nebo Angel of Death a nastavili Metallice laťku velmi vysoko.

Fanoušci ale překvapivě jejich skvělému hraní příliš neaplaudovali, většinou vždy jen zatleskali. Tak už to je, na chorály a skandování jezdí kapely spíše mimo Evropu. Na ostatních dvou pódiích si aplaus fandů naopak užili například moderní punkeři Therapy?, metaloví Fear Factory nebo zástupci domácí scény Destroyself a Wohnout.
Hvězdná Metallica si jako jediná dovolila zpoždění. Začala 20 minut po plánované jedenácté hodině večerní. Náhle se na bočních obrazovkách objevil šot westernu Hodný, zlý a ošklivý doprovázený známou melodií Ecstasy Of Gold, kterou Metallica před lety zahajovala koncerty.

Po takovém intru nemohlo přijít nic jiného než Creeping Death, při níž se nad muzikanty objevila třetí, mnohem větší obrazovka. Díky ní mohli detailně sledovat dění na pódiu snad všichni účastníci festivalu. Nešlo si nevšimnout například šedivějících vlasů kytarového čaroděje Kirka Hammeta nebo naopak mladického "kohouta" na hlavě frontmana Jamese Hetfielda. Setlist odpovídal duchu setkání "velké čtyřky" a nabízel spíše klasické staré hity než novější kusy.

ZBYTEČNĚ VLAŽNÉ PUBLIKUM

V první části koncertu zazněly For Whom The Bell Tools, Disposable Heroes nebo Welcome Home (Sanitarium). Diváci si zapěli refrény u očekávané One nebo při jednom z vrcholů koncertu, skladbě Masters Of Puppets, kterou následovala Battery. Z vynikajícího - a zatím posledního - alba Death Magnetic zazněly bohužel jen tři skladby, a to otvírák That Was Just Your Live, skvělá Cyanide a My Apocalypse. Novinky ale moc neoslovily, Češi jsou pořád spíš na starší skladby. Celkově bylo publikum na to, že vidí Metallicu, možná až moc vlažné.

Z tisíců hrdel zazněla obligátní Nothing Else Matters, s detailním záběrem na slušivé Hetfieldovo trsátko s logem Big Four; z balad přišla ještě podmanivá Fade To Black. V průběhu vystoupení se bohužel výrazně zhoršil zvuk, který se jakoby ztrácel ve večerním větru. Hudba byla celkově velmi potichu, což potvrzovali fanoušci z předních řad i zadních částí hlediště. Při hraní se mohli mezi sebou normálně bavit a slyšeli se. Na Megadeth a Anthrax hudba příjemně řvala a atakovala ušní bubínky, při Slayer se zpočátku trochu ztrácely kytary, jinak byl zvuk adekvátní, ale při Metallice to bylo jednoduše celé potichu, což by se u headlinera stávat nemělo.

Základní část koncertu uzavřela hitovka Enter Sandman, která je příkladem schopnosti dříve čisté žánrové thrashové skupiny vplout do mainstreamových rádií a do uší miliónů nových posluchačů. Výběr písní je u Metalliky vždy trochu neznámou. Jsou kapelou, která ráda obměňuje skladby při každém koncertu, aby muzikanty turné nezačalo nudit. Proto se hned několik písní lišilo od předchozího koncertu v Polsku, kde hráli například Blackened, Hit The Lights nebo All Nightmare Long. Variabilita setlistů o kapele vypovídá, že si i po třech desetiletích hraní dovede udržet čerstvého ducha a nehraje jen naučené kusy. Navíc to ukazuje fakt, že má tolik hitů, že nemusí hrát pořád stejné písně dokola.
Pro přídavky skupina sáhla opět hodně do minulosti. Předvedla klasickou Motorbreath, ale i "garážovku" Helpless (předělávka od skupiny Diamond Head) a show zakončila písní Seek & Destroy.

Ve Varšavě pár dní předtím přišlo na festival Sonisphere 90 000 lidí a Hetfield fanouškům sdělil, že to byla "největší show na zemi". Tohle v Milovicích neřekl, protože by musel lhát, ale přesto byli muzikanti i návštěvníci spokojeni.

Motoristy bohužel po skončení otrávil dopravní chaos, který volně navázal na odpolední zácpy. To by se na tak širokém a rozlehlém místě, jako je letiště, přece stát nemělo, zvláště na akci takového formátu. Také stánků s jídlem mohlo být v areálu více, zahnat hlad mohl odpoledne jen ten, kdo si vystál dlouhou frontu. I tak byl Sonisphere v Milovicích výjmečnou a vydařenou akcí, které se podařilo vyvolat ducha starých dobrých časů a dát dohromady klasiky metalu.

Text: Vladimír Michna, foto: archiv

Témata: Metallica, Sonisphere, Anthrax, Slayer, Megadeth