Vydáno 12.07.2021 | autor: redakce
Kapela Zrní letos slaví dvacet let. Ve svém Rock blogu se již rozpovídala o všem podstatném - prozradila, jaké byly její začátky a také představila své členy i tým. V posledním díle jejího povídání se dozvíme, zda neměli její členové chuť ze skupiny navždy odejít i to, jestli je vděčná za cestu, kterou si ve své kariéře prošla.
ROCK BLOG | Zrní slaví 20 let aneb Kapela jako životní styl (III. část)
Jsme pořád ve stejný sestavě a je to pro nás ještě podstatnější než hudba. Jde nám o tu společnou cestu, což samozřejmě neni uplně obvyklý, protože to neni uplně praktický, pokud bys bral kapelu jako firmu nebo stroj, jehož úkolem je tvořit hudbu, případně vydělávat, mířit ke slávě. Často řešíme různý vztahový problémy, ponorkový stavy, což nás zdržuje, omezuje, bere to energii. Řešíme vkusový odlišnosti, lidský odlišnosti... Ale důvod proč máme my kapelu, je právě tahle terapeutická skupina. Je to tenhle experiment. Tyhle lidi, který se k tomu rozhodli a zkoušej to a hledaj to a nakonec je to vždycky baví.
ROCK BLOG | Zrní slaví 20 let aneb Jak to vlastně celé začalo... (I. část)
Uvědomuju si čim dál tim víc, že to děláme právě kvůli tomu. Kapela je škola. Zrovna teď, na předposlednim koncertě jsem třeba najednou pocejtil známou obavu, že nevim, jak jsou dál slova. To se mi občas stává a je to hroznej stres. A tak si vždycky v těch pár vteřinách řikám: "Dělej, naskoč!" No ale teď mnou projelo: "Neni cílem si vzpomenout, neni cílem, abych nezapomínal texty. Cílem neni kapela. Cílem jsem já."
Kapela je škola. Učíme se na vzájemnejch vztazích, ale i na tý spoustě situací, který timhle stylem života vznikaj. Učíme se bejt trpěliví, tolerantní, odpouštět, bejt přítomný, otevřený, uvolněný... Čim víc se to bude dařit, tim (jako vedlejší efekt) budeme líp hrát a zpívat, vymejšlet lepší písničky a kapele se bude líp dařit.
Pokud jednou má bejt součástí týhle školy, tohohle tréninku kapelou i rozpad, je to možný, zvládli bychom to, a pak by začalo něco uplně jinýho.
Za ty roky měl asi každej období, kdy chtěl odejít. Pamatuju si, jak přemlouváme hudebnice, aby to vydržel, pamatuju si, jak nám Ondřej oznamuje, že končí, neni to tak dávno, co jsme si to navzájem řekli s Juklou. To, že kapela dlouho nic nevydělávala, a přitom jsme jí dávali hodně času, to byl silnej zátěžovej test. Každej z nás má samozřejmě nějakou vlastnost, která ostatní štve a učí. Zažili jsme několik dlouhejch období, kdy byl někdo s někym na nože, kdy se to zaseklo a trvalo i roky, než se to opravilo. Vždycky nás to ale přitáhlo zpátky. Možná ten krvavej podpis.
ROCK BLOG | Zrní slaví 20 let aneb Kapela vzpomíná (II. část)
Teď máme období dobrý. Myslim, že pomohly děti, kterejch máme najednou v kapele šest. A s dětma přišel nadhled a uvědomění si priorit, že nemůžem řešit kraviny, zbytečně se přít zasekávat se na detailech. V roce 2018 jsme si naplánovali pauzu na rok 2020, abychom si odpočinuli. A ono to přišlo samo a povinně s koronavirem. Ale nám to kapelně fakt hodně pomohlo. Za ten rok se spoustu zajetejch nesmyslů rozpustí, zatuhlý vzorce chování a vzájemnejch reakcí zmizej a my se na sebe zase těšíme, máme radost z hraní a cejtíme, že nás čeká nejlepší deska z materiálu, kterej jsme během toho roku vytvořili. Každá další deska je nejlepší, ale až tahle konečně způsobí globální kulturní revoluci. (A vezme nás na milost Ondřej Bezr.)
Poslal jsem tohle psaní klukum, ať na to mrknou a třeba opraví hrubky, kterých já umim nasekat mraky, a ať kouknou, jestli třeba nechybí něco zásadního. Ono shrnout dvacet let, tak nějak tam to hlavní dostat a nebejt při tom dlouhej na knihu, je celkem sranda. Co koncert s filharmonií po Björk na Coloursech pro 25 tisic lidí? Co vůbec koncerty? Těch euforickejch, magickejch, kdy do sebe všechno dokonale zapadá bylo už tolik! A těch, kdy se posere uplně všechno! Co naše uliční turné, kdy jsme se vrátili ke začátkum a zas hráli i v mrazu i pro tři lidi na ulici? Co všechny ty párty po koncertech a výtržnosti a imaginární kámoši? Co všechny spolupráce a klipy a hity a vůbec těch asi 130 písniček a textů a s nima se pojících příběhů a pohledů? Proč Zrní? Co Kladno a filozofie a prdění na podiu?
Jukla napsal kromě jinýho: "Dostal bych tam, že to vlastně bylo skvělý. A že to všechno byla asi správná cesta." A tak to sem dám, protože pokud to z toho mýho psaní neni dostatečně jasný, tak to je skvělý a byla to asi správná cesta. Byli jsme trpěliví, snad pracovitý a asi i svym způsobem zarputilý a tvrdohlavý v cestě za snem, že budeme vždycky nezávislí, nebudeme makat pro nikoho v kanclu s pevnou pracovní dobou, budeme cestovat a hrát, zpívat, hrát si a sdílet s lidma naši fascinaci vesmírem. Parta kámošů z gymplu. Zůstaneme v jistym směru klukama a snílkama a tim se navíc budeme živit. Děje se to! Celý je to trip jak blázen. Takže tak nějak děkuju všem zúčastněnym, všem věrnym i nevěrnym fanouškum a nekonečnu, že to takhle jde!
*Na přání kapely ponechána její textová úprava
