BLOG: Mydy Rabycad o nahrávání v Red Bull Studios v Berlíně: Byl to neuvěřitelný pocit!

V životě každého z nás se odehrají některé milníky, na které zkrátka nelze zapomenout. Někdy to je první láska, někdy to je první koncert, no a někdy to je taky to, že se svou kapelou máte příležitost jet na čtyři dny nahrávat do jednoho z nejlepších studií v Evropě - takového, jako jsou Red Bull Studios v Berlíně! Srovnat podobný zážitek s něčím obyčejným zkrátka nelze. Je to kombinace čiré extáze, nervozity, očekávání a radosti, která ale nespadla z čistého nebe.

BLOG: Mydy Rabycad v Jižní Koreji okem a uchem managera a zvukaře

Samotnému zajištění nahrávací frekvence v plně vytíženém #rbstudiobln předcházely měsíce příprav. Ačkoliv jsme věděli, že bychom na nadcházející album chtěli točit i v Red Bull studiích, nebylo jasné, zda se to podaří. Vedení studia si totiž samo vybírá projekty, které tu budou moci točit, a tak náš producent a bubeník Tomáš Konůpka společně s  manažerem Kuželem a Jedim z vedení českého Red Bullu zažili několikaměsíční vyjednávací symfonii, která se skládala z desítek stránek dotazníků, prezentací a analýz.

Nakonec pomyslný jazýček vah v náš prospěch převážily dva klíčové koncerty - Glastonbury a Fusion festival v Německu, který je známý tím, že ačkoliv nezvěřejní line-up, je téměř okamžitě vyprodán, a má tak pověst festivalu, který určuje trendy. I tak však nebylo vyhráno, protože jsme měli mít pouze jeden den ve studiu B, což je produkční místnost, kam bychom se všichni stěží vešli. Museli jsme tedy vedení studia vysvětlit, že jsme živá kapela a nakonec jsme dostali dokonce čtyři dny ve studiu A s tím nejlepším vybavením!

Pondělí

První nahrávací den se nesl ve znamení bubnů. Nahrávací doba byla vždy od 10 do 19 hodin, a tak Tomáš vyrazil už v neděli, abychom my ostatní mohli ještě odehrát v pondělí koncert ve speciální sestavě na právnické fakultě, kdy za bubny byl Nèro a na klapky hrál Honza. Nahrávalo se přes pult z roku 1992 SSL 4048 G+ s analogovým zvukem a mimo jiné hrál Tom také třeba na kopák Leedy & Ludwig z roku 1940. Po vybrání jednotlivých setupů pro každou věc se začalo točit a s úderem 19. hodiny se končilo s hotovými bubny pro tři nové věci. Dobře odvedená práce si zaslouží odměnu, a tak se Tomáš a náš český doprovod vydal ještě po okolí na drink a nám posílali selfíčka se skleničkou, zatímco my jsme po vyzvednutí režiséra a kameramana Vládi Jedličky letěli prázdnými německými dálnicemi. Nèro povinně spal, protože ho ráno čekalo nahrávání a my ostatní si zpříjemňovali cestu starými alby od Android Asteroid.

ROCKBLOG: Turecké dobrodružství Mydy Rabycad okem a uchem manažera a zvukaře

Cesta byla relativně hladká až do chvíle, kdy jsme dorazili k ubytování. Bylo zrovna něco kolem čtvrté a my se díky videoinstrukcím v sms dostali do našeho krásného loftu uprostřed Kreuzbergu. Tím ale mise nekončila, protože naše auto bylo plné nástrojů a parkovat bez hlídaného parkoviště nepřipadalo v úvahu. Jenže dodávka měla naneštěstí o 10 cm na výšku více, než byla maximální možná v okolních parkovacích domech. Museli jsme tedy vyložit celou dodávku přes dlouhý dvůr až do 3. patra a jet zaparkovat do okolních ulic. Nakonec jsme si s Honzou otevřeli víno, aby se nám lépe usínalo po náročném nočním řízení a tím pro nás dlouhé pondělí v úterý ráno skončilo.

Úterý

Kromě Nèra s Tomášem, kteří podle nastavených pravidel šli nahrávat, jsme všichni vyspávali až do poledne. Poté jsme teprve docenili všechny krásy našeho ubytování. Přeci jenom je lepší bydlet pohromadě, než na nějakém sterilním hotelu. V obrovském loftu byly dřevené kóje, které v otevřeném prostoru tvořily samostatné "pokoje". Všichni tak měli dostatek soukromí, ale zároveň jsme byli pohromadě. Uvnitř každé kóje se nacházela postel a místo na osobní věci. Zbytek loftu tvořil otevřený prostor s různými zákoutími k sezení i ležení a byl stylově zařízen masivním dřevem. Opět jsme naložili dodávku a odvezli naši nástrojovku a kameramanské vybavení do studia. Tam se točily synťáky a odpoledne taky kytara. Všechno šlo od ruky a tak byla v high-tech designovém studiu pořád pěkná švanda. Místní personál se nám plně věnoval a podporoval uvolněnou atmosféru.

Mezitím, co jsme v chill out zóně ve studiu pozorovali dění nebo seděli v režii a poslouchali, jak se nahrává, Vladimír Jedlička se někdy nepozorovaně, někdy aktivně podílel na zaznamenávání celého procesu na kameru. My ostatní ho nešetřili interními vtípky a bavili se tím, že se konečně něco děje a točíme! Pokud zrovna Vláďa nepracoval ve studiu, běhal se svou analogovou kamerou v okolí se Žofií a natáčeli spolu záběry do nového videoklipu.

vložte odkaz, text nemažte

Večer po nahrávání jsme šli na skleničku a na večeři s prvními novináři, kteří za náma dorazili, aby se podívali, jak nám to jde. Dali jsme si v baru se svíčkama drinky a odešli na véču do asijské restaurace. Čas se postupně nachýlil a my jsme vyrazili do svých kójí odpočívat. Tedy většina...

Středa

Středeční den se nahrával syntezátor EWI, basa a v plánu bylo začít i zpěvy. Začínalo se EWI a tak jsme společně s Tomem vyrazili na nahrávání první. Našli jsme zvuk, začali nahrávat a v tom okamžiku se ve studiu objevil štáb TV Prima, který se za námi ten den vypravil natočit reportáž. Z toho jsem mírně znervózněl a s kamerou v zádech se ze sebe snažil vydat vše, co bylo potřeba. Zadařilo se, a tak mohlo započít s nahráváním basy. Ve studiu byl tou dobou už hudební publicista Honza Vedral a ve volných chvílích dělal rozhovor s Žofkou. Basa byla pořádná makačka, protože je v nových věcech velmi důležitým prvkem, a tak se nic neponechalo náhodě a soustředila se na ni maximání pozornost.

I den před nahráváním Honza ve volných chvílích cvičil v chill out zóně. To se projevilo při samotném nahrávání tak, že ji všechnu nahrál s naprostým přehledem a mohli jsme si za odměnu otevřít pivo, protože jsme měli splněno. V tepu berlínského Kreuzbergu jsme si dávali pizzu na rohu a přišli do studia pozorovat oknem nahrávací místnosti Žofku, která kralovala za mikrofonem. Hodiny ubíhaly a na konec dne vylezl z režie Tomáš, který jako producent řídil veškeré nahrávání s širokým úsměvem na tváři, že jsou dvě pecky hotový a že můžeme za odměnu do baru. Šli jsme tedy do jednoho z těch kreuzberských barů, co vypadají víc jako obývák u babičky, než jako bar. V kamnech tam praskalo, starožitný nábytek nás útulně pohlcoval a byla na nás znát mírná, ale příjemná únava.

Čtvrtek

Náš poslední den ve studiu byl lehce hektický, protože rovnou po nahrávání jsme vyráželi ještě na koncert do Prahy a ještě jsme měli stihnout natočit live video ze studia k Sensation. Po dotáčkách jsme se všichni octli v nahrávací místnosti společně s Vláďou a ten nás jako režisér a kameraman v jedné osobě natáčel při hraní. Když bylo hotovo, začali jsme nakládat dodávku všemi nástroji, které jsme si přivezli a prakticky i psychicky se připravovali na opuštění toho krásného studia, kde jsme strávili posledních pár dnů. Byl to neuvěřitelný pocit, mít celé studio jen pro sebe a svobodně tam těch několik dní nahrávat. Ale konec se blížil neúprosně rychle.

Po nakládce jsme se tedy objali s personálem ve studiu, vyfotili nás polaroidem na zeď slávy, ma které jsou fotky muzikantů, kteří ve studiu točili před námi. Dali jsme final check všech prostor a už zase seděli v dodávce s tím, že za několik málo hodin hrajeme koncert pro uzavřenou společnost v Tančícím domě. Stihli jsme ještě odvézt negativy z natáčení do laboratoře, která tyto filmy vyvolává v současné době jako jediná široko daleko a nakoupit si občerstvení na cestu. Celý den byl tak hektický, že se žádná pizza na rohu už nestihla a my tak byli před odjezdem pořádně hladoví.

To už jsme ale opět frčeli po dálnici a vstřebávali, co se nám to vlastně podařilo.

text a foto: Mikuláš Pejcha

Témata: Mydy Rabycad, Red Bull studios, electroswing