1st Choice interview: Pohromadě nás drží doktoři a skupinový sprchování po zkouškách

Jako 1st Choice působíte už od roku 2002. Co vás drží pohromadě?
Cubass: Doktoři a skupinový sprchování po zkouškách...
Mrazík: Šlachy, kloubní chrupavky a meziobratlové ploténky.
Hubert: Nevím, jsem s klukama "chvíli", ale nikdy nejdou přes mrtvoly a je s nima p*del.

Podzimní klubovky (I.): Metalová monstra Lordi vystoupí třikrát, Roxy slaví narozeniny

I přes vaši dlouhou existenci jistě existuje řada lidí, která vás nezná. Jak byste se krátce představili?
Cubass: My jsme 1st Choice a vy si doma zamkněte dcery...
Hubert: Hrajeme hudbu pro holky, které se ale víc líbí klukům (smích). Ne, prostě rocková chytlavá hudba s nádechem popu.

Kde se vzal název 1st Choice? Pamatujete si to ještě vůbec?
Cubass: Rozhodně ne.
Johnnie: Cubass v tý době ještě v kapele nebyl. Já si to náhodou pamatuju, bylo to v nějaký putyce ve Vršovicích, kde jsme měli naši první zkušebnu. Tehdy se toho hodně vypilo a padaly tam různý názvy, jeden horší než druhej. Naštěstí si někdo všimnul nápisu, kterej měl náš tehdejší basák Puškin na tričku, a bylo to.
Mrazík: Jo, já si to pamatuju úplně přesně. Původní název měl být Parta ožralých č****ů, ale nakonec se nám zalíbil nápis na tričku basáka, který se vrátil jako přitopený plavčík z USA.
Hubert: Tak to je snad jasný ne, stačí se kouknout na kluky, snad jim to nekazím. (smích)

NOVÁ DESKA? TVRDŠÍ A SPROSTŠÍ

Právě vydáváte třetí desku Rivers, od té poslední však uplynulo dlouhých osm let. Co vás nakoplo k tomu se znovu zavřít do studia?
Hubert: Já!
Johnnie: To nebylo tak, že by nás něco nakoplo, ve skutečnosti jsme šli do studia, jak jen to bylo možný. Dlouho to možný nebylo, protože se u nás střídali zpěváci jako na orloji, vždycky se naučili repertoár, udělala se maximálně jedna nová písnička, a pak zase vypadli. Po příchodu Huberta jsme konečně mohli napsat pár nových věcí, aby bylo co nahrávat. My jsme vlastně šli do studia už v roce 2010, dva roky po vydání druhý desky, ale tehdy se naplno projevily některé personální problémy výše zmíněnýho rázu, který vlastně ustaly až teď.
Mrazík: Konečně máme stabilní sestavu a zpěváka, co chodí na zkoušky.

Čím se nová deska liší od těch předchozích?
Cubass: Zpěvákem.
Johnnie: Přesně tak, jednak na nový desce zpívá Hubert, a jednak jsme ji skoro celou natočili kompletně naživo, přijde mi o něco syrovější, modernější, možná i o něco tvrdší.
Mrazík: Deska je syrovější, našláplejší a má chytlavé refrény.
Hubert: Je tvrdší a sprostší!

V rámci inspirace u vás padají jména jako Biffy Clyro, Foo Fighters, Rolling Stones nebo Pearl Jam. Stalo se vám někdy, že jste někoho vyloženě "vykradli"?
Cubass: Nejsme Jaksi Taksi...
Hubert: Nevím o tom. Ale náhoda je blbec. Teď třeba hrajeme novou upravenou verzi starého songu New White Car. Všichni říkaj, že je to podobný skladbě Falling Slowly (Irglová & Hansard), ale je to prostě jen náhoda a oni byli bohužel první. 
Mrazík: Kdo lže, ten krade a může i zabít! Snažíme se nevykrádat a samozřejmě z těchto kapel nějakým způsobem pocitově čerpáme. Jednou nás vykradli třeba Nickelback u songu Feels Great. Jejich verze Far Away přišla o šest let později. 
Johnnie: Jednou jsme vykradli stánek s uzeninama, ale psst...

Spousta kapel, které v minulosti zpívaly anglicky, přesedlala v poslední době na češtinu, často proto, že čeština prostě "líp prodává"? Neuvažovali jste o tom také?
Cubass: Asi vteřinu...
Johnnie: Kdybychom dostali desetikorunu pokaždý, když se nás někdo ptá, proč nezpíváme česky, mohli jsme už dneska mít soukromej tryskáč. Taky bychom mohli zpívat o pivu a přibrat tahací harmoniku, to prodává úplně nejlíp. Ale vážně. Já mám prostě utkvělou představu, že naše muzika by s češtinou zněla blbě. Třeba to jsou jen moje předsudky, co já vím.
Hubert: Mě to strašně láká, ale čeština není tak zpěvná a pozoruju to na kapelách, které zpívají rockový žánr v češtině i angličtině, a v té angličtině to mnohdy zní lépe.
Mrazík: Nechceme "líp prodávat", chceme dělat to, co nás baví.

Ruku na srdce, angličtina vašeho zpěváka není úplně stoprocentní. Není pak lepší stoprocentní čeština, než ne zrovna dobrá angličtina?
Cubass: Bob Marley byl taky hvězda...
Johnnie: Já nevím, já na naší desce rozhodně neslyším žádný "ven a jem stendink on maj het, jů ár krejzi smájlink" - a jaká to tehdy byla pecka. Jinak bych řekl, že žádná z českých anglicky zpívajících kapel nemá stoprocentní angličtinu. Naši muziku už slyšela spousta Amíků a Britů a nikdo s tím neměl problém.
Hubert: Tak dík, no. (smích) Jestli jde o texty, když se podíváte na Kryštofa, můžete skládat věty, jak chcete. A jestli o výslovnost, tak jsem slyšel tolik Amíků a Angličanů, kterým nebylo rozumět ani slovo, že od té doby si už netroufám říct, že má někdo dobrou či špatnou angličtinu.

PUNKROCKOVÁ GENERACE ODROSTLA

Některé skladby z nové desky mi silně připomínají staré Clou nebo třeba The Airbags. Bohužel český punkrock se nikdy příliš neuchytil, proč tomu tak asi je?
Cubass: …Prosim? Protože to vždycky hráli jen ožralové a zevláci. (smích)
Johnnie: Clou a Airbags? A já si myslel, že tahle přirovnání už máme tak deset let za sebou. Skoro bych řekl, že na nový desce jsme se od vlivu neopunkových kapel oprostili úplně, možná až na jednu, dvě písničky maximálně. Airbags jsem viděl jednou v životě na koncertě a říkal jsem si, že jejich riffy už jsem slyšel... Na našich dvou deskách, což byla asi náhoda, oni nás nejspíš taky nikdy neslyšeli, ale samozřejmě jsme se v určitý době inspirovali muzikou, která v zahraničí docela letěla. Clou měli super našlápnuto a tehdy byli skvělí, bohužel neustáli to, že byli "kapela jednoho hitu". 
Hubert: Asi to nebylo tak dobrý, tak doufám, že je deska nepřipomíná moc. (smích) Ale já tam teda punkové prvky nějak necejtím.
Mrazík: Ale já myslím, že byla doba, kdy se to chytlo pěkně. Ta generace bohužel odrostla.

Jak už bylo zmíněno, na české scéně působíte již 14 let. Co myslíte, že vám chybělo k tomu, abyste se dostali na pomyslný vrchol žebříčku?
Hubert: Prachy.
Cubass: Lézt lidem do p*dele…
Mrazík: My se ani nikdy moc na pomyslný vrchol nešplhali. K čemu?

Doufáte, že se vám to s novou deskou stále ještě může podařit?
Johnnie: Jasně, jinak bychom ji ani nenahrávali. Už jen to, že teď děláme rozhovor do iREPORTu, je svým způsobem průlom a další zdolaná meta. 
Hubert: Vrchol žebříčku nevím, ale každopádně je to zajímavá hudba, která může lidi zaujmout, navíc je dost různorodá.
Mrazík: Hlavní je pro nás, že se to lidem dobře poslouchá a že z toho máme dobrý pocit. To, že to není masovka pro každého, nám nevadí. Svoje posluchače si to vždy najde.

Na jaké období s kapelou vzpomínáte nejradši?
Cubass: Na jaro…
Johnnie: Doufám, že nejradši budeme vzpomínat na tohle období. Samozřejmě člověk vzpomíná hodně na začátky, je tam nostalgie a tak, období, kdy jsme natočili první klip a byli docela v televizi, bylo taky dobrý.
Mrazík: Každé období má něco do sebe. Zrajeme jako víno. 
Hubert: Celý je to super období!

DO BUDOUCNA CHCEME KONCERTY PLNÉ POLONAHÝCH FANYNEK

Vzhledem ke kapelním historkám fungujete spíš ve stylu "sex, drugs and rock'n'roll", nebo jste hodní kluci?
Cubass: Rozhodně… Kde mám začít?
Johnnie: Brzdi, některý historky jsou nepublikovatelný. Moje oblíbená je ta, jak jsme jednou v Hradci Králové volali na personál hotelu policajty... A pak jsme až do rána sháněli ubytování. Nebo koncert v Mariánských lázních, kam jsme přijeli ve velký euforii, protože jsme zrovna postoupili v hitparádě Eso. Bohužel z tý euforie padla ještě před koncertem láhev whiskey (mimo jiné)... No, a dál bych si to radši nepamatoval.
Mrazík: Jo, nejvíc crazy historka je ta, jak jsme se opili a šli spát sami do hotelu. My už jedem jen ten rock a někdy i roll.
Hubert: Moc štěkáme, takže nekoušem. 

Desku pokřtíte 18. října v pražském Rock Café. Na co byste rádi nalákali fanoušky?
Cubass: Na koblihy…
Hubert: Na sexy kluky na pódiu. 
Mrazík: Na průřez naší historií a samozřejmě na super novou desku.

Jaké jsou plány a sny kapely 1st Choice do budoucnosti?
Hubert: Mít narvané koncerty plné polonahých fanynek. (smích)
Mrazík: Hlavně, aby nám nedošly nápady a neztratili jsme tempo…
Cubass: Nevysychající řeky.
Johnnie: Amen.

text: Marta Pušová, foto: Jiří Štarha, archiv kapely

Témata: 1st Choice, punk, Rock Café, Biffy Clyro, Foo Fighters, Rolling Stones, Nickelback