ROZHOVOR | David Žbirka: Album Sunnbrelly ovlivnily devadesátky, jeho část jsme nahrávali v Abbey Road

Davide, s kapelou Sunnbrella jsi konečně vydal vysněné album Heartworn. Jeho vznik byl poměrně zdlouhavý a komplikovaný...
Ano, máš pravdu. Deska Heartworn vznikala už na konci roku 2019. Celá idea projektu i kapely Sunnbrella byla o tom posunout moje sólové písničky na vyšší úroveň. Do té doby jsem produkoval svoje nahrávky s tzv. lo-fi soundem a estetikou, což znamená, že jsem je nahrával doma v ložnici a používal jsem málo nástrojů a málo vrstev, nahrávky nebyly moc dobře vyprodukované. Takže právě na konci roku 2019 jsem se rozhodl udělat desku, která bude znít plněji, s lepším zvukem. Bylo to shodou okolností v čase, kdy jsme se připravovali s producentem Patrickem Fitzroyem na natáčení tátovy desky Posledné veci. Nejprve jsme tedy začali pracovat na albu mojí kapely Sunnbrella, a během  covidu jsme na ní dělali tak různě rozkouskovaně, protože Patrick mezitím třikrát přestěhoval svoje studio. Tak třeba i bicí se nahrávaly v různých studiích. Bylo to také z toho důvodu, že jsem na nahrávání neměl moc velký rozpočet.

ROZHOVOR | David Žbirka: Písničky na album Posledné veci jsme vybírali s tátou i mámou

Pokud ovšem vím, část desky jste nahrávali i v legendárním studiu Abbey Road...
Ano, tam jsme nahrávali také, ale šlo o studentské prostory Abbey Road, kde jsme točili zadarmo jen kvůli tomu, že tam jeden náš kamarád studoval a měl tam přístup na pár hodin denně, takže jsme tam po večerech mohli třeba tři čtyři hodiny natáčet. Vždy jsme rozložili aparaturu, rychle něco nahráli a zase to odvezli, aby se to stihlo…

Takhle to ve svých začátcích dělalo mnoho později slavných kapel. Třeba Queen první demonahrávky nahrávali po nocích, protože si nemohli dovolit zaplatit řádné natáčecí frekvence…
My jsme za tu příležitost byli moc rádi. Navíc celá deska se pak v Abbey Road masterovala. Ovšem práci na albu jsme museli pozastavit, když se začalo pracovat naplno na tátově desce. Proto deska kapely Sunnbrella vyšla až po albu Posledné veci, kdy jsem měl čas se k nahrávkám vrátit a dokončit je.

Myslíš si, že tenhle časový odstup celkové nahrávce uškodil, nebo naopak pomohl?
Já si myslím, že to bylo nakonec dobře, že se práce na desce musely pozastavit, protože když jsem se pak k nim vrátil, měl jsem trochu větší odstup. Jsem ale rád, že je album konečně venku, protože jsem s ním strávil více než tři roky.

Kteří hudebníci se na nahrávání alba podíleli, případně kdo je součástí tvé kapely?
Ve studiu to byl spíše můj sólo projekt.  Na albu hraju většinu nástrojů já, v některých písničkách pak Patrick James Fitzroy, jedno kytarové sólo nahrál kytarista Gabriel Whinterfield, se kterým hraju v kapele Golf Alpha Bravo, a Oliver Torr se podílel na produkci a beatech ve dvou písničkách.

Četl jsem nějaké ohlasy a recenze v Anglii, a byly většinou velice příznivé. To tě muselo asi velice potěšit?
Potěšilo, ale i překvapilo. Jsem rád, že lidi, kteří se k mému albu dostali, pochopili můj záměr.

Mohl bys stylově svou hudbu někam zařadit? Mně se při jejím poslechu vybaví mnoho britských kytarových kapel z přelomu století…
Ovlivnění a influence je těmi devadesátými roky, nebo spíše přelomem osmdesátých a devadesátých let, což byly kapely jako My Bloody Valentine, Slowdive nebo Ride. Zároveň mě ale hodně ovlivnili tvůrci elektronické hudby jako The Chemical Brothers nebo Moby. Trochu také drum'n'bass a jungle. Ovšem najdeš tam influence mnoha moderních prvků, ovšem máš pravdu, že nejvíce to jsou ta devadesátá léta.

Dá se nějak přiblížit či vysvětlit název alba Heartworn?
Při jeho vymýšlení jsem se inspiroval dokumentem o scéně country zpěváků ze sedmdesátých let, který jsem vlastně ani neviděl, ale líbil se mi název toho dokumentu – Heartworn Higways, neboli srdcem obnošené dálnice. Zaujalo mě slovo Heartworn, po němž jsem pojmenoval nejprve jednu svou písničku, a pak i celou desku.

Co bys řekl o textech?
Já texty píšu rozkouskovaně z různých útržků, nápadů, poezie a myšlenek, neříkal bych tomu ani básně, spíše různé rýmy, které postupně skládám dohromady a vyplňuju…

Takže určitá koláž?
Ano, tak by se to dalo nazvat, ten obsah textů se mi vyjeví často až na závěr. V podstatě v průběhu psaní nemám jasný záměr a motiv se mi pak vyjeví až v samotném závěru, když text dopíšu. Přijde mi to docela naplňující, když člověk píše až z takového snového místa, kdy přesně neví, o čem to bude, ale v momentě, kdy pak vidí ta slova pohromadě, to začne dávat smysl.

Je u těch textů nějaký jednotící prvek?
Všeobecně by se to dalo vysvětlit, že se texty týkají problematiky hledání a propojení s lidmi.

Jaké jsou koncertní plány kapely? Kromě Anglie jste hráli i v kanadském Montrealu, chystáte koncerty i jinde?
V Montrealu to byl docela nezvyklý koncert, kde jsem hrál sám s kytarou v klubu Brasserie Beaubien, používal jsem ovšem sampler, kde jsem měl nahraných pár zvuků. Stejně tak o pár dní později v klubu Berlin v New Yorku. V plné sestavě s kapelou Sunnbrella hrajeme hodně po klubech v Anglii, také ve známých obchodech s deskami v Londýně, která mají pódia, přes léto se dostaneme i do Česka a na Slovensko. Koncem července budeme hrát na festivalu Pop Messe v Brně, kam se moc těšíme, v srpnu i v Ostravě a v Praze, ale také například v německém Berlíně. Na podzim pak opět hlavně v Anglii a jeden koncert odehrajeme 17. října v Paříži.

Z alba už vyšly tři videoklipy, k písničkám Fever Dream a Wrong již loni, poslední klip k songu Polyester pak začátkem letošního dubna. Chystáš ještě další?
Uvidíme. Možná ještě jeden klip na některou písničku z tohoto alba natočím, ale to spíše až později. Teď se chci věnovat hlavně živému hraní s kapelou.

Text: Aleš Materna, foto: Silvia Árestová, archiv Davida Žbirky
Témata: David Žbirka, Sunnbrella, Heartworn, Miro Žbirka