Barbora Poláková interview: Při tvorbě desky jsem si všímala věcí, které ve mně rezonovaly

Vydáno 04.04.2018 | autor: Hana Bukáčková

Barbora Poláková zaznamenala před pár lety raketový vzestup popularity díky hitům Nafrněná a Kráva. Na úspěšnou debutovou desku navázala novinkou ZE.MĚ, ze které pochází aktuální singl s videem z metra Vono a pozpátku zpívaný klip o rozchodu Po válce, za nějž nedávno získala cenu Anděl. Tvrdí o sobě, že je puntičkářka, což je pro ni leckdy trapně obtěžující. Mateřství ji změnilo natolik, že začala mít silný soucit ke zvířatům, podporuje organizaci Konec doby klecové a uvažuje, že až dokojí, stane se vegetariánkou či vegankou. 

Barbora Poláková interview: Při tvorbě desky jsem si všímala věcí, které ve mně rezonovaly Barbora Poláková interview: Při tvorbě desky jsem si všímala věcí, které ve mně rezonovaly

Báro, je to už dva a půl roku, co jste vydala debutovou desku. Čekala jste, že bude mít takový úspěch?
Mám z toho velkou radost. Nečekala, ale tajně jsem si to přála.

VIDEO: Barbora Poláková natáčela s tanečníky v metru. Singl Vono připomíná novou desku

Nemohla být vaše hudební kariéra ze začátku braná spíš jako recese či jednorázová záležitost?
Mohlo to být tak brané, ředitelka Supraphonu Iva Milerová se mi dokonce občas ještě dnes omlouvá, že se prý ze začátku bála, že to je výstřelek herečky, která si chce odškrtnout nějakou aktivitu do životopisu. Dodnes mi říká, že je pořád překvapená, že jsem to vzala tak vážně a odjela tolik koncertů. Ať to bral každý jak chtěl, dělám to dál a činí mě to šťastnou. A mám pocit, že i lidi. A v tom vidím tak nějak smysl všeho.

Barbora Poláková získala cenu Anděl za Videoklip roku (Po válce)

KDYBYCH MĚLA POCIT, ŽE MĚ NIC NENAPADÁ, NIC BYCHOM NEVYDALI

Debutová deska byla kladně přijata kritikou i širokou veřejností. Nebylo to pro vás břímě pro tvorbu druhé řadovky?
Určitě trochu jo. Po úspěchu je to ještě těžší, ale snažila jsem se tím neskřípnout. Kdybych měla pocit, že mě nic nenapadá, nebo že to ze sebe tlačím, nic bychom nevydali. Během roku jsem si dělala různé poznámky. Všímala jsem si věcí, které mnou nějak rezonovaly a pak je rozebírala s Davidem Hlaváčem, který je spoluautor jak hudby, tak textů. A nakonec jsme z alba ještě vyškrtli jednu písničku a nějaký texty jsme odložili.

Pokud se ale nepletu, ještě v létě jste nezařazenou píseň hráli, myslím, že se jedná o skladbu Míra. Proč nakonec není na desce? Nezapadla do konceptu?
Míra je veganská píseň, což jsme ale evidentně chápali jen my dva s Davidem. A právě proto, že ji mám ráda, jsem si říkala, že ji jednou třeba dotáhnem tak, aby ji chápali i ostatní. Chtěli jsme napsat písničku z pohledu zvířete, kdy posluchač nebude nejdřív chápat, že to je zvíře, protože bude věci prožívat stejně jako člověk. A furt nikdo nepoznával, že jde o králíka. Kámoši to chápali porůznu, zmateně. Přitom tam je "Sedí teď v své jamce, sedí tu sám. Tři jara, tři stěny, všechno, co zná". Měla jsem pocit, že to je úplně jasný. (smích).

 

VEGANSTVÍ SE ZPROFANOVALO SAMO O SOBĚ I BEZ MÍRY

Míra už vypadl i z playlistu?
Jo, jo. Míra teď spí. Vytlačily ho jiný nový písničky. Myslím, že se na něj podíváme až při další desce. Anebo taky ne, protože se veganství zprofanovalo samo o sobě a to je dobře.

Jste vegetariánka?
Nejsem, protože pořád kojím a silný soucit ke zvířatům se ve mně probudil až po porodech. V tomhle čase, kdy jsem často hodně přetažená, cítím, že silný vývar mi udělá dobře. Myslím si, že když je žena vegan ještě před porodem, může tak fungovat i během těhotenství a po porodu, protože tělo je navyklé a ona už ví, co si má čím nahradit. Prožívám nejvíc mláďata… jehněčí, telecí… Nedávno jsme se rozbrečela, když jsem viděla káď s kaprama a přemýšlela jsem nad tím, jaký tam musí být stres. Jak to určitě tuší, že tam čekaj, až je zabijí. Ráda bych podpořila organizaci Konec doby klecové, která bude během tohoto roku sbírat jeden milion podpisů v celé EU, aby se zastavil tak drastický chov zvířat v klecích. Myslím, že spousta lidí netuší, jakým procesem prošlo TO, co jedí. Nebo to třeba nechtějí vědět. Jak dokojím a tělo se sebere, k vegetariánství, možná i veganství, mám dost nakročeno.

Na desce jste spolupracovala opět s Janem P. Muchowem. Lišila se nějak spolupráce od prvotiny? Přistupovali jste k tomu jinak?
U první desky byla aranž často na Honzovi. Teď David pro Honzu poměrně detailně připravil všechna dema. A Honza někde zapracoval víc, někde míň. Možná byla pro Honzu ta první deska i náročnější v tom, že musel uchopit všechny písničky tak, aby působily jako celek. A protože tam bylo víc spoluautorů, nebylo to pro něj tak ucelené, jako když jsme je dělali teď vsechny jen s Davidem.

TOP 12 zpívajících herců a hereček: Tomáš Klus, Richard Krajčo, Barbora Poláková a další

Nelákala vás spolupráce s někým jiným?
Ani ne, protože jsem na konci minulé spolupráce měla pocit, že před námi je ještě kus práce. Že to není konec, ale spíš začátek. A mě teda to, co říká, a jak myslí, dost baví.

V čem vám album přijde koncepční?
Tím, že vznikalo rok, a ne čtyři roky jako to předchozí. Tím, že to jsou pro mne témata živá, momentální, konkrétní. A tím, že v tom jsme jen tři. Tedy až na píseň Po válce. Tam je ještě jeden spoluautor textu, a sice Tom Belko.

NA POTOM JE NAZPÍVANÁ S RÝMOU

Desku vydáváte s menším zpožděním, čím to?
Původně jsme ji měli nahrávat v lednu, ale byli jsme s Honzou oba dva nemocní. Zkusili jsme to, ale bylo moc slyšet, že mám rýmu. Tak jsem to celý přezpívala až v únoru. Tedy až na jednu písničku - Na potom. Nepřezpívali jsme ji, protože nám to přišlo dobrý s tou rýmou. Bude to taková vzpomínka, zachycení doby, ve které se děla spousta věcí. Říkali jsme si, proč to leštit do té nejvyleštěnější formy, když to může být i špinavý. A navíc to k tomu, o čem je, úplně sedí.

Máte kolem sebe vše vychytané, od merche až po klipy. Jste puntičkářka?
Myslím, že jo, a je to někdy až trapně obtěžující, že mě to nepustí udělat některé věci jen tak zhruba. Ale učím se to. Právě u toho Na potom jsem si to tak pustila a nesnažila se o dokonalost. A bylo mi z toho dobře. Blbý je, když to pustím někde, kde se to pak vymkne kontrole. To už se mi taky stalo, ale musím se z toho jen učit a nejít správný hranice, co držet a co pustit.

S kým spolupracujete na originálním merchi?
S Terkou Kytkovou, která dělá styling při různých foceních. Znám ji z Marianne a Glancu. Dělala mi styling už ke dvoum klipům, na Lvy, na Anděly a podobně. Moc se mi líbí, jak pracuje, tak jsem ji poprosila, jestli by do toho nechtěla se mnou jít. Vzala si na střihy na pomoc kamaráda Vojtu Novotného a na kresby Lucku Tomiškovou. A vzniklo něco tak krásného, až mi oči přecházely, že jsem nebyla schopná říct, co si teda vyberu, co půjde do výroby.

Dala jste jim při tvorbě volnou ruku?
Vycházeli jsme z několika schůzek. Vojta udělal snad třicet střihů, ze kterých nakonec vyšla tato kolekce. Akorát jsme nezvládli pánská trička a mikiny, tak si chlapíci budou muset počkat asi až na podzim. (úsměv) Šijeme v Čechách, a dokonce i látky jsou utkané v Čechách, za což jsem moc ráda. Pracovalo se s texty ze vsech písniček a myslím, že to už bude na všech třech koncertech v Lucerna music baru. Možná i na některých koncertech před tím po Čechách. Uvidíme.

A jak se tvořil vizuál alba?
Každý artefakt na coveru něco znamená. Jsou to odkazy k jednotlivým písním z alba. Grafik Pavel Fuxa tenhle koncept vymyslel a sehnal amerického kreslíře Charlese Chaissona, se kterým jsme spolupracovali. Ten to celé namaloval jako obraz, tedy není to ve vrstvách, jak se to teď běžně dělá.

V textech cítím melancholii, smutek. Proč, když teď zažíváte šťastné období?
Tak to přišlo. Jenom jsem poslouchala, co mi přicházelo za nápady. Nemohla jsem si je překroutit a říct si, že teď teda napíšu veselou písničku. Třeba Vono nepovažuju za smutnou ani veselou. Kdyby mi přijde jako veselá písnička, ale někomu třeba ne. Nějak jsem se na tenhle způsob přemýšlení vykvajzla.

Píseň 2-8-5 je o sociálních sítích, jak vy to s nimi máte?
Moc na Facebooku nejsem, protože zabere strašně moc času a to mě obtěžuje. Na Instagramu jsem nováček, začala jsem ho používat až v srpnu a docela mě baví. Hlavně boomerangy jsou super.

Narážím tím i na YouTube, který by se taky dal považovat za sociální síť, a na klip Nafrněná, který má přes 30 miliónů zhlédnutí, což nebývá na naše poměry zvykem. Není pro vás už tato písnička ohraná?
Hrajeme ji ve stejném poměru jako ostatní písničky, takže nám to ani tak nepřijde. Je fakt, že když ji začneme hrát, lidi šílejí, a to je samozřejmě příjemný. Jsem za ni ráda a mám radost, že má tolik zhlédnutí.

Ceny Anděl ovládli J.A.R., David Stypka, Mirai, Barbora Poláková a další

Nyní jste zabodovala klipem Po válce, proč má dvě verze?
Když jsme ho poprvé natočili, říkala jsem si, jak ještě využít to, že text umím pozpátku. Zkusit se pořádně vyblbnout. A s Jirkou Zemanem nás napadlo, že bychom obvolali další kamarády a natočili pro fanoušky takové vánoční PFko.

Jak dlouho trvalo se naučit text pozpátku?
To se těžko počítá. Mám dvě miminka. Tak prostě nějak v mezičasech asi měsíc. Navíc ještě pár dní před natáčením nebylo jasné, jestli to budeme točit v normálním čase, nebo v opačném. Takže s tím vědomím, že to tak opravdu pojedeme, jsem se to učila asi čtyři dny. Při natáčení nebylo tolik času, kolik bychom si přáli, a padalo nám světlo. Ale prostě jsme to dali. Za pár dní vyjde nový klip k písni Vono. (rozhovor se uskutečnil před vydáním klipu - pozn. redakce). A to teda byl taky hardcore. Natáčení v metru, venku asi mínus šest a my tam od půlnoci do šesti do rána. Příští klip už bude, doufám, úplná pohoda, aby se to nějak vyvážilo.

 

PŘI PĚVECKÉM VYSTOUPENÍ SI NEMUSÍM NA NIKOHO HRÁT

Je určitá výhoda při vystupování na koncertech to, že jste herečka?
Možná ano, v určitém fungování v prostoru, v práci s tělem, srovnání se s tím, jak vypadám, a že je na mě zvýšená pozornost. Ale určitě ne v nějaké práci na roli, to je na tom právě to, co mě baví nejvíc, že žádnou nemusím hrát.

Na jakém nejzajímavějším místě jste hrála?
Asi na Colours of Ostrava 2016, kde bylo deset tisíc lidí. Myslela jsem si, že to je zhruba náš patnáctý koncert a přišlo mi to neuvěřitelné. Ale pak mi došlo, že to je blbost, že jsme hráli asi pošesté v životě. (smích) Myslím, že jsme ostudu neudělali, ale taková velká stage měla možná přijít až později. Každopádně bylo to tak, jak to bylo, a to byl zážitek. Profičelo to kolem nás, že jsem si to vůbec nestihla v hlavě zpracovat. Půlku koncertu jsem byla překvapená, kolik lidí na nás přišlo. Tři písničky mi trvalo, než jsem se nějak vycentrovala a s celou situací srovnala. A když jsme skončili, hned jsme přejížděli na další koncert. Až večer nám došlo, co jsme to vlastně prožili a jak velký to bylo.

Text: Hana Bukáčková, foto: Petr Kurečka, Supraphon

Témata: Barbora Poláková, Nafrněná, ZE.MĚ, Po válce

zavřít
[banner1]