RETRO 90s| Lucie: Album Černý kočky mokrý žáby nám produkoval Ivan Král. P.B.CH. si potřebuje najít čas sám na sebe

Odešel od vás P.B.CH. Proč?
Robert Kodym: Já myslím, že odešel proto, že ho nebaví neustále se pohybovat v muzice a v tom kolotoči kolem ní. Že si potřebuje najít čas sám na sebe, na vlastní záležitosti, kterýma se zabývá. Mám pocit, že mu stačí dělat muziku vždycky jenom určitou dobu, a pak úplně vypnout a věnovat se něčemu jinýmu.

Nový basák Lucie Marek Minárik je až z Bratislavy. Přes jeho nesporné kvality je trochu zarážející, že jste náhradu za Petra nenašli v Česku, a že se jí nakonec stal studiový hudebník, který tíhne k jazzrocku.
Michal Dvořák: My jsme s Markem původně nepočítali. Na základě inzerátu jsme dostali asi padesát kazet, podle nichž jsme vybrali čtrnáct kluků. Ty a ještě další, který se přihlásili dodatečně, jsme nechali zahrát se Smetákem (se Štěpánem Smetáčkem, pozn. red.) v Rock Café. Výběr se zúžil na pět lidí a ty s náma pak hráli ve zkušebně. A i když to byli dobrý basáci, tak nám nevyhovovali žánrově nebo vůbec pojetím toho jejich nástroje.
Robert: Nebo byli moc známí.
Michal: Tak. Marek zahraje skvěle bigbít i jazz. Přišel na něj David, když produkoval desku Oskara Petra. Marek na ní hostoval. Po tom neúspěšným konkurzu a domluvě s Davidem jsme mu zavolali, aby se naučil pár starých písniček Lucie a přijel si je s náma do Prahy zahrát. No a ve zkušebně jsme už při druhý věci po sobě koukali a kejvali hlavama. Bylo to jasný.

TOP 8 největších hitů Lucie: Zpívali o drogách, panictví i nechráněném sexu

Podílel se Marek na materiálu, s nímž jste šli do studia?
Michal: Už před jeho příchodem byla půlka písniček hotová, protože Marek se k nám připojil vlastně až na jaře. Zbytek jsme skládali částečně s ním i bez něj.

Na naše poměry jste měli na natáčení moře času.
Robert: Točili jsme asi dva a půl měsíce, což je dýl, než bývá zvykem.
Michal: Základ se udělal v Ebony s Jankem Doškem a dotáčeli se i míchalo v Sonu, kde dělal zvuk Milan Cimfe. V Rudolfinu se pak ještě něco dozpívalo a domíchalo a udělal marketing. V tomhle jsme chtěli posunout způsob natáčení u nás. Každý studio je v něčem lepší a i změna prostředí prospěje. Prostředí má dost velkej vliv na konečným výsledku.
Robert: Když to sečtu, dohromady jsme na týhle desce dělali se vším všudy osm měsíců. Příprava, natáčení, obal, věci okolo jako klipy. Asi je to dobře, že máme možnost desce věnovat tolik času, ale už to začíná být dřina, a o to víc se těším na koncerty.

Ještě než se k nim ale dostaneme, probereme pořádně desku. Jmenuje se Černý kočky mokrý žáby. To je název písničky nebo to má jiný opodstatnění?
Robert: Je to název jedný písničky a má to nějaký opodstatnění.
Michal: Píše se to Černý kočky mokrý žáby, takže bez čárky.

Role producenta se ujal Ivan Král. Nabídl se sám, nebo jste ho kontaktovali vy?
Robert: Kontaktoval se s ním David, pokud vím, přes Ivo Pospíšila z Garáže. Ten mu dělá něco jako manažera a nabídl nám Ivana za producenta. Kdyby ten popud nepřišel, tak bychom si ho asi netroufli otravovat.
Michal: Já jsem trávil ještě nějakej čas na dokončování Ameriky, takže kluci s ním byli v Ebony beze mě. No a když jsme pak měli týden na klávesy, můžu říct, že větší pohodu než s Ivanem, jsme při natáčení ještě nezažil. Šel po atmosféře, po náladě a upřednostňoval drive. Tím nahrávku posunul zase někam dál.
Robert: Jeho vliv na konečnou podobu desky byl, myslím, velkej. On tady žil do svých sedmdesáti, takže ještě cítí český kořeny a nesnažil se z nás udělat americkou kapelu. Na druhý straně díky tomu, že žije v Seattlu nebo vůbec ve Státech takovou dobu, nasbíral spoustu zkušeností a dokáže být při práci uvolněnej. A to se mu taky podařilo přenést na nás. My jsme to cítili tak, že práci ve studiu chceme nechat na něm a vůbec tomu dát volnej průběh. Ivan tam byl kvůli muzice, další záležitosti už mu samozřejmě nepříslušely, ty jsou věci nás a firmy, myslím obal, klipy atd.

Zapsal se Ivan i jako autor?
Robert: Má na desce dvě písničky, který z něj vypadly rovnou ve studiu. Ostatní věci jsou od nás. Texty taky, dělali jsme je s Davidem a Michalem, s jedním nám pomáhal Oskar Petr. Je v nich zase moc autentických zážitků našeho života.

RETRO 90s | Den a noc s Lucií a Alicí

Co mi řeknete o hostech desky, kteří taky svou troškou přispěli do mlýna?
Michal: Tak Ivan, ten hrál někde kytaru a jednou basu, Miloš Vacík tam byl na perkuse. Hodně hostů se podílelo na Americe: Ivan a Ram Hladík – kytary, Pavel Plánka – perkuse, Filharmonici města Praha, zahrál si tam jeden Indián… Amerika má několik verzí a my jsme po dlouhým zvažování na desku zařadili tu, co se hraje v rádiích. Jinak je tam nástrojů a samplů daleko víc, který ještě v budoucnu určitě zremixujem.
Z hostů je na desce nejvíc slyšet Lenka Dusilová. My jsme vlastně v Lucii nikdy žádný ženský nepoužívali. Je dobrý, že má hodně osobitej hlas a není klasickou doprovodnou vokalistkou, který jsou u nás zvaný na natáčení desek.
Robert: Ještě jsme zapomněli na Andreje Šebana, kterej má kytaru v jedný věci. Já jsem ten den nějak dlouho spal a on akorát přijel z Bratislavy. Pak přijdu do studia a vono už to bylo natočený a moc pěkně.

Kolik se vlastně na albu objeví skladeb?
Michal: V podstatě dvanáct, z nichž jedna má takový dvouminutový intro a je kvůli tomu uvedena na obalu jako dvě věci. Dohromady album dělá cca 50 minut.
Robert: Ve studiu jsme natočili asi dvaadvacet základů a vybrali samozřejmě to, co se nám momentálně zdálo nejlepší a hodí se k sobě i k dnešní době nejvíc. Udělali jsme taky jednu cover verzi, ta písnička vznikla někdy ve třicátých letech, ale nakonec jsme se rozhodli, že si ji necháme až na další desku.

Dá se říct, že je tam nějaká netypická skladba, nějaká úchylárna?
Michal: Je tam taková netypická. Jmenuje se Sen, napsal ji Ivan a je stylově jinde, než Lucie normálně bývá, ale úchylárna to snad ani tolik není.
Robert: My bysme takovej popíček v současný době asi nezplodili. Je tam de facto jako bonus.
Michal: Všem kromě nás se líbila, tak jsme ji tam po dohodě dali.

Fajn, a konečně se dostaneme ke koncertům. Vy už jste se měli v létě objevit na nějakých festivalech, ne?
Michal: Často se teď stává, že nás někde uváděli jako účastníky různých festivalů, ale my jsme žádnou smlouvu s nikým nepodepsali a nikde jsme teda ani nevystupovali. Ty pořadatelé holt hrajou na to, že když nás dají na plakáty, tak jim přijde o šest lidí víc, ale řešit takový informace předtím, než se vůbec domluvíme na podmínkách, je gaunerství.
Robert: Původně jsme zvažovali pár letních festivalů, ale brzy jsme zjistili, že na ně není čas.
Michal: Soustředíme se hlavně na turné. Před ním si dáme akorát jednu klubovku v Bunkru. Pak budeme tři dny zkoušet na velkým pódiu v Liberci, kde by měla 3. října šňůra začít. Počítá se s třiatřiceti koncerty po celý republice včetně Slovenska. Ten poslední bude 24. listopadu v Lucerně.

Proslýchá se, že jste si za předkapelu vybrali Sluníčko.
Michal: Sluníčku akorát v říjnu vychází deska. Viděli jsme je, jak vyhráli Marlboro Rock-In.
Robert: Je to něco novýho. Líbí se nám, že zpívají česky, což považuju za velmi důležitý. Z tý kapely je cítit slovanská muzika a to je dobře.
Michal: Taky tam zpívá Lenka, takže jí pak můžeme mít bez problémů na pódiu i my po celý turné.

Příběh českého hitu: Lucie - Amerika

Kdo všechno tedy bude tvořit koncertní sestavu Lucie?
Robert: Takže kromě Lenky… Pavel Plánka hraje perkuse, a když bude David zpívat vepředu, tak i na bicí. A druhou kytaru bude mít na starost Martin Střeska z Alice.

Už jste třeba přemýšleli o tom, co od nové Lucie můžete očekávat? Obou studiovek jste prodali přes sto tisíc, živého dvojalba minimálně padesát. Co bude pro vás měřítkem úspěšnosti v době, kdy se u nás české desky moc neprodávají?
Michal: Doufáme, že to poběží jako to běželo. Nás se nikdy žádná krize zatím nedotkla. Ani Lucie, ani Vjecý, ani Davidovy kapely, tak doufáme, že to půjde dobře i dál.
Robert: Složitější je to s propagací, protože uplatnění český muziky v médiích je čím dál větší problém. V poměru se zahraniční produkcí dostává minimum prostoru. Firmy se snaží prodávat to zkurvený cizí disko, který mě sere od třinácti let, i když dneska má zase jinou podobu. Je škoda, že vláda v čele s Klausem kultuře nerozumí a nemá ji ráda.
Michal: Tím měřítkem úspěchů je pochopitelně koncert. Návštěvnost a reakce lidí, určitým obrázkem je pak i počet prodaných nosičů. My jsme s to deskou spokojený, tak uvidíme.

Text původně vyšel v časopisu Rock Report č. 9/1994.

Článek je součástí retrospektivního cyklu iREPORTu, který přináší sondu do historie hudební publicistiky od doby vzniku časopisu Rock Report (později REPORT) v roce 1991. Vybrané články jsou doplněny dobovými fotografiemi a dalšími digitalizovanými materiály z bohatého redakčního archivu. 

Text: Jarda Hudec, foto: archiv iREPORTu
Témata: Lucie, Michal Dvořák, Robert Kodym, Černý kočky mokrý žáby